22 Cdo 3073/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3073/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3073/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3073.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3073/2024-568 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně R. C., zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, proti žalované Z. H., zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Petřkovická 974/5a, o určení existence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 265/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2024, č. j. 57 Co 121/2023-519, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Zdeňky Friedelové, advokátky se sídlem v Ostravě, Petřkovická 974/5a. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2023, č. j. 11 C 365/2013-493, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně má práva plynoucí z věcného břemene, zřízeného kupní smlouvou ze dne 11. 3. 1964 ve formě Notářského zápisu č. NZ 595/64, N 735/64, spočívající v bezplatném věcném právu chůze a jízdy po cestě, jež vede z hlavní cesty parc. č. XY (dříve parc. č. XY) po pozemku parc. č. XY (dříve parc. č. XY a XY), k pozemku parc. č. XY, konkrétně až do nejspodnější části domu žalobkyně, jenž je součástí pozemku parc. č. XY, a která je v geometrickém plánu vyhotoveném dne 18. 11. 2014 Ing. Petrem Urbišem vyznačena modrou čarou na pozemku parc. č. XY, a to ve prospěch pozemku parc. č. XY, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY na LV č. XY pro Katastrální území a obec XY, a k tíži pozemku parc. č. XY zapsaného v katastru nemovitosti u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY na LV č. XY pro Katastrální území a obec XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 57 Co 121/2023-519, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 11 C 265/2013-535, rozhodl podle § 107 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dál jen „o. s. ř.“) o procesním nástupnictví na straně žalované tak, že namísto Z. B., zemřelé 20. 1. 2024, bude v řízení pokračovat na straně žalované se Z. H. 4. Podstata věci: Žalobkyně má ve svém vlastnictví pozemky parc. č. XY a parc. č. st. XY v k. ú. XY. Žalovaná má ve svém vlastnictví pozemek parc. č. XY v k. ú. XY. Mezi právními předchůdci (bývalými vlastníky pozemků) bylo v rámci kupní smlouvy ze dne 11. 3. 1964 zřízeno věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY (dnes pozemek parc. č. XY) na pozemek parc. č. XY, a to „v dnešní šířce této cesty“. Toto věcné břemeno není evidováno v katastru nemovitostí. Z důvodu stavby plotu na pozemku žalované parc. č. XY (kterou realizoval původní žalovaný, A. B., zemřelý 4. 6. 2020) bylo zahájeno územní řízení o umístění stavby, které bylo přerušeno, neboť navrhovanou stavbou oplocení by mohlo dojít ke znemožnění či ztížení přístupu přes pozemek parc. č. XY na základě práva z věcného břemene. Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu neprokázání umístění stávající cesty, neboť žalobkyně neodstranila pochybnosti ohledně vymezení, kudy cesta vedla. Odvolací soud k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Své rozhodnutí založil – na rozdíl od soudu prvního stupně – na závěru, že věcné břemeno bylo promlčeno. Odvolací soud přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanou stranou, přičemž dospěl k závěru, že nejpozději od poloviny roku 2014 žalobkyně podle žalobních tvrzení pozemek parc. č. XY k přístupu ke svým pozemkům nepoužívá, neboť právní předchůdce původní žalované (původní žalovaný) vystavěl kolem pozemku parc. č. XY oplocení a bránu, čímž žalobkyni znemožnil užívat jakoukoliv část tohoto pozemku. Věcné břemeno se tedy promlčelo, a to ve tříleté promlčecí lhůtě, díky čemuž se žalovaná strana ubránila žalobě o určení věcného břemene. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (a pokud případně již vyřešeny byly, pak by měly být dle názoru žalobkyně posouzeny jinak). Otázky formulovala následovně: a) Je nesprávným právním posouzením věci, pakliže odvolací soud zjevně nesprávně vyloží skutková tvrzení žalobce učiněná v průběhu řízení a tato vezme za základ pro své rozhodnutí, přičemž o nich neprovádí dokazování vzhledem k tomu, že dle jeho konstatování to není nutné, když je ani protistrana nezpochybňovala a jedná se tak o logický důsledek „prevalence“ ekonomie řízení? b) Je vznesení námitky promlčení výkonu práva žalobkyně z věcného břemene žalovanou stranou v rozporu s dobrými mravy v případě, kdy právní předchůdce žalované (tj. A. B., tehdy sám v postavení žalovaného v daném řízení), který námitku promlčení vznesl, byl právě tím, kdo jakožto tehdejší vlastník pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vystavěl na tomto pozemku nové oplocení a bránu, kterou uzamkl, aniž by žalobkyni od této předal klíče, čímž žalobkyni znemožnil užívat podstatnou část pozemku parc. č. XY zatíženou sjednaným věcným břemenem, přičemž od takového bránění výkonu práva z věcného břemene ani v budoucnu neupustil? Ad a) žalobkyně poukázala na svá předchozí podání, v nichž uváděla, že přístup přes pozemek parc. č. XY jí byl znemožněn v podstatné části, nikoliv zcela, jak uvedl odvolací soud. Závěr odvolacího soudu proto vychází z nesprávného zjištění skutkového stavu, který nemá podklad v obsahu spisu. Žalobkyně totiž nadále využívala část cesty zatížené věcným břemenem, a proto na výkon svého práva nerezignovala. Žalobkyně poukázala na nesprávné právní posouzení věci z důvodu aplikace právní normy při absenci zjištění skutkového stavu. K tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4464/2014, ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, či ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 944/2016). Dovolací soud by tak měl vydat kasační rozhodnutí za situace, v níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na rozporných skutkových zjištěních, resp. pokud nemá rozhodnutí odvolacího soudu oporu ve skutkových zjištěních. Dovolacím důvodem může být i porušení základních práv a svobod (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/16, či ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1600/15). Dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS 729/17. Nesprávnost postupu odvolacího soudu tedy spočívá ve vysloveném právním závěru, ke kterému dospěl na podkladu skutkových tvrzení, která „nevyvěrají“ z obsahu spisu. Ad b) žalobkyně dále namítla, že vznesení námitky promlčení bylo ze strany žalované, resp. jejího právního předchůdce, A. B., učiněno v rozporu s dobrými mravy, resp. představovalo zneužití práva. K tomu poukázala na závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3403/11 a sp. zn. II. ÚS 3/10 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3922/2016. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dál jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)