22 Cdo 3169/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3169/2020 citace  Název judikátu:Počátek běhu promlčecí lhůty u nároku na náhradu za změnu v území Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2021 Spisová značka:22 Cdo 3169/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3169.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 619 o. z. § 102 odst. 5 předpisu č. 183/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3169/2020-153 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 679/5, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, IČO: 00845451, zastoupenému JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, o zaplacení 906 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 123 C 4/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2020, č. j. 57 Co 388/2019-127, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 14 810,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného JUDr. Petra Pyšného, advokáta se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 123 C 4/2019-103, zamítl žalobu o zaplacení 906 600 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku parc. XY, v k. ú. XY na základě kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2004. Podle tehdejšího územního plánu města Ostravy ze dne 5. 10. 1994 byl pozemek součástí funkční plochy „bydlení individuální“. Z předložených důkazů žalobcem vyplynulo, že žalobce až v roce 2012 udělil plnou moc S. ke všem úkonům spojených se stavbou přípojky inženýrských sítí a oplocení parc. XY, XY v k. ú. XY. Z listin předložených žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla vydána příslušná rozhodnutí k umístění stavby přípojky vody, plynu a oplocení příslušného pozemku atd., ale nebylo vydáno žádné správní rozhodnutí, kterým by bylo žalobci povoleno umístění stavby rodinného domu na dotčeném pozemku. Územním plánem Ostravy, vydaným dne 21. 5. 2014, účinným od 6. 6. 2014, se pozemek ve vlastnictví žalobce stal součástí ploch „krajinná zeleň“ a z toho důvodu je stavba rodinného domu na tomto pozemku nepřípustná. Žalobce žádal dne 10. 5. 2018 o změnu územního plánu pozemku parc. XY opět na stavební parcelu. Žalobce uplatnil nárok u žalovaného na náhradu za změnu v území dopisem ze dne 13. 12. 2018, a to ve smyslu č. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného použití § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) - (dále též jen „stavební zákon“). Žalovaný vznesl námitku promlčení, kterou soud prvního stupně vyhodnotil jako důvodnou. Nový územní plán byl vydán dne 21. 5. 2014, účinný byl od 6. 6. 2014. Od té doby se žalobce měl či mohl dozvědět o změně územního plánu, která měla negativní dopad na využití jeho pozemku. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 629 odst. 1 a § 619 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Žalobce se mohl dozvědět o možnosti uplatnění práva na finanční náhradu během měsíce června 2014, promlčecí doba tedy uplynula k 30. 6. 2017. V daném případě nelze použít na posouzení promlčecí doby § 628 o. z., neboť na danou věc nelze aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V daném případě opatření obecné povahy, jímž byla změna funkčního využití území provedena, nebylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutím soudu. Navíc žalobce ani nesprávný úřední postup či nezákonnost rozhodnutí nenamítal. Z § 102 stavebního zákona v účinném znění nevyplývá, že promlčecí doba začne běžet až poté, kdy oprávněná osoba uplatní nárok na poskytnutí náhrady u obce. Navíc podle § 102 odst. 3 stavebního zákona účinného od 1. 1. 2013 již uplynula pětiletá lhůta od nabytí účinnosti územního plánu, neboť žalobce nepodal do jejího uplynutí (do 1. 1. 2018) žádost o vydání územního rozhodnutí. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 57 Co 388/2019-127, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a ve výroku II změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (výrok II). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobce podle § 619 a 629 o. z. Nesouhlasil s námitkou, že by promlčecí lhůta měla začít běžet podle § 628 o. z. až ode dne uplatnění práva u žalovaného, neboť výkladem nelze dospět k závěru, že jde o právo, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť závisí na řešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny: 1) pokládá otázku, zda se počátek promlčecí lhůty žalobou uplatněného nároku žalobce na náhradu za změnu v území podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona řídí podle § 619 nebo podle § 628 o. z. Podle něj se měla promlčecí lhůta v daném případě řídit podle § 628 o. z. Vzhledem k tomu, že u žalovaného nárok uplatnil 13. 12. 2018, měla promlčecí lhůta počít běžet až od tohoto data, nikoli ode dne účinnosti nového územního plánu (6. 6. 2014). Nárok uplatněný žalobou dne 14. 2. 2019 by tedy neměl být promlčený. Aplikace § 628 o. z. je podle něj namístě, jde-li o právo, které musí být uplatněno nejdříve u příslušné osoby. Podmínkou podle něho není, že následkem neuplatnění práva u takové osoby je sankce spojená se zánikem práva. Ani v zákoně č. 82/1998 Sb. se neuvádí jako sankce za neuplatnění práva nejprve u příslušné osoby (zde státu) zánik nároku. K § 102 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., který obsahově odpovídá současnému § 628, existuje judikatura, podle níž se tímto ustanovením bude řídit promlčecí lhůta nároku ustanoveného obhájce na odměnu hotových výdajů „podle § 151 odst. 3 trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2001“ (rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 1999, č. j. 3 To 89/99-345, uveřejněné v Bulletinu advokacie č. 6-7/2000, str. 86); přitom nebyla stanovena lhůta, v níž musí obhájce svůj návrh podat (ta byla doplněna až do znění účinného od 1. 1. 2002). Ani z komentářové literatury (Lavický a kol. Občanský zákoník. I. Obecná část § 1–654. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2217) neplyne, že by se promlčecí lhůta podle § 628 o. z. vztahovala pouze na nároky, které při neuplatnění u příslušné osoby zanikají. Ustanovení se naopak aplikuje právě tam, kde je vhodné umožnit povinnému subjektu, aby plnil své povinnosti vůči oprávněnému dobrovolně, bez zásahu autoritativní moci státu (předcházení sporům), což je právě příklad postupu podle § 102 odst. 5 stavebního zákona. Že by se měl žadatel nejprve obrátit na obec či kraj s žádostí o poskytnutí náhrady uvádí i komentářová literatura (Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M. Stavební zákon. Komentář. 3. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k § 102). 2) pokládá doplňující otázku, zda, řídí-li se počátek promlčecí lhůty uvedeného nároku podle § 628 o. z., lze na posuzování žalobou uplatněného nároku aplikovat § 102 odst. 3 stavebního zákona ve znění zákona č. 350/2012 Sb. účinném od 1. 1. 2013, či nikoliv. Aplikaci povinnosti uplatnit nárok v prekluzivní lhůtě pěti let od nabytí účinnosti územního plánu, zavedené novelou č. 350/2012 Sb., považuje žalobce v tomto případu za nesprávnou. Žalobce začal činit kroky směrem k výstavbě na konci roku 2012 (udělil plnou moc projektantovi ke všem úkonům spojeným se stavbou přípojek inženýrských sítí a oplocení). Nesouhlasí s uplatněním retroaktivity v této věci. Soud prvního stupně podle něj nepoužil analogii, nýbrž v rozporu se zněním právní normy její obsah modifikoval. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil v