22 Cdo 3268/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3268/2025-264 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: V. H., zastoupená Mgr. Michaelem Vamberou, advokátem se sídlem v Příbrami, K Drkolnovu 646, proti žalovaným: 1) D. A. H., 2) A. H., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 33 C 61/2022, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, č. j. 25 Co 263/2025-239, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 7 344,70 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Michaela Vambery, advokáta se sídlem v Příbrami, K Drkolnovu 646, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalovaní podali dne 12. 6. 2025 odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále ,,soud prvního stupně“) ze dne 29. 4. 2025, č. j. 33 C 61/2022-205. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 7. 2025, č. j. 33 C 61/2022-227, byli vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za odvolání ve výši 10 000 Kč; usnesení s výzvou bylo zástupci žalovaných doručeno dne 2. 7. 2025. 2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 33 C 61/2022-230, zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále ,,odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 8. 2025, č. j. 25 Co 263/2025-239, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud po rekapitulaci postupu soudu prvního stupně směřujícího ke splnění poplatkové povinnosti žalovaných připomněl, že Česká spořitelna přijala dne 3. 7. 2025 pokyn žalované 2) k převodu částky 10 000 Kč na účet označený jako účet Obvodního soudu pro Prahu 9 číslo 3703325091/0710 pod variabilním symbolem 3311006122. Z důvodu neexistence účtu číslo 3703325091/0710 byla částka 10 000 Kč na účet druhé žalované Českou spořitelnou téhož dne vrácena; vrácení platby si žalovaná 2) nevšimla. Žalovaní na výzvu soudu prvního stupně soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě (tj. do 17. 7. 2025) nezaplatili. Žalovaný 1) následně uhradil částku 10 000 Kč jako platbu soudního poplatku dne 4. 8. 2025. Žalovaní tak učinili opožděně až na základě doručeného usnesení soudu prvního stupně dne 29. 7. 2025, č. j. 33 C 61/2022-230. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně odvolací řízení zastavil v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále „zákon o soudních poplatcích“). Za nepodstatné označil tvrzení žalovaných, že číslo účtu bylo soudem prvního stupně uvedeno nesprávně, a sice pokud mezi předčíslím účtu a základní částí čísla účtu byl spojovník na místo pomlčky, neboť uvedením kteréhokoliv z těchto znaků bylo možné seznat, že číslo účtu se skládá z předčíslí a základní části čísla účtu. Jestliže tak žalovaná 2) uvedla účet soudu prvního stupně bez oddělení předčíslí a základní části čísla účtu, nestalo se tak pochybením soudu prvního stupně, jež by spočívalo ve vyhotovení nesprávné výzvy k úhradě soudního poplatku za odvolání, nýbrž chybou žalované 2). Ta nadto neověřila, zda k zaplacení soudního poplatku za odvolání na účet soudu prvního stupně skutečně došlo. Odvolací soud současně neshledal, že by byly splněné podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Žalovaní ve lhůtě určené k zaplacení soudního poplatku netvrdili okolnosti jednak osvědčující, že soudní poplatek nemohli bez své viny zaplatit, a dále, že existuje nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jim mohla v případě zastavení řízení vzniknout újma. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání; považují je za přípustné dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) pro řešení otázky procesního práva, která by dovolacím soudem měla být vyřešena jinak. Dovolatelé ohlašují uplatnění dovolacího důvodu dle 241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že vzor usnesení, kterým soud prvního stupně vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku z odvolání, je vadný, neboť poplatníkům poskytuje možnost úhrady soudního poplatku v kolkových známkách, ačkoliv k zrušení platby touto formou došlo k 1. 1. 2024. Soud prvního stupně rovněž nesprávně uvedl číslo účtu pro zaplacení soudního poplatku z odvolání. Mezi předčíslím účtu a základní částí čísla účtu je napsán spojovník a nikoliv pomlčka, která slouží k oddělení předčíslí od základní části čísla účtu. Je skutečností, že soudní poplatek byl žalovanými uhrazen opožděně, stalo se tak ale v důsledku nesprávné výzvy soudu prvního stupně, a byť je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, je zastavení odvolacího řízení nepřiměřenou sankcí za neúmyslnou chybu žalovaných. Dovolatelé rovněž upozornili na skutečnost, že právní úprava je zastaralá, nespravedlivá, nepraktická a znevýhodňuje osoby mající potíže s internetovým bankovnictvím. V této souvislosti zdůraznili, že pokud není možné soudní poplatek uhradit v kolkových známkách, není poplatník schopen uhradit soudní poplatek spolu s podaným opravným prostředkem, neboť je obtížné zjistit variabilní symbol generovaný účtárnou soudu. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudní poplatek je splatný s podáním odvolání a případné vady výzvy k zaplacení soudního poplatku jsou irelevantní. Dovolatelé při zadání platby spojili předčíslí účtu a základní část čísla účtu, jejich úvahy o rozdílu mezi spojovníkem a pomlčkou jsou proto nepodstatné. Současně dovolatelé neověřili, zda platba soudního poplatku byla skutečně provedena, je proto jejich pochybením, že soudní poplatek z odvolání byl zaplacen opožděně. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelů advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaných přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolatelé vymezují přípustnost dovolání v řešení otázky, která „byla dovolacím soudem řešena, nicméně je žádoucí, aby byla vyřešena jinak.“ Zdůraznili, že rozhodnutí odvolacího soudu sice koresponduje s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále „velký senát kolegia“) ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněným pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (toto usnesení je - stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), avšak v poměrech projednávané věci je nutné věc posoudit jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu tak dle mínění dovolatelů spočívá na nesprávném posouzení věci, neboť závěr o vadách výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání (záměna spojovníku za pomlčku a nesprávné poučení o možnosti úhrady soudního poplatku kolkovými známkami) je chybný. 11. Velký senát kolegia Nejvyššího soudu se v usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, zabýval podle § 19 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, výkladem právní povahy dodatečné lhůty k zaplacení soudního poplatku, neboť tříčlenný senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování dospěl k právnímu názoru, který byl odlišný od právního názoru již vyjádřeného v dřívějším rozhodnutí Nejvyššího soudu. Velký senát kolegia učinil závěr, že nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), a soud ho proto musel vyzvat k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 záko