22 Cdo 3316/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3316/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2023 Spisová značka:22 Cdo 3316/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3316.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Součást věci Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 120 odst. 1 obč. zák. § 119 odst. 2 obč. zák. § 7 odst. 1 předpisu č. 13/1997 Sb. § 7 odst. 2 předpisu č. 13/1997 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3316/2022-510 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) M. B., b) MONTKOV, spol. s r. o., IČO: 42936250, se sídlem ve Vyšehněvicích č. p. 10, obou zastoupených JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti žalované I. K., zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 11/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 4. 2017, č. j. 22 Co 1/2017-218, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce advokáta JUDr. Michala Žižlavského. Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 17 C 11/2015-426, zamítl návrh, aby soud určil, že silážní žlab a přiléhající zpevněné plochy, komunikace a opěrné zdi zasahující na pozemky č. XY o výměře 3969 m2 - ostatní plocha, parc. č. XY o výměře 1694 m2 – ostatní plocha a parc. č. XY o výměře 5878 m2 – ostatní plocha, vše v obci XY, k. ú. XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, není ve vlastnictví žalované (výrok I). Zamítl též návrh, aby soud určil, že silážní žlab a opěrné zdi zasahující na pozemek č. XY v obci a katastrálním území XY, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, jsou ve vlastnictví žalobce a) (výrok II) a návrh, aby soud určil, že silážní žlab a opěrné zdi zasahující na pozemky č. XY a č. XY v obci a katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, jsou ve vlastnictví žalobce b) (výrok III). Rovněž určil, že k silážnímu žlabu přiléhající zpevněné plochy a komunikace zasahující na pozemek č. XY v obci a katastrálním území XY, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, jsou ve vlastnictví žalobce a) (výrok IV), a že k silážnímu žlabu přiléhající zpevněné plochy a komunikace zasahující na pozemky č. XY a č. XY v obci a katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, jsou ve vlastnictví žalobce b) (výrok V). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a o nákladech řízení vůči státu (výroky VI, VII a VIII). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. 22 Co 36/2022-472, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV a V potvrdil ve správném znění: „IV. Určuje se, že k silážnímu žlabu přiléhající zpevněné plochy a komunikace zasahující na pozemek č. XY v k. ú. XY jsou jako součásti tohoto pozemku ve vlastnictví žalobce a).“ a „V. Určuje se, že k silážnímu žlabu přiléhající zpevněné plochy a komunikace zasahující na pozemky č. XY a XY v k. ú. XY jsou jako součásti těchto pozemků ve vlastnictví žalobce b).“ (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podávají dovolání žalobci i žalovaná (dále též „dovolatelé“). Žalobci podávají dovolání do všech výroků rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, „že právní otázka by měla být odvolacím soudem vyřešena jinak, a to vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení věci.“ Jsou přesvědčeni o tom, že silážní žlab není samostatnou stavbou v právním slova smyslu, neboť stejně jako u komunikací a zpevněných ploch nejde určit hranici mezi pozemkem a stavbou. Mají za to, že odvolací soud dospěl u dvou typově obdobných staveb k rozdílným právním závěrům, a rozsudek odvolacího soudu proto považují za nepřezkoumatelný. Rozdíly v technologii výstavby silážního žlabu, zpevněných ploch a komunikací nemohou podle jejich názoru samy o sobě zakládat důvod pro rozdílné právní posouzení těchto staveb, navíc za situace, kdy u obou typů staveb bylo shodně zjištěno, že již téměř neexistují. Navrhují, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhoví. Žalovaná podává dovolání do výroků I, II a III rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání spatřuje v § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že odvolacím soudem posuzovaná otázka „zda k silážnímu žlabu přiléhající zpevněné plochy a komunikace jsou součástí pozemku nebo stavbou v právním slova smyslu, když nelze opominout, že bez těchto ploch a komunikací nelze silážní žlab užívat, a navíc tvoří se silážním žlabem funkční celek stavby“ byla řešena v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 838/2012, sp. zn. 28 Cdo 3266/2019 a sp. zn. 28 Cdo 3282/2010, a dále v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2280/18. Také se domnívá, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí, čímž došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu vytýká i způsob, jakým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v potvrzujících výrocích IV a V rozsudku soudu prvního stupně, a dále v rozsahu potvrzení nákladových výroků prvostupňového rozsudku včetně výroku II zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání žalobců se vyjádřila žalovaná. Rozsudek odvolacího soudu považuje za správný pouze v části týkající se posouzení otázky silážního žlabu coby samostatné věci. Namítá, že odvolací soud měl shodně se silážním žlabem posoudit jako samostatnou věc i zpevněné plochy a komunikace, jež k silážnímu žlabu přiléhají a tvoří s ním neoddělitelně spjatý funkční celek. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolání žalobců není přípustné. Z požadavku, aby dovolací soud vyřešil nebo posoudil jimi vymezenou právní otázku (posouzení stavby silážního žlabu jako samostatné věci v právním smyslu) jinak, než jak je posoudil odvolací soud (způsobem uvedeným žalobci), je přitom zjevné, že taková interpretace významově neodpovídá § 237 o. s. ř. [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3049/2016, a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2925/2016 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Podle tohoto předpokladu přípustnosti dovolání totiž má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, a jde tedy o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu. To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. V nyní posuzované věci je však obsahem podaného dovolání požadavek žalobců, aby dovolací soud posoudil jinak právní otázku, kterou nesprávně vyřeš