22 Cdo 343/2020 – Nejvyšší soud

22 Cdo 343/2020-671 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) GREENGOLF Pardubice a. s., se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392, IČO: 64828816, a b) SPORTOVNÍHO KLUBU LESOPARK KUNĚTICKÁ HORA z. s., se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392, IČO: 27016471, obou zastoupených Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobců Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, IČO: 25083325, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, proti žalovanému Nadačnímu fondu Lesopark Kunětická Hora, se sídlem v Pardubicích, Jahnova 8, IČO: 26014203, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 60/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. října 2019, č. j. 18 Co 144/2018-619, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni a) náklady dovolacího řízení ve výši 3 182,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců Mgr. Jana Bureše, advokáta se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci b) náklady dovolacího řízení ve výši 3 182,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců Mgr. Jana Bureše, advokáta se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22. IV. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalobců vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2018, č. j. 6 C 60/2015-460, zamítl návrh na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 18. 12. 2013 mezi žalobkyní a) a žalovaným, jejímž předmětem byl převod vodního díla (odkaliště), zapsaného na LV č. 490 pro katastrální území a obec Dříteč, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrálního pracoviště Pardubice, nacházejícího se na pozemcích st. parc. č. 105, st. parc. č. 106, st. parc. č. 107, st. parc. č. 108 v katastrálním území Bohumileč, a pozemcích st. parc. č. 272/1, st. parc. č. 272/2, st. parc. č. 273, st. parc. č. 274, st. parc. č. 275, st. parc. č. 276, st. parc. č. 277, st. parc. č. 278, st. parc. č. 279, st. parc. č. 280, st. parc. č. 281, st. parc. č. 282, st. parc. č. 283, st. parc. č. 284 v katastrálním území Dříteč, je absolutně neplatná (výrok I). Určil, že žalobci jsou spoluvlastníky odkaliště jakožto součásti pozemků st. parc. č. 105, st. parc. č. 107, st. parc. č. 108 v katastrálním území Bohumileč, apozemků st. parc. č. 272/1, st. parc. č. 272/2, st. parc. č. 274, st. parc. č. 275, st. parc. č. 276, st. parc. č. 277, st. parc. č. 279, st. parc. č. 280, st. parc. č. 282, st. parc. č. 283 a st. parc. č. 284 v katastrálním území Dříteč, jejichž vlastníkem je žalobkyně a) a součástí pozemků st. parc. č. 106 v katastrálním území Bohumileč, a pozemků st. parc. č. 273, st. parc. č. 278 a st. parc. č. 281 v katastrálním území Dříteč, jejichž vlastníkem je žalobce b) – (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalovaného do výroků II a III rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2018, č. j. 18 Co 144/2018-505, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II a III (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). K dovolání žalovaného Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 27. 2. 2019, č. j. 22 Cdo 4461/2018-560, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 18 Co 144/2018-619, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odvoláním napadeném výroku II ve správném znění žalobního petitu, že žalobkyně a) je vlastníkem vodního díla – odkaliště, které je součástí pozemků: stavebních parcel st. parc. č. 125, st. parc. č. 127 a st. parc. č. 128 v katastrálním území Bohumileč, a stavebních parcel st. parc. č. 332, st. parc. č. 334, st. parc. č. 335, st. parc. č. 336, st. parc. č. 337, st. parc. č. 339, st. parc. č. 340, st. parc. č. 342, st. parc. č. 343, st. parc. č. 344, st. parc. č. 345, st. parc. č. 346, st. parc. č. 347, st. parc. č. 348, st. parc. č. 349, st. parc. č. 350, st. parc. č. 351, st. parc. č. 352, st. parc. č. 353, st. parc. č. 354, st. parc. č. 355, st. parc. č. 356, st. parc. č. 357, st. parc. č. 358, st. parc. č. 359, st. parc. č. 360, st. parc. č. 361, st. parc. č. 362, st. parc. č. 363, st. parc. č. 364, st. parc. č. 365, st. parc. č. 366, st. parc. č. 367, st. parc. č. 368, st. parc. č. 369, st. parc. č. 370, st. parc. č. 371, st. parc. č. 372, st. parc. č. 373, st. parc. č. 374, st. parc. č. 375, st. parc. č. 376, st. parc. č. 377, st. parc. č. 378, st. parc. č. 379, st. parc. č. 380, st. parc. č. 381, st. parc. č. 382, st. parc. č. 383, st. parc. č. 384, st. parc. č. 385, st. parc. č. 386, st. parc. č. 387, st. parc. č. 388, st. parc. č. 389, st. parc. č. 390, st. parc. č. 391, st. parc. č. 392, st. parc. č. 393 a st. parc. č. 394 v katastrálním území Dříteč, a žalobce b) je vlastníkem vodního díla – odkaliště, které je součástí pozemků: stavební parcely st. parc. č. 126 v katastrálním území Bohumileč, a stavebních parcel st. parc. č. 333, st. parc. č. 338 a st. parc. č. 341 v katastrálním území Dříteč (dále též jen „předmětné pozemky“), a dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku III o nákladech řízení (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a dokonce od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4461/2018 vydaného v této věci v prvním dovolacím řízení. Žalovaný nesouhlasí především se závěrem, že odkaliště není samostatnou věcí, nýbrž součástí předmětných pozemků. Dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl v potřebném rozsahu důkazy nezbytné pro právní posouzení věci – zejména znalecký posudek – a sám se ujal role „technika, znalce vodních děl a geologa“; rozhodl tak o složité a sofistikované stavbě vodního díla na základě nedostatečných podkladů. Navíc odvolací soud sám zhodnotil stavebně technickou podstatu odkaliště, i když v napadeném rozhodnutí uvedl, že se nedochovala potřebná dokumentace; dokonce ani neprovedl místní ohledání a nevyhodnotil zásadní důkaz – příčný profil hrázového systému. Dále v těchto intencích rozsáhle polemizuje s jednotlivými body odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odkaliště popisuje jako plochu přes jeden milion metrů čtverečných s úložným prostorem pro elektrárenský popel z uhlí a pro kaly z kotlů. Odkaliště má ještě stále velkou kapacitu. Stojí v něm stavby – betonové věže. Zařízení je v perfektním a funkčním stavu. Odkaliště je stavbou postavenou na rovném terénu, po celém obvodu proto byly vybudovány se zapuštěním základů do půdy vysoké hráze o průměru cca 14 metrů, navršené z dovezeného stavebního materiálu. V původní zemině byla nejprve vyhloubena základová spára, do které byl uložen základový materiál a technická zařízení. Navršená hráz je převážně postavena z elektrárenského popele – uměle vytvořeného stavebního materiálu. Součástí jsou geologické vrty pro jímání vody a dále sofistikovaná technologická zařízení. Tyto hráze z lidské činnosti uměle vytvořeného stavebního materiálu jsou vyztuženy plastovými prvky a geotextiliemi. Podstata je stejná jako u studny nebo u vrtu; konstrukce, jež ve směru dovnitř přesně vymezuje a ohraničuje prostor. Odkaliště je věcí materiální povahy, nejde jen o určitý prostor zaplněný hrází zadrženou přírodní vodou. Vybudovány zde jsou i betonové věže se základy v zemi a dalším technickým zařízením a domkem. I v rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 22. 2. 2016, č. j. ZKI PA-O-64/367/2015/6, je popsáno, že jde o stavbu vodního díla, která není součástí pozemku ani práva stavby. Předložena byla i nájemní smlouva mezi žalobcem a Elektrárnou Opatovice, a. s., z níž plyne, že odkaliště jako takové nebylo předmětem nájmu; tím byl jen pozemek pod ním. Shrnuje, že soud věc nesprávně zhodnotil a že dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu; nezabýval se faktickým způsobem provedení hráze odkaliště, což je podle rozhod