22 Cdo 3440/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3440/2024-205 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně O. V., zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosech, Tyršova 434/27, proti žalovanému L. V., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404/15, o určení práv k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 386/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 28 Co 161/2024-170, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč k rukám jeho zástupkyně, JUDr. Zdeňky Mikové, advokátky se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404/15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 15 C 386/2023-90, zamítl žalobu, dle které mělo být určeno, že žalobkyně je oprávněna užívat k bydlení, evidování údaje o svém trvalém pobytu, k podnikání a umístění místa podnikání (sídla firmy) nemovité věci v XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY a obec XY, vedeného u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, a to pozemek parc. st. č. XY o výměře 143 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY v XY na pozemku parc. č. st. XY, pozemek parc. č. XY - zahrada o výměře 1 503 m2 a pozemek parc. č. XY – trvalý travní porost o výměře 251 m2 - dále také „nemovité věci“ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. 8. 2024, č. j. 28 Co 161/2024-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Soudy obou stupňů vyšly z takto zjištěného skutkového stavu: - Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 1. 2018, č. j. 14 C 186/2017-16, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2018, bylo rozvedeno manželství účastníků. - Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 3. 2019, č. j. 7 C 79/2018 -129, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. 28 Co 161/2019-266, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 28 Co 161/2019-279 (rozsudek nabyl právní moci dne 25. 11. 2019), bylo vypořádáno společné jmění manželů – dále „SJM“ (účastníků) tak, že nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného; dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 22 Cdo 1130/2020-396 (toto usnesení je - shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). - Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 8. 2020, č. j. 16 C 76/2020 -135, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 24 Co 226/2020-192, bylo rozhodnuto o vyklizení žalobkyně z nemovitých věcí; dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku odvolacího soudu bylo jako nedůvodné zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2022, č. j. 26 Cdo 1040/2021-216 (tento rozsudek byl uveřejněn pod číslem 4/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). - Rozhodnutím Městského úřadu v XY ze dne 18. 6. 2021, č. j. MUDB 1185/2021, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20. 1. 2022, č. j. 158583/2021/KUSK, sp. zn. SZ_099126/2021/KUSK, byl žalobkyni zrušen pod adresou bydliště žalovaného trvalý pobyt. O žalobě směřující proti označeným rozhodnutím rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2020, č. j. 43 A 24/2022-80, jenž nabyl dne 30. 3. 2023 právní moci. - Rozhodnutím Magistrátu města Mladá Boleslav, správního odboru a obecního živnostenského úřadu, ze dne 30. 12. 2022, č. j. ObŽÚ/U8040/2022/vp, bylo žalobkyni zrušeno živnostenské oprávnění s místem podnikání na adrese XY, XY. 4. Takto zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů (odvolací soud aprobací právního posouzení věci přijatého soudem prvního stupně) primárně poměřovaly splnění podmínky určovací žaloby, tj. zda má žalobkyně na navrhovaných určeních ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem. Soudy obou stupňů dospěly k závěru (soud prvního stupně po detailním předestření judikatury Nejvyššího soudu pojící se s institutem naléhavého právního zájmu, odvolací soud ztotožněním se s uplatněnou právní argumentací), že žalobkyně na navrhovaných určeních naléhavý právní zájem nemá, neboť určovací žaloba nemůže v konkrétním případě plnit preventivní funkci, jež je pro ni imanentní. Vysvětlily, že pevný právní základ pro vztahy účastníků byl již vytvořen pravomocnými soudními rozhodnutími v řízeních o vypořádání SJM a o vyklizení žalobkyně z nemovitých věcí. Pravomocná soudní rozhodnutí jsou přitom pro oba účastníky, tedy i pro žalobkyni, jakož i pro soudy a ostatní orgány, závazná (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Žalobkyně volí pro uplatňování svých nároků určovací žalobu účelově, neboť se nikdy neztotožnila s rozhodnutími soudů ve shora označených věcech. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. Má za to, že dovolání je přípustné pro řešení - v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešených - pěti právních otázek, jež považuje za „zásadní“. Dovolatelka se táže: a) zda rozhodnutím soudu o vypořádání SJM a přikázáním nemovitých věcí jednomu z bývalých manželů bylo zasaženo do jejich práv, která oba manželé měli od počátku, tj. práva vlastnického, práva nemovitost užívat k bydlení, k evidenci údaje o trvalém pobytu a k evidenci místa podnikání/sídla firmy, b) zda příslušný katastrální úřad postupoval zákonným způsobem, pokud provedl výmaz zástavního práva zajišťujícího pohledávku spočívající v poskytnutí finančních prostředků na zaplacení vypořádacího podílu, pokud podání návrhu na výmaz zástavního práva předchází doručení pravomocného soudního rozhodnutí o vypořádání SJM katastrálnímu úřadu k zápisu vkladu vlastnického práva, c) zda má nesprávný postup katastrálního úřadu při zápisu změny vlastnického práva a výmazu zástavního práva vliv na existenci práva užívat nemovitost k bydlení, k evidenci údaje o trvalém pobytu a místu podnikání toho z manželů, kterému nebyly nemovité věci přikázány do vlastnictví, a zda je tímto nesprávným postupem založena existence naléhavého právního zájmu dovolatelky na navrhovaných určeních, d) zda je možné při nesouhlasu toho z manželů, kterému nemovité věci nebyly přikázány do výlučného vlastnictví, dosáhnout k žádosti druhého z manželů správním rozhodnutím zrušení údaje o trvalém pobytu a místu podnikání, pokud firma dovolatelky nebyla součástí SJM a dovolatelka začala s podnikáním během manželství se souhlasem bývalého manžela, e) jak bylo rozhodnuto o polovině nemovitých věcí, které měla dovolatelka právo vlastnit v situaci, kdy její návrh nebyl zamítnut, čímž soud jasně vyjádřil, že dovolatelka má právo vlastnit svůj dům jako žalovaný, a zda lze žalovaným tvrzené špatné vztahy nadřadit právu bývalých vlastníků. Rozvinutou dovolací argumentaci žalobkyně shrnuje konstatováním, že „má naléhavý právní zájem na určení předmětných práv za prokázaný rozporem předchozích rozhodnutí (zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, vyklizení z nemovitosti, zrušení evidence trvalého pobytu, zánik živnostenského oprávnění) s právním řádem, neboť její práva, jejichž určení se svou žalobou domáhá spojená a vyplývající z manželství a v něm existujícího jejího vlastnického práva k nemovitostem majetkovým vypořádáním nezanikla a stále trvají“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření označuje dovolání „za zjevně bezdůvodné a nepřípustné“. Odkazuje na dosavadní průběh řízení a na předchozí pravomocně skončená řízení o vypořádání SJM a o vyklizení žalobkyně z nemovitých věcí, s jejichž výsledkem se dovolatelka nehodlá smířit. Uvádí, že určovací žaloba má šikanózní povahu a její úspěšnosti nelze přitakat již jen pro to, že na navrhovaných určeních, jimiž se žalobkyně snaží anulovat právní důsledky již pravomocně skončených věcí, nemá naléhavý právní zájem. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl „jako zjevně bezdůvodné“. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda má dovolání ža