22 Cdo 3603/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3603/2024-199 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce B. D., zastoupeného Mgr. Veronikou Olšarovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Gen. Hlaďo 748/4, proti žalovanému I. S., zastoupenému Mgr. Eliškou Královou, advokátkou se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 361/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 2. 5. 2024, č. j. 69 Co 70/2024-171, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 2. 5. 2024, č. j. 69 Co 71/2024-175, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 2. 5. 2024, č. j. 69 Co 70/2024-171, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 2. 5. 2024, č. j. 69 Co 71/2024-175, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Přerově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 7 C 361/2021-120, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba - rodinný dům č. p. XY, a k pozemku parc. č. XY - zahrada, zapsaným na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovitosti“) a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I). Dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému (na vypořádacím podílu) částku 1 215 000 Kč (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 000 Kč (výrok III) a státu náhradu nákladů řízení, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením (výrok IV). 2. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 8. 1. 2024, č. j. 7 C 361/2021-127, byla náhrada nákladů řízení státu, kterou je žalovaný povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově určena částkou 7 304 Kč. 3. Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, č. j. 69 Co 70/2024-171, ve spojení s usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 69 Co 71/2024-175, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), ve výroku III a IV změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že každý z účastníků je povinen zaplatit státu - Okresnímu soudu v Přerově náhradu nákladů řízení ve výši 3 652 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání žalovaný (dále také „dovolatel“); přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a má za to, že „ odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jak co se týče rozhodnutí o přikázání věci jednomu z účastníků, tak i ohledně ceny za vypořádací podíl, případně že tato otázka nebyla dovolacím soudem doposud vyřešena a protože by právní otázka měla být dovolacím soudem vyřešena jinak.“ V obsahu dovolání žalovaný nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil solventnost obou spoluvlastníků. Připomíná, že v okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu splňoval i on podmínku pro přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, byť připouští, že původně s tímto způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví nesouhlasil a zpočátku navrhoval i zamítnutí žaloby. Upozorňuje na to, že i žalobce si prostředky k zaplacení vypořádacího podílu obstaral zápůjčkou od třetí osoby. Skutečnost, že žalobce pro účely půjčky svůj spoluvlastnický podíl zatížil zástavním právem, nemůže být důvodem, jenž měl vyznít ve prospěch žalobce, neboť v době rozhodování odvolacího soudu zástavní právo ještě nevzniklo. Žalovaný se tudíž nemohl vyjádřit k tomu, jak by na zatížení nemovitosti reagoval jeho věřitel, který hodlal od žalovaného po skončení věci nemovitost koupit. Dále žalovaný brojil proti výši vypořádacího podílu (1 215 000 Kč) určené v závislosti na ceně obvyklé zjištěné znaleckým posudkem. Namítá, že prodávala-li by se nemovitost jako celek, byla by cena nepochybně mnohem vyšší. Upozorňuje rovněž na to, že odvolací soud měl přihlédnout k aktuální ceně vypořádávané věci, která se postupem času navýšila. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení; současně navrhuje před rozhodnutím o dovolání odložit právní moc a vykonatelnost dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu. 5. Žalobce ve vyjádření uvádí, že dovolání je vadné, neboť v něm žalovaný nevymezil žádnou právní otázku, na jejímž řešení je rozsudek odvolacího soudu založen; proto navrhuje odmítnutí dovolání. Dále upozorňuje na to, že podle pravomocného rozsudku žalovanému již vypořádací podíl zaplatil, neboť žalovaný se zavázal, že dovolání nepodá. Rovněž následně převedl nemovitost do vlastnictví třetích osob, jež ji nabyly v dobré víře; žalovaný totiž o zápis příslušné poznámky, jež by byla zanesena do katastru nemovitostí, nepožádal. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se přednostně tím, zda dovolání obsahuje obligatorní náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.). 7. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz)]. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z dovolání zřejmé, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v čem spočívá odchýlení od judikatury dovolacího soudu, a se kterými rozhodnutími Nejvyššího soudu je řešení právních otázek dovolatelem vymezených poměřováno. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má, podle mínění dovolatele, dovolací soud odchýlit. Pokud má být přípustnost dovolání založena na předpokladu, že napadené rozhodnutí „závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudníc