22 Cdo 3645/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3645/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3645/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3645.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 631 o. z. § 632 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3645/2023-227 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně E. Š., zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované A. K., zastoupené JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, o zrušení věcného břemene chůze, jízdy a hnaní dobytka, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 16/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2023, č. j. 71 Co 13/2023-187, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Pavla Nastise. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala určení promlčení věcného břemene, které v trase vytyčené trhovou smlouvou a geometrickým plánem nebylo oprávněnými nejpozději od začátku 60. let 20. století využíváno. Žalovaná namítala, že trasa vedení věcného břemene byla konkludentně změněna, a že vydržením vznikla služebnost nová. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 16 C 16/2021-152, zrušil věcné břemeno chůze, jízdy a hnaní dobytka zřízené k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, ve prospěch pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu za zrušení věcného břemene ve výši 155 560 Kč do tří dnů od provedení výmazu výše uvedeného práva odpovídajícího věcnému břemeni v katastru nemovitostí (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Samostatným usnesením ze dne 31. 8. 2023, č. j. 16 C 16/2021-209, také rozhodl o státem vynaložených nákladech řízení. 3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 71 Co 13/2023-187, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku I změnil tak, že určil, že věcné břemeno chůze, jízdy a hnaní dobytka zřízené k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY ve prospěch pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, je promlčeno (výrok I). Výroky II, III a IV rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 16 C 16/2021-217, dále potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2023, č. j. 16 C 16/2021-209, kterým tento soud rozhodl o nákladech řízení vynaložených státem. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Uvádí, že by měl dovolací soud posoudit následující otázky: a) Zda může zaniknout promlčením věcné břemeno cesty pěší, jízdy a hnaní dobytka, zapsané v katastru nemovitostí jako břemeno zatěžující celý služebný pozemek, došlo-li ze strany vlastníka služebného pozemku ke změně polohy místa na pozemku původně určeného k výkonu sjednaného práva, po němž měla oprávněná osoba - vlastník panujícího pozemku, realizovat právo věcnému břemeni odpovídající, a vlastník panujícího pozemku tuto nově vymezenou část služebného pozemku k přístupu na svůj pozemek posledních nejméně 60 let dle své potřeby využíval. b) Zda je soud povinen v řízení o zrušení věcného břemene zatěžujícího dle zápisu v katastru nemovitostí celý služebný pozemek zabývat se procesní obranou oprávněné z břemene založenou na tvrzení, že výkon práva odpovídajícího věcnému břemenu byl realizován jejími právními předchůdci na daném pozemku v jiném místě zatíženého pozemku, které vymezil majitel služebného pozemku tak, aby zajistil možnost realizace práva odpovídajícího břemeni a vlastníci panujícího pozemku toto nové vymezení respektovali, přičemž o průběhu tohoto nového místa pro realizaci daného práva nebyly a ani dnes nejsou mezi účastníky pochybnosti, nehledě na existující listinné důkazy (kopie katastrální mapy, geometrický plán) dokládající jeho nový průběh. c) Zda lze zrušit v katastru zapsané věcné břemeno zajišťující po dobu více jak 80 let přístup na pozemek z obecné komunikace v situaci, kdy jiný způsob přístupu na panující pozemek z obecné komunikace neexistuje a kdy se jedná o pozemek určený dle platného územního plánu obce k zástavbě rodinným domem, tj. garantující spojení s obecnou komunikací. A to bez toho, aby současně bylo rozhodnuto o jiném způsobu napojení takového pozemku na obecnou komunikaci. d) Zda je pro účely koncentrace řízení pro tvrzení a označení důkazů dostatečně určitý odkaz na tvrzení a důkazy uvedené a označené v žalobě, která je předmětem řízení u stejného soudu, mezi stejnými účastníky, která se týká stejných nemovitostí, když daný spis obsahující další tvrzení a důkazy je konkretizován spisovou značkou. 5. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. 6. Podle vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaná nevymezila řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neboť uvedla pouze obecnou citaci textu § 237 o. s. ř., což k projednání dovolání nepostačuje. Přesto se vyjádřila ke všem námitkám žalované a navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto. 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). 11. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se proble