22 Cdo 3718/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3718/2022 citace  Právní věta:Je-li vyhověno žalobě podané proti do té doby poctivému držiteli, ve které se žalobce domáhá proti držiteli určení svého vlastnického práva, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, a to i v případě, že žaloba byla nejprve pravomocně zamítnuta a vyhověno jí bylo až po zrušení zamítavého rozsudku v dovolacím řízení. Byla-li vlastníkova žaloba napadající držbu nebo její poctivost úspěšná, má poctivý držitel právo na náhradu nákladů podle § 997 o. z. jen za dobu do doručení žaloby poté je pokládán již za držitele nepoctivého (§ 995 o. z.) a náleží mu náhrada vynaložených nákladů jen podle § 1001 o. z. Poctivý držitel má při vydání věci vlastníkovi právo na náhradu nutných nákladů, jichž bylo pro trvající zachování podstaty potřeba, jakož i nákladů vynaložených účelně a zvyšujících užitečnost věci nebo její hodnotu, a to v té výši, v jaké je v době poctivé držby vynaložil, nejvýše však v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení vlastníkovi (tedy do výše „přítomné hodnoty“). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2023 Spisová značka:22 Cdo 3718/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3718.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poctivá držba (o. z.) [ Držba (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 995, § 997, 1001 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:30. 10. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:58 / 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3718/2022-827 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně: ALIVIO s. r. o., IČO 62503898, se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 13, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalovanému M. K., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, o zaplacení  1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 62/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2022, č. j. 7 Co 55/2022-780, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2022, č. j. 7 Co 55/2022-780, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2021, č. j. 25 C 62/2020-708, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala zaplacení (náhrady) investic, které vynaložila na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Nemovitosti získala na základě příklepu v exekuční dražbě a poté do nich investovala; udělený příklep však byl následně zrušen a poté určeno vlastnictví žalovaného k těmto nemovitostem. Žalobkyně uplatňovala právo poctivého držitele (§ 992 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - „o. z.“)  na náhradu vynaložených nákladů (§ 997 odst. 1 o. z.). Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 25 C 62/2020-708, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 000 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení. Dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, č.j. 7 Co 55/2022-780, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly z toho, že žalobkyně byla poctivou držitelkou nemovitostí (§ 992 o. z.) a má tak nárok na náhradu investic podle § 997 odst. 1 o. z. Podstata věci: Žalobkyni byl v exekuční dražbě vedené Exekutorským úřadem Český Krumlov pod  sp. zn. 125EX 427/12 usnesením soudního exekutora JUDr. Marka Franka ze dne 24. 2. 2014, č. j. 125EX 427/12-323, udělen příklep na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, a to pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. st. XY, jehož součástí byla stavba č. p. XY (nyní v katastru nemovitostí vedeno jako parc. XY), parc. XY, parc. XY, parc. XY, parc. XY a parc. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY. Proti usnesení soudního exekutora podal žalovaný (tehdy povinný) M. K. odvolání, o kterém Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 22 Co 541/2014, tak, že udělení příklepu žalobkyni potvrdil. Na základě dovolání žalovaného Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015, toto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích změnil tak, že příklep se vydražitelce ALIVIO, s.r.o., neuděluje. Žalovaný M. K. následně podal žalobu na určení, že je vlastníkem sporných nemovitostí. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, č. j. 9 C 153/2015-134, žalobu zamítl, a Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 1. 2016, č. j. 8 Co 2363/2015-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání nynějšího žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 22 Cdo 3513/2016-232, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích pak rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č. j. 8 Co 2363/2015-258, rozhodl pravomocně o tom, že vlastníkem předmětných nemovitostí je nyní žalovaný M. K. V době mezi udělením příklepu a rozhodnutím o určení vlastnického práva žalovaného žalobkyně prováděla na předmětných nemovitostech stavební úpravy, celkem žalobkyně do předmětných nemovitostí investovala, jak tvrdí, částku 1 771 271,19 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovanému M. K. za jí provedené zhodnocení nemovitostí zaplacení investic ve výši rozdílu mezi hodnotou nemovitostí před investicemi a po nich, tento rozdíl podle znaleckého posudku činí 1 500 000 Kč. Žalovaný v řízení především namítal, že žalobkyně nebyla poctivou držitelkou; nejpozději ke dni 31. 3. 2015, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 58/2015, nabylo právní moci, přestala být žalobkyně „jednou provždy“ poctivou držitelkou předmětných nemovitostí. Již od tohoto okamžiku žalobkyně věděla či musela vědět, že příklep nebyl udělen a stala se nejpozději v tento okamžik tzv. nepoctivou držitelkou. Pokud tedy dle žalovaného žalobkyně od 1. 4. 2015 prováděla jakékoliv investice do nemovitostí, nesvědčí jí právo poctivého držitele na náhradu nákladů vynaložených na věc. Žalobkyně nemohla být v dobré víře, že jí předmětné nemovitosti náleží, když z okolností bylo zjevné, že vykonává právo, které jí nenáleží. Žalobkyně se však - podle názoru soudu prvního stupně, který akceptoval i odvolací soud - oprávněně domnívala, „že je vlastnicí předmětných nemovitostí (jelikož zaplatila nejvyšší podání), a to od 24. 2. 2014, kdy bylo vydáno usnesení o příklepu až do 28. 3. 2015 (do zjištění rozhodnutí Nejvyššího soudu o neudělení příklepu) a dále od ledna 2016, kdy vydal Krajský soud v Českých Budějovicích pravomocný rozsudek, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí až do června 2017, kdy bylo vydáno druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu“. K posouzení držby žalobkyně jako poctivé odvolací soud uvedl: „V obecné rovině odvolací soud má za to, že pokud se (byť dosud poctivý) držitel (zde žalobkyně) dozví o skutečnosti, která zásadním způsobem zpochybní právní titul (zde usnesení o příklepu), od kterého odvíjí poctivost své držby (to, že mu náleží právo, které vykonává) poctivou držbu (v zásadě trvale) ztrácí. Jde však o zásadu, ze které lze (v odůvodněných případech) učinit výjimku. Tak je tomu i v této věci. Důvodná pochybnost žalobkyně o tom, zda jí náleží vlastnické právo k předmětným nemovitostem po zmíněném rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí o udělení příklepu, byla (opět dočasně) odstraněna v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o určení vlastnického práva žalovaného (dne 12. 1. 2016). Výše zmíněný rozsudek odvolacího soudu (ve spojení s předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně) u žalobkyně (objektivně vzato) obnovil poctivost držby předmětných nemovitostí, neboť existoval přesvědčivý důvod (v podobě pravomocných rozsudků soudů), že jí vlastnické právo k předmětným nemovitostem náleží, a to i v situaci, kdy nadále existovalo zmíněné rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí o udělení příklepu. Následné zrušení rozsudku odvolacího soudu v dovolacím řízení na tomto závěru nic nemění. Zmíněné řízení (rozhodnutí soudů) ostatně sloužilo k tomu, aby byl odstraněn spor účastníků ohledně vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Pravomocným zamítnutím žaloby žalovaného (v objektivní rovině)