22 Cdo 373/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 373/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 10. 2016 Spisová značka:22 Cdo 373/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.373.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb. § 724 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 373/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Mgr. D. K., zastoupeného JUDr. Věrou Soldánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 14, proti žalované Ing. B. K. A., Ph.D., zastoupenou Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 1, o zúžení společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 52/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2014, č. j. 18 Co 327/2013-137, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 1 800 Kč k rukám jeho zástupkyně, JUDr. Věry Soldánové, advokátky, se sídlem v Brně, Orlí 14, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2013, č.j. 108 C 52/2012-111, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zúžení společného jmění manželů (dále „SJM“), Ing. B. K. A., Ph.D., a Mgr. D. K. až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Výrokem II. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 9. 7. 2005 manželství. Manželství stále trvá, byť manželé spolu od listopadu 2012 nežijí, hospodaří odděleně, žalovaná žije se svým přítelem a nezletilými dětmi účastníků v pronajatém bytě. Manželství dosud nebylo rozvedeno, neboť probíhá řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství. Za trvání manželství si účastníci pořídili ze společných věcí vyšší hodnoty pouze byt a automobil. Ze společných závazků vážících se k těmto věcem žalobce podle dohody manželů splácel (a činí tak i v současné době) hypoteční úvěr, úvěr z jedné ze smluv o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a úvěr z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení. Žalovaná splácí úvěr z druhé ze smluv o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a spotřebitelský úvěr, který již však byl v lednu 2013 splacen. Úvěr na pořízení automobilu a pojištění vozidla splácel žalobce. Tento úvěr je již rovněž splacen. Úhrada společných závazků žalobcem byla na druhé straně vyvažována péčí žalované o děti, včetně úhrad jejich potřeb a zájmových aktivit. Příjem žalobce byl zjištěn ve výši 59 269 Kč měsíčně a příjem žalované ve výši 27 000 Kč měsíčně. Po úhradě společných závazků souvisejících s bydlením zůstává žalobci k dispozici částka 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná ze svého příjmu přispívá měsíčně svému příteli na pronájem bytu částkou 5 000 Kč až 6 000 Kč. Účastníci se za trvání manželství snaží o prodej společného bytu. Mají jednoho zájemce, který však nabízí kupní cenu o 500 000 Kč nižší, než odpovídá požadované ceně 4 600 000 Kč. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval § 148 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále „obč. zák.“), podle něhož soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Vycházeje ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 104/1967, které označil za použitelné i v poměrech projednávané věci, žalobu zamítl. Dospěl přitom k závěru, že důvody, pro něž žalobce žádá zúžení SJM, nedosahují takové intenzity, aby je bylo možné označit za závažné. Soud prvního stupně dovodil, že samotné oddělené soužití manželů a nezájem o setrvání v manželství a o pořizování dalšího společného majetku nemůže být v situaci, kdy mezi manžely nedochází k vážným neshodám při hospodaření a nakládání se společným majetkem a ani k takovému závažnému jednání, jež by poškozovalo majetková práva druhého z manželů či by se negativně dotýkalo rodiny, zejména nezletilých dětí, důvodem pro zúžení SJM. Takovým důvodem není ani skutečnost, že jeden z manželů se výlučně či v převážné míře podílí na úhradě společných závazků. Takový model finančního hospodaření manželů považuje soud prvního stupně za obvyklý tehdy, je-li (jako v projednávané věci) výsledkem dohody manželů z doby, kdy žalovaná byla na mateřské dovolené s minimálním příjmem. I v současné době je rozdíl mezi příjmy žalované a žalobce relativně velký do té míry, že odůvodňuje, aby žalobce ze svého příjmu hradil společné závazky a žalovaná zajišťovala péči o nezletilé děti a úhradu jejich potřeb, což odpovídá běžnému způsobu rozdělení rolí manželů při uspokojování potřeb rodiny. Soud prvního stupně také zdůraznil, že úhrada společných závazků pouze z příjmů jednoho z manželů není ničím jiným, než úhrada z prostředků SJM, tudíž žalovaná nijak institutu SJM nezneužívá a ani nejedná způsobem, jímž by byl společný majetek poškozen. V poměrech projednávané věci za závažný důvod pro zúžení SJM neshledal ani to, že se žalovaná nepodílí na vytváření společného majetku. K tomu uvedl, že účastníci si pořídili pouze společný byt a automobil, a pokud jsou v rozvodovém řízení, není zde žádný důvod, aby nadále společný majetek pořizovali. Závažný důvod pro zúžení SJM nepovažoval ani vynakládání prostředků na úhradu nájemního bydlení žalovanou. K tomu připomněl, že oddělené bydlení manželů je v jejich rozvodové situaci celkem pochopitelné a částka 6 000,- Kč měsíčně, kterou žalovaná hradí, odpovídá výši jejího měsíčního příjmu a není pro SJM účastníků – s přihlédnutím k částce, která žalobci měsíčně zůstává pro jeho potřebu – nijak zatěžující. Dále nevzal za prokázanou žalobcem tvrzenou neshodu o prodeji společného bytu. Vysvětlil, že účastníci jsou na prodeji společného bytu dohodnuti, mají vážného zájemce o koupi bytu a je právem žalované nesouhlasit s cenovou nabídkou konkrétního zájemce, pokud ta nesplňuje podmínky, na nichž se žalovaná se žalobcem dohodla. Konečně soud prvního stupně označil za případný odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2211/2004, v němž byla posuzována odlišná skutková situace. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, č. j. 18 Co 327/2013-137, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zúžil společné jmění manželů Ing. B. K. A., Ph.D., a Mgr. D. K. až na věci tvořící obvyklé vybavení rodinné domácnosti, a ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování, učinil, pokud jde o oddělené soužití manželů a o nezájem na dalším zachování manželství, shodná zjištění jako soud prvního stupně, a poté, co dále zjistil, že manželství dosud není rozvedeno, neboť účastníci se nemohou dohodnout na úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství, dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro zúžení SJM ve smyslu § 724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinného od 1. 1. 2014 (dále „o.z.“) jsou splněny. K aplikaci právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 odvolací soud přistoupil s ohledem na konstitutivní povahu rozhodnutí o zúžení SJM, pro nějž jsou využitelné i skutkové závěry, na něž soud prvního stupně aplikoval právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013 (§ 148 odst. 1 obč. zák.). Odvolací soud dovodil, že doba odděleného soužití se oproti stavu zjištěnému soudem prvního stupně podstatně prodloužila a oba účastníci si přejí rozvod manželství. Dobu, kdy manželství bude rozvedeno, však nelze předjímat, neboť dosud není skončeno řízení o úpravě poměrů k jejich nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství. Za nezanedbatelnou označil odvolací soud i otázku společného bytu, který je zatížen společnými závazky. I když připustil, že mezi účastníky panuje o prodeji bytu shoda, současně uvedl, že byt se zatím nedaří prodat, neboť žalovaná trvá na své představě o výši kupní ceny, jež zájemce o koupi nechce akceptovat. Odvolací soud uzavřel, že doba odděleného soužití a vynakládání společných prostředků na úhradu oddělených potřeb každého z manželů zvyšuje předpoklad vzniku sporů při vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, u nějž nelze odhadnout, kdy k němu dojde.