22 Cdo 387/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 387/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:22 Cdo 387/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.387.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Sousedská práva Imise Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 1013 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 387/2025-711 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) D. P., zastoupené Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Zámecká 488/20, a b) O. P., proti žalovanému Sportovnímu klubu XY, z.s., IČO XY, se sídlem ve XY, zastoupenému Mgr. Ladislavem Drhou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o zdržení se rušení žalobců hlukem, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 4/2020, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2024, č. j. 19 Co 232/2022-657, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2024, č. j. 19 Co 232/2022 -657, se v části výroku I, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve vztahu k žalobkyni a), a dále v části výroků II a III, kterými bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně a) k náhradě nákladů řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se rušení žalobců neúměrným hlukem z pozemků parc. č. XY a parc. č. st. XY v katastrálním území XY na pozemky parc. č. XY a parc. č. st. XY ve stejném katastrálním území, jejichž jsou žalobci spoluvlastníky a na kterých se nachází jejich rodinný dům se zahradou. Rušení pocházelo z fotbalového hřiště a s ním souvisejících zařízení a šlo zejména o hluk způsobený tlučením do bubnů a užíváním trubek, hlučným komentováním fotbalových zápasů, hlasitou reprodukovanou hudbou a hospodskou zábavou. 2. Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2022, č. j. 6 C 4/2020–288, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 8. 9. 2022, č. j. 6 C 4/2020-332, uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení žalobců neúměrným hlukem v podobě bubnování a užívání obdobných nástrojů pronikajícím z pozemků žalovaného parc. č. XY, parc. č. st. XY a jim přilehlých pozemků na pozemky žalobců parc. č. XY a parc. č. st. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I). V části, v níž se žalobci domáhali uložení povinnosti zdržet se rušení žalobců neúměrným hlukem souvisejícím s provozem stravovacího zařízení, občasných diskoték a hlukem v podobě hlasitého fandění, hlučného komentování a reprodukované hudby při fotbalových zápasech pronikajícím ze shora uvedených pozemků žalovaného na shora uvedené pozemky žalobců, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 3. Tvrzení, že jde o nadměrný hluk, který překračuje limity hluku dané veřejným právem, opírali žalobci o protokol o měření úrovně hladiny hluku provedené akreditovanou zkušební laboratoří – společností Kvinting spol. s r. o. Soud prvního stupně však uvedl, že s ohledem na výklad § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nelze na danou situaci aplikovat ustanovení tohoto zákona o limitech hluku. To však podle soudu nevylučuje, aby hodnoty měření byly využity ke srovnání míry hluku na předmětném pozemku žalobců a na ostatních srovnatelných hřištích bez veřejnoprávního rozměru zjištěné hlučnosti. Proto zvažoval, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že při fotbalovém zápasu lze dovodit zvýšenou míru hluku imanentně spjatou se samotným provozem fotbalu v podobě slovního povzbuzování, hluku provázejícího kopnutí do míče, pískání rozhodčího, ale i fandění diváků, které k fotbalu jako obecně prospěšné společenské a sportovní akci patří. Žalobci se však omezení těchto imisí nedomáhali, brojili zejména proti užívání bubnů a podobných nástrojů. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně konstatoval, že nelze dovodit, že bubnování a používání trubek či obdobných nástrojů je obvyklé a odpovídá poměrům na obdobných hřištích. Uvedl, že ačkoliv soud neupírá fanouškům jejich právo projevit svou podporu domácímu týmu, je třeba na druhou stranu poskytnout ochranu vlastnickému právu žalobců zahrnujícímu mimo jiné právo na nerušené užívání jejich nemovitosti. Zaznamenané bubnování je skutečně pro nezúčastněnou osobu vysoce nepříjemné a významně a nepřiměřeně zasahuje do výkonu vlastnického práva k sousedním pozemkům i do psychické pohody žalobců, a omezuje obvyklé užívání zejména zahrady žalobců. Dodal, že i když v době soudního řízení došlo k utlumení imisí hluku, hrozí jejich opakování v budoucnosti. Proto žalobě vyhověl v části týkající se povinnosti zdržet se rušení žalobců neúměrným hlukem v podobě bubnování a užívání obdobných nástrojů. 4. Naproti tomu soud neshledal, že by reprodukovaná hudba pouštěná před fotbalovými zápasy byla relevantní imisí; jde o činnost obvyklou i na jiných fotbalových hřištích „pro navození atmosféry“. 5. Pokud jde o hluk spojený s provozem „stravovacího zařízení“ (bufetu) a diskoték v areálu žalovaného, žalobu zamítl s tím, že sami žalobci připustili svou důkazní nouzi. 6. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání všech účastníků rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 19 Co 232/2022-657, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 7. Odvolací soud po rozsáhlém doplnění dokazování včetně ohledání provedeného při fotbalovém zápase v neděli 19. 5. 2024 konstatoval, že při fotbalových zápasech na hřišti žalovaného nepřesahuje hlučnost vyvolaná povzbuzováním soupeřících mužstev včetně užití bubnů míru přiměřenou poměrům. To dovodil jednak z výslechu svědků – obyvatel obce, z výpovědi statutárního zástupce žalovaného, výpovědí činovníků fotbalových oddílů v okolí a z dalších zpráv organizací zabývajících se fotbalem. Podle odvolacího soudu je hluk při fotbalových zápasech srovnatelný s hlukem při zápasech dalších klubů v okolí, a nejde tedy o míru přesahující míru přiměřenou místním poměrům. Při některých zápasech, které žalobci zdokumentovali, nepochybně docházelo k překročení hladiny hlukových limitů, a to v okamžiku vstřelení branky, případně kdy se bubnovalo, a to (zcela výjimečně) až na 77 dB. Rozhodně se ale nebubnovalo nikdy celý zápas; ze záznamů je slyšet občasné bubnování a občasné fandění, a také komentář, který buď hlásí sestavu mužstev, nebo udílení trestných karet, či v některých okamžicích povzbuzování obecenstva. Až na jedinou výjimku (26. 6. 2022) odvolací soud neshledal, že by se jednalo o hluk nadmíru obtěžující či nesnesitelný, pro který by nebylo možné v domě či na zahradě žalobců (odkud i také byly záznamy z valné většiny zachyceny) v té době pobývat. Ani při místním ohledání odvolací soud neshledal, že by se jednalo o hluk vybočující z mezí „běžného vesnického fotbalu“. 8. Odvolací soud se (implicitně) zabýval i tím, zda hluk podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku žalobců. Uvedl, že v době místního šetření byli i v průběhu fotbalového zápasu všichni členové rodiny včetně dětí přítomni na zahradě a „bylo evidentní, že mají nedělní siestu“. Na zahradu žalobců zároveň doléhaly výrazné zvuky z projíždějících (i nákladních) aut, což byl hluk srovnatelný s tím, který se linul z fotbalového hřiště. Z toho se podává (nevyslovený) závěr, že nebylo zjištěno, že by hluk omezoval obvyklé užívání nemovitosti žalobců. Dodal, že žalobkyně a) žije trvale v Rakousku, do místa dojíždí se svým manželem jen jednou za 14 dnů. Oba jsou důchodci, nabízí se tedy otázka, zda by Studenec nemohli navštěvovat v jiné době než v době konání zápasů A mužstva. Žalobce b) užívá dům až od roku 2015. 9. Ohledně hluku ze stravovacího zařízení (resp. klubovny) bylo zjištěno, že je v průběhu akcí na hřišti podáváno zájemcům občerstvení. Bufet má od žalovaného pronajata jiná osoba. Nebylo prokázáno, že při jeho provozu – až na občasné výjimky – dochází k nadměrnému hluku při jiných příležitostech a akcích, k nimž je klubovna či bufet pronajímána či zapůjčována. K videonahrávkám pořízeným žalobci v nočních hodinách soud poznamenal, že „to však bylo pouze 3krát v letech 2017 až 2021, tedy v době, kdy ještě nebylo vybudováno zmíněné nové zázemí hřiště, které pronikání hluku snižuje“.