22 Cdo 3938/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3938/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2010 Spisová značka:22 Cdo 3938/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3938.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Závaznost rozsudku Dotčené předpisy:§ 135 odst. 2 o. s. ř. § 159a odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3938/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Restaurací Brno-venkov, státního podniku – v likvidaci, se sídlem v Brně, Obilní trh 3, IČ: 00088978, zastoupeného JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 5, proti žalovanému J. F., zastoupenému JUDr. Sylvií Drásalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zapletalova 3, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 131/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009, č. j. 21 Co 32/2009-394, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009, č. j. 21 Co 32/2009-394, vyjma výroku ad I. a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2008, č. j. 15 C 131/99-359, pokud jím byl zamítnut návrh, že žalobce má právo hospodaření k budově č. p. 502 na adrese Cejl 34, Brno a pozemku parc. č. 822, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B., na LV č. 460 pro obec B. a kat. území Z., a ve výroku o nákladech řízení, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2008, č. j. 15 C 131/99-359, zamítl žalobu, „aby soud určil, že vlastníkem nemovitosti budovy č. p. 50 na adrese Cejl 34, Brno, na pozemku parc. č. 822 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 510 m2 v kat. území Z., obec B., okres B.-m., a pozemku parc. č. 822 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 510 m2 v kat. území Z., obec B., okres B.-m., zapsaných na LV č. 460 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B.-m., je Česká republika s právem hospodaření pro Restaurace Brno-venkov, státní podnik, v likvidaci se sídlem Obilní trh 3, Brno, IČ: 00088978“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že hospodářskou smlouvou ze dne 9. 8. 1990 o převodu vlastnického práva mimo obvyklé hospodaření, uzavřenou mezi podnikem Restaurace Brno-venkov, státní podnik, Brno, Minoritská 10, a SALUS, družstvem pro poskytování komplexních služeb, Brno, podle § 347 hospodářského zákoníku za použití zákona č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, a zákona č. 176/1990 Sb. a zákona č. 111/1990 Sb. o státním podniku, podnik Restaurace Brno-venkov převedl na družstvo SALUS vlastnictví k předmětným nemovitostem za částku 170.000,- Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76, který nabyl právní moci dne 29. 1. 1999, bylo určeno, že hospodářská smlouva o převodu vlastnictví mimo obvyklé hospodaření ze dne 9. 8. 1990 je neplatná. Kupní smlouvou ze dne 20. 1. 1992, registrovanou bývalým Státním notářstvím Brno-město dne 22. 1. 1992, družstvo SALUS prodalo předmětné nemovitosti manželům J. a B. F. V katastru nemovitostí na LV č. 460 je nyní jako vlastník veden žalovaný. Soud prvního stupně dovodil, že je v souzené věci vázán pravomocným výrokem rozsudku ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76. Podle názoru soudu prvního stupně až do právní moci tohoto rozsudku byla otázka platnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990 sporná. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že na straně žalovaného došlo k vydržení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť právní předchůdce žalovaného družstvo SALUS v době od 9. 8. 1990 do 22. 1. 1992 a žalovaný od 22. 1. 1992 do 1. 3. 2001 byli v dobré víře, že jim nemovitosti vlastnicky patří, a nemovitosti drželi v dobré víře déle jak 10 let. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. března 2009, č. j. 21 Co 32/2009-394, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba na určení, že Česká republika je vlastníkem nemovitostí budovy č.p. 502 na adrese Cejl 34, Brno, na pozemku parc. č. 822 a pozemku parc. č. 822 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 510 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B.-m., na LV č. 460 pro kat. území Z., obec B. a okres B.-m., a pod bodem II. zčásti změnil tak, že určil, že žalobce má k označeným nemovitostem právo hospodaření. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnictví České republiky k předmětným nemovitostem. Ten však shledal u žalobce, pokud jde o určení jeho práva hospodaření k předmětným nemovitostem. Při rozhodování vyšel z rozsudku Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 39 C 211/95, jímž bylo pravomocně rozhodnuto, že hospodářská smlouva uzavřená mezi žalobcem a družstvem SALUS dne 9. 8.1990 je neplatná, takže je zřejmé, že družstvo SALUS touto smlouvou předmětné nemovitosti nenabylo. S poukazem na § 135a obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. a § 134 obč. zák. ve znění po této novele odvolací soud uvedl, že družstvo SALUS ke dni 1. 1. 1992 nesplňovalo veškeré podmínky řádné držby, zejména podmínku jeho dobré víry, že mu nemovitosti patří. Protože družstvo SALUS nebylo vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohlo je platně převést kupní smlouvou ze dne 20. 1. 1992 na manžele Fatrdlovy. Podle odvolacího soudu i kdyby do vydržecí doby žalovaného byla počítána doba od 20. 1. 1992 do 15. 10. 1999, nebo do dne 27. 1. 2000 či dne 1. 3. 2001, v žádném z těchto případu by desetiletá vydržecí doba neuplynula. Žalovaný tak nemohl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržením. Proti rozhodnutí odvolacího soudu pod body II. a III. výroku podal žalovaný dovolání, podle jeho obsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že dikce § 135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) připouští i možnost posouzení předběžné otázky odlišně od předcházejícího rozhodnutí vydaného v jiném řízení za předpokladu, že by pro takový postup svědčily vážné důvody. Tak je tomu v souzené věci. Žalovaný ani jeho původně žalovaní synové nebyli účastníky řízení ve věci sp. zn. 39 C 211/95, a rozhodnutí v této věci nemohli proto nijak ovlivnit. Přitom rozhodnutí vydané ve věci sp. zn. 39 C 211/95 zasahuje do práv žalovaného. Nelze proto bez výhrad trvat na požadavku vycházet z předchozího pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce (platnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990), a to zejména za stavu, kdy takové rozhodnutí je vadné a nápravy nelze dosáhnout jinak. Setrval na stanovisku, že hospodářská smlouva ze dne 9. 8. 1990 je platná. Pokud jde o vydržení vlastnictví, vydržecí doba podle žalovaného začala běžet dnem 9. 8. 1990. Úřední záznam ze dne 27. 1. 2000 v žádném případě není důkazem o tom, že se žalovaný dověděl o probíhajícím řízení. Potvrdil, že ke dni 15. 10. 1999 se na adrese Brno, Čápkova 9, již nezdržoval a fakticky bydlel na adrese Brno, Cejl 34. Protože nebyl v katastru nemovitostí veden jako vlastník domu č. 34 v ulici Cejl, nebylo mu vyhověno přihlásit se k pobytu na této adrese, což výslovně uvedl při jednání u soudu prvního stupně dne 23. 5. 2005. Jeho jednání tudíž nelze hodnotit jako protiprávní. Skutečnosti, které byly způsobilé otřást jeho dobrou vírou, se dověděl až dne 1. 3. 2001, jak uváděl v průběhu celého řízení. Žaloba v této věci se jeví jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 39 C 211/95, jímž byla hospodářská smlouva uzavřená mezi žalobcem a družstvem SALUS určena za neplatnou, takže žalovaný nikdy platně nenabyl (nemohl nabýt) vlastnické právo k nemovitosti. Zcela se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že družstvo SALUS nikdy dobrou víru nemělo. Uvedl, že vydržecí lhůta pro právního předchůdce žalovaného nemohla začít běžet dne 9. 8. 1990, neboť družstvu SALUS bylo doručeno odstoupení od hospodářské smlouvy ze dne 4. 12. 1990, čímž došlo k ukončení jeho dobré víry. Nelze proto započíst dobu držby před dnem 20. 1. 1992, kdy mělo dojít k převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalovaného. Desetiletá vydržecí doba tak mohla začít běžet nejdříve ode dne 20. 1. 1992 a