22 Cdo 463/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 463/2025-81 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113, proti žalovanému M. P., o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 118/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2024, č. j. 5 Co 1181/2024-64, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále ,,soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. 5 C 118/2024-57, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II); usnesení neobsahovalo s odkazem na § 169 odst. 2, věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále ,,o. s. ř.“) odůvodnění. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále ,,odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. j. 5 Co 1181/2024-64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, dle něhož ve výzvě soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku bylo předčíslí (3703) a zbývající část bankovního účtu (827251/0710) uvedeno na dvou řádcích a odděleno pomlčkou, což vedlo k tomu, že žalobkyně tuto pomlčku považovala za dělítko na konci řádku, a platbu proto poslala na nesprávný (neexistující) účet. Po vrácení částky na její účet sice soudní poplatek opětovně zaplatila na správné číslo, nicméně až po uplynutí soudem stanovené patnáctidenní lhůty. Odvolací soud konstatoval, že k takové pozdní úhradě soudního poplatku nelze přihlédnout. Vysvětlil, že zákon neumožňuje prominout zmeškání lhůty, i když k němu došlo vinou neúmyslného omylu žalobkyně při vyplňování elektronického formuláře internetového bankovnictví. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20 (uvedený nález je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přístupný na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), dle jehož závěru, omyl či chyba poplatníka soudního poplatku nemůže na následcích nezaplacení ve stanovené lhůtě (zastavení řízení) ničeho změnit. Rozhodující je, že poplatek nebyl včas připsán na správný účet soudu, a proto soud prvního stupně postupoval správně, jestliže podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále „zákon o soudních poplatcích“) řízení zastavil. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání; považuje je za přípustné dle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek hmotného a procesního práva, které - dle jejího mínění – nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny; ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu dle 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně uvedl číslo účtu pro zaplacení soudního poplatku chybně, respektive v rozporu s pravidly českého pravopisu, což vedlo k mylnému zadání platby na elektronickém formuláři v internetovém bankovnictví, a sice na neexistující účet. Tvrzené pochybení soudu považuje za bezprostřední příčinu toho, že poplatek byl fakticky připsán na správný účet až po uplynutí lhůty, a proto nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů o splnění předpokladů pro zastavení řízení. Zároveň namítá, že usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení neobsahovalo odůvodnění; a nebylo tak přezkoumatelné. Odvolací soud se následně dostatečně nevypořádal s jejími námitkami a pouze odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Dovolatelka rovněž upozorňuje na možný zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce, jelikož případné nové podání žaloby by mohlo vést k přidělení věci podle rozvrhu práce jinému soudci. Na podporu svých tvrzení zdůrazňuje, že soudní poplatek mohla uhradit výlučně bankovním převodem (vzhledem k jeho výši), přičemž právě nedostatečné rozlišení předčíslí při označení čísla účtu soudu a jeho nevhodné členění do dvou řádků vedlo k nesprávné platbě. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se řízení nezastavuje a zároveň usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.), respektive i zda má veškeré náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). 6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v prvém pořadí v řešení otázky, která „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.“ Označila ji jako otázku hmotně-právní spočívající v „posouzení příčinné souvislosti mezi pochybením soudu a tím, že dovolatelka zaplatila soudní poplatek ze žaloby na jiný účet než účet soudu“. K tomu poukázala na chybný závěr odvolacího soudu, že omyl, chyba žalobkyně nemůže na těchto následcích (zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) ničeho změnit a že uvedená konkluze nemůže být argumentačně podepřena výše připomenutým nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, a judikaturou na něj navazující pro nesouměřitelnost řešených situací. Následně žalobkyně polemizovala se správností rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě jí předkládaných skutkových a procesních okolností dané věci. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. 10. Jak Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021 (toto usnesení je, shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), podle zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017, tj. ode dne nabytí účinnosti zákona č. 296/2017 Sb.) má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srovnej § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srovnej § 9 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Rovněž Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. 11. Judikatura Nejvyššího soudu je konstantní v závěru (srovnej např. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1958/2021), že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu dále viz závě