22 Cdo 4662/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4662/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2011 Spisová značka:22 Cdo 4662/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4662.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 předpisu č. 177/1934Sb. § 22 odst. 1 předpisu č. 67/1960Sb. § 22 odst. 5 předpisu č. 67/1960Sb. § 25 odst. 1 předpisu č. 67/1960Sb. § 3 odst. 6 předpisu č. 177/1934Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4662/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph. D., ve věci žalobkyně Ž. L., bytem v A., zastoupené JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, proti žalované Severomoravské plynárenské, a. s., se sídlem v Ostravě, Plynární 6, zastoupené JUDr. Stanislavem Mouralem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 150/2663, o odstranění části stavby, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 27 C 355/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. 56 Co 89/2009-627, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2009, č. j. 56 Co 89/2009-627, a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 8. listopadu 2008, č. j. 27 C 355/98-592, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné - pobočce v Havířově k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. listopadu 2008, č. j. 27 C 355/98-592, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované „odstranit na vlastní náklady stavby plynovodu S. s odbočkou na S. a A., která se nachází na pozemcích orná půda a zahrada, kdy všechny pozemky jsou ve vlastnictví Ž. L. a nacházejí se v katastrálním území A. u Č., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště K., a to konkrétně tři trasové uzávěry, kterou tvoří 51,9 m dlouhá plynovodní stavba směr obec S. o průměru 500 mm a nacházející se 1,5 až 2,5 m hluboko pod povrchem pozemku - orná půda, dále 34,26 m dlouhá plynovodní stavba směr obec H. o průměru 500 mm a nacházející se 1,5 až 2,5 m hluboko pod povrchem pozemku – orná půda a 3,87 m dlouhá plynovodní stavba směr obec Ž. o průměru 500 mm a nacházející se 1,5 až 2,5 m hluboko pod povrchem pozemku – zahrada, jakož i plynovodní (šoupátkový) uzel nacházející se pod povrchem pozemku – orná půda, v hloubce 3 m, o celkové výměře 192 m2, včetně jeho zařízení nacházejícího se na povrchu pozemku – orná půda, a to 3 ks odfukových rour o průměru 100 mm, 1 m vysokých, 9 ks poklopů a 1 ks vodorovné roury o průměru 100 mm, sloužící jako zábrana vstupu na pozemek, přičemž v jejich blízkosti se nacházejí orientační sloupky“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků v kat. území A. u Č. T., po nichž vede trasa dnes již nefunkčního plynovodu, nyní označeného S. – Ž. s odbočkou na S. a A.. Stavba tohoto plynovodu byla povolena rozhodnutím odboru výstavby a vodního hospodářství rady ONV v Č. T. ze dne 14. prosince 1959 a kolaudována byla dne 20. ledna 1960. Stavební povolení bylo vydáno ve prospěch Východomoravských plynáren Ostrava. Z protokolu ze dne 11. září 1959, sepsaného na podkladě místního šetření, soud zjistil, že podle zástupce MNV v A. nebylo „z hlediska místních zájmů veřejných“ zásadních námitek proti udělení povolení ke stavbě projednávaných plynovodů, kdy stavba se dotýkala i pozemků J. B., otce žalobkyně. Podle § 867 občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. a § 498 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud prvního stupně věc posuzoval podle občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. a zákona č. 177/1934 Sb., o plynárenských podnicích požívajících výhod, vládního nařízení č. 53/1936 Sb. k provedení § 1 a § 5 zákona č. 177/1934 Sb., zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon) a zákona č. 79/1957 Sb., elektrizační zákon. Dospěl k závěru, že předmětný plynovod není stavbou neoprávněnou ani tzv. černou, ale že jde o stavbu postavenou v souladu s právní úpravou platnou v době vzniku stavby. Dovodil, že právní mocí stavebního povolení „ze zákona vzniklo žalované právo věcného břemene a strana žalovaná měla jednoznačně právo na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobkyně plynovod zřídit a dále jej i provozovat, resp. udržovat v souladu s platnou právní úpravou vždy s přihlédnutím k veřejnému zájmu“. Pro rozhodnutí bylo nevýznamné, že v závěru řízení předmětný plynovod pozbyl funkčnosti. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. 56 Co 89/2009-627, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně s tím, že uvedená zjištění nebyla mezi účastníky sporná, a to ani skutečnost, že část označeného plynovodu vede po pozemcích ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Ztotožnil se zcela s právním posouzení věci soudem prvního stupně, že věcné břemeno spočívající v oprávnění právního předchůdce žalované vést a provozovat na cizích pozemcích (mj. na pozemcích nyní ve výlučném vlastnictví žalobkyně) plynovodní sítě vzniklo ze zákona a každý vlastník těchto pozemků zatížených věcným břemenem je povinen výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni trpět, a to v mezích rozhodnutí o přípustnosti stavby plynovodní sítě. Oprávnění k provozování plynovodních sítí na cizích pozemcích zaniká teprve zrušením vedení. Při posuzování věci vycházel především z § 22 a § 25 odst. 1 zákona č. 67/1960 Sb., (plynárenský zákon), ve vztahu k příslušným ustanovením zákona č. 79/1957 Sb., (elektrizační zákon). Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ze dne 8. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 1819/99, v němž Nejvyšší soud opakovaně dospěl k závěru, že „plynárenský zákon i elektrizační zákon vážou vznik věcného břemene zřídit a provozovat na cizím pozemku síť na stavební povolení; zánik tohoto břemene však nespojují se zrušením tohoto povolení, ale až se zrušením vedení“. Dále uvedl, že „stavba plynovodu na označených pozemcích byla zřízena za účinnosti tzv. středního občanského zákoníku (zák. č. 141/1950 Sb.) a speciálního zákona č. 177/1934 Sb. Ten stanovil podmínky výkonu práva plynárenských podniků užívat cizí nemovitosti pro jejich úředně schválená díla v § 3 s tím, že o zřízení užívacích práv rozhodovaly okresní úřady. V řízení nebylo tvrzeno a ani zjištěno, že příslušný okresní úřad, resp. okresní národní výbor, rozhodnutí ve smyslu posledně citovaného ustanovení v souvislosti se stavbou předmětného plynovodu vydal, avšak absence takového rozhodnutí o oprávnění Východomoravských plynáren, n. p. (právního předchůdce žalované) užívat cizí nemovitosti není s ohledem na další vývoj právní úpravy v oblasti plynárenství právně významná.“ Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Setrvala na svém stanovisku, že část stavby plynovodu nacházející se na jejích pozemcích je stavbou neoprávněnou, neboť právnímu předchůdci žalované podle zákona č. 141/1950 Sb. nesvědčilo právo stavby na těchto pozemcích. Uvedla, že žalovaná neprokázala, že by jejímu právnímu předchůdci byly tyto pozemky odevzdány do trvalého užívání podle § 158 zákona č. 141/1950 Sb., nebo že by mu podle § 2 odst. 1 zákona č. 177/1934 Sb. bylo přiznáno právo užívat cizí nemovitost. Podle § 3 odst. 6 zákona č. 177/1934 Sb. o zřízení těchto užívacích práv rozhodoval v té době okresní úřad. Rozhodnutí o povolení stavby takovéto rozhodnutí nemůže zastoupit, navíc za situace, kdy předmětná část plynovodu je na pozemcích žalobkyně vedena v rozporu se stavebním povolením. Trasa plynovodu podle stavebního povolení měla vést mimo pozemky žalobkyně. Touto skutečností se odvolací soud nezabýval. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepřípadný. Zjištění soudů, že rozhodnutí o povolení stavby plynovodu ze dne 14. prosince 1959 nebylo mezi účastníky sporné, je v rozporu s jejími tvrzeními uvedenými již v žalobě. Tím, že vedení je nefunkční, je podle názoru žalobkyně vedení zrušeno a žalovaná má přímo ze zákona povinnost tuto stavbu odstranit. Nesouhlasí s názorem soudů, že ukončení funkčnosti plynovodu postrádá právní význam. Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy nezjišťovaly a nezabývaly se „okolnostmi rozhodnými pro řízení“. Navrhla