22 Cdo 481/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 481/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2014 Spisová značka:22 Cdo 481/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.481.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 42 odst. 7 předpisu č. 177/1927Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 139/1947Sb. § 18 odst. 2 předpisu č. 139/1947Sb. § 18 odst. 3 předpisu č. 139/1947Sb. § 21 předpisu č. 139/1947Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 481/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) K. Z., b) A. P., a c) MUDr. M. A., všech zastoupených JUDr. Františkem Loskotem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 556, proti žalované P. Z., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 43/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 25 Co 286/2011-136, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 25 Co 286/2011-136, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 13 C 43/2010-97, určil, že žalobkyně jsou podílové spoluvlastnice, každá jedné ideální třetiny vzhledem k celku, pozemků zapsaných pro katastrální území R., obec H. u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, a to parc. č. st. 189 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na listu vlastnictví č. 312 a parc. č. st. 333 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 101/4 – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 598. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou zapsány jako podílové spoluvlastnice nemovitostí, a že tyto nemovitosti nabyly na základě dědických rozhodnutí po svých právních předchůdcích V. a A. P. Ti je nabyli na základě trhové smlouvy ze dne 21. 8. 1950 od manželů F. a F. J. Trhovou smlouvu posoudil soud jako perfektní, neboť obsahovala jasnou dohodu o předmětu prodeje a o ceně prodeje. Předmět prodeje byl specifikován geometrickým plánem Ing. Viktora Lehovce, ve kterém byla označena smlouvou převáděná část původní parcely č. 107/1 o výměře 23 arů a 86 m2. Obecný zákoník občanský (zák. č. 946/1811 Sb. z. s.) sice vyžadoval k převodu vlastnického práva u nemovitosti následné „zavkladování“ do pozemkových knih, tato povinnost však byla „odstraněna“ přijetím tzv. středního občanského zákoníku (zák. č. 141/1950 Sb.); nabytím účinnosti středního občanského zákoníku dne 1. 1. 1951 se dovršily podmínky pro převod vlastnického práva u platně uzavřených smluv podle obecného zákoníku občanského, dosud nezapsaných v pozemkové knize. Podle soudu nebylo podmínkou uzavření trhové smlouvy její schválení jednotným národním výborem podle vládního nařízení č. 218/1938 Sb., o přechodném obmezení zcizení a propaktování určitých druhů nemovitostí, neboť toto vládní nařízení bylo vydáno v době, kdy stát chtěl předejít německé okupaci a vztahovalo se pouze na dobu „branné povinnosti státu“. Souhlas národního výboru nebyl potřebný ani podle zák. č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení obhospodařované zemědělské půdy, neboť takové zákonné omezení se vztahovalo pouze na půdu sloužící k zemědělským účelům a nevztahovalo se na stavební pozemky. Podle soudu byl převáděný pozemek pozemkem stavebním, i když byl označen jako „role“, neboť byl zastavěn chatou. Zákon č. 139/1947 Sb. rovněž povoloval bez souhlasu prodej zemědělského pozemku na zřízení zahrádky. Dále soud prvního stupně uzavřel, že u právních předchůdců žalobkyň – manželů P. – by došlo k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům nejpozději v roce 1961, neboť pozemky drželi v dobré víře nepřetržitě od roku 1950. Krajský soud v Hradci Králové (dále „soud odvolací“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 25 Co 286/2011-136, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně mají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemkům, protože „existuje duplicitní zápis vlastnictví ve prospěch žalobkyň i žalované“. Shodně posoudil i platnost trhové smlouvy ze dne 21. 8. 1950, kterou prodávající manželé J. projevili vůli prodat manželům P. část jimi vlastněného pozemku, která byla ve spojení s geometrickým plánem jasně vymezena. Přestože k převodu vlastnického práva vyžadoval obecný zákoník občanský intabulaci, ke vkladu smlouvy do pozemkové knihy nedošlo. Protože však střední občanský zákoník opustil požadavek zápisu do veřejné knihy, dovršily se dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 1951) podmínky pro převod vlastnictví k nemovitostem i u těch smluv uzavřených před 1. 1. 1951, které nebyly vyznačeny v pozemkové knize. Pro převod vlastnického práva k pozemkům nebylo třeba souhlasu národního výboru ani podle zákona (správně vládního nařízení) č. 218/1938 Sb. ani podle zákona č. 45/1948 Sb. Účelem zákona č. 45/1948 Sb. bylo zamezení drobení obhospodařované zemědělské půdy. V daném případě však šlo o převod pozemku užívaného nabyvateli k rekreačním účelům, na kterém byla v době převodu zřízena chata. Pozemek proto nesloužil zemědělské výrobě a jeho převodem nemohlo dojít k „drobení“ zemědělské půdy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a odůvodnila je tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil platnost trhové smlouvy o převodu vlastnictví části pozemkové parcely bez schváleného oddělovacího geometrického plánu podle § 42 odst. 7 zák. č. 177/1927 Sb. Soud ani nepřihlédl k rozhodnutí okresního národního výboru o zamítnutí souhlasu s převodem zemědělského pozemku podle § 18 odst. 3 zák. č. 139/1947 Sb. přesto, že byl takovým rozhodnutím ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Popřel přitom jeho právní následky vlastní úvahou, že zastavění pozemku v nepatrné výměře bez stavebního povolení a bez vynětí ze zemědělského půdního fondu mění charakter pozemku, a rozhodnutí národního výboru proto není zapotřebí. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc aby mu vrátil dalšímu řízení. Žalobkyně navrhly odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože k vzniku vlastnického práva žalobkyň k předmětným pozemkům mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a právních předpisů mu předcházejících. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. listopadu 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2