22 Cdo 4943/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4943/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2018 Spisová značka:22 Cdo 4943/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.4943.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Podnik Podnikatel Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. § 5 obch. zák. § 149 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Ivanou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem v Kralupech nad Vltavou, nám. J. Seiferta 238, proti žalovanému F. K., zastoupenému JUDr. Peterem Andrisem, MBA, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Klaudiánkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016, 19 Co 52/2016-813, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016, 19 Co 52/2016-813, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 3. 2015, č. j. 12 C 249/2010-648, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 7. 2015, č. j. 12 C 249/2010-658, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Mělníku (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 12 C 249/2010-648, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně pozemek parc. č. st., zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 218 m2, pozemek parc. č., ostatní plocha, o výměře 727 m2, pozemek parc. č., ostatní plocha, o výměře 63 m2, pozemek parc. č., ostatní plocha, o výměře 23 m2, pozemek parc. č., ostatní plocha, o výměře 38 m2, vše zapsáno na LV č. pro k. ú. M. u K. n. V., obec K. n. V., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště M., dále pozemek parc. č. st., zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 32 m2, jehož součástí je budova bez č. p., a pozemek parc. č. st. , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 50 m2, jehož součástí je budova bez č. p., to vše zapsáno na LV č. pro k. ú. M. u K. n. V., obec K. n. V., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště M. (dále jen jako „předmětné nemovitosti“) (výrok I.). Ve výroku II. přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalovaného podnik žalovaného, který podnikal na základě živnostenského oprávnění, se sídlem v K. n. V., N. P., IČO 40042332, jehož součástí je také pozemek parc. č., ostatní plocha, o výměře 2 088 m2, zapsaný na LV č., pro k. ú. a obec K. n. V., vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště M. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal také 169 126 ks podílových listů otevřeného podílového fondu Fondu řízených výnosů OPF Investiční společnosti České spořitelny, a. s., (výrok III.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 3 749 329 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). Ve výrocích V. – VII. a v doplňujícím usnesení ze dne 3. 7. 2015, č. j. 12 C 249/2010-658, rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyni vrátil složenou zálohu ve výši 10 000 Kč (výrok VIII.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společné jmění účastníků řízení zaniklo 19. 9. 2007, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 9. 2007, č. j. 5 C 208/2007-13, kterým bylo rozvedeno manželství účastníků řízení. Na základě jejich shodného tvrzení vzal za prokázané, že nabyli do společného jmění manželů předmětné nemovitosti, jejichž obvyklá cena činí 870 000 Kč. Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal jeho podnik. Žalovaný začal podnikat na základě živnostenského oprávnění ze dne 24. 5. 1991 a obvyklá cena podniku byla na základě znaleckého posudku stanovena ve výši 436 000 Kč. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal rovněž 169 126 ks shora označených podílových listů s tím, že cena každého podílového listu ke dni zániku manželství činila 1,3266 Kč, celkem 224 413 Kč. Nalézací soud při stanovení vypořádacího podílu přihlédl k zůstatkům na bankovním účtu žalovaného č., vedeném u Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., ve výši 118 964,40 Kč, a na bankovním účtu č., vedeném u GE Money Bank, a. s., ve výši 164 433,50 Kč, to vše ke dni zániku společného jmění. Zohlednil, že žalovaný po zániku společného jmění prodal podílové listy ING International Czech Equity, přičemž ke dni zániku společného jmění byl vlastníkem 1835,7390 kusů těchto podílových listů o jmenovité hodnotě (ke dni zániku společného jmění) 4 044,61 Kč za každý list, celkem 7 424 848,32 Kč. Žalobkyni pak náleží polovina hodnoty cenných papírů i polovina zůstatku na bankovních účtech. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 3 749 329 Kč. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016, 19 Co 52/2016-813, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a ve výrocích VI., VIII., a změnil jej v nákladových výrocích V. a VII. (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci a rozsudek nalézacího soudu ve věci samé jako správný potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud při vypořádání některých součástí společného jmění manželů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou v dovolání cituje. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a považuje je za správné. Uvádí, že žalovaný především vznáší skutkové námitky, které nejsou v dovolacím řízení přípustné. Dále namítá, že žalovaný řádně nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl. Dovolání je zčásti přípustné a zároveň důvodné. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že ve vztahu k některé z vypořádávaných položek je dovolání přípustné, neznamená, že je dovolání přípustné bez dalšího i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již jen z tohoto důvodu oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 932/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4370/2016, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo v posuzované věci před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/20