22 Cdo 5023/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5023/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2010 Spisová značka:22 Cdo 5023/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5023.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Držba Dotčené předpisy:§ 5 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5023/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. R. L., zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Kozinova 1, proti žalovanému Ing. M. L., zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o poskytnutí předběžné ochrany proti zřejmému zásahu do pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 16/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. června 2008, č. j. 12 Co 854/2007-84, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. června 2008, č. j. 12 Co 854/2007-84, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č. j. 16 C 16/2006-64, rozhodl, že „návrh, aby rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 18. 11. 2005, č. j. KUOK/32243/05/OSL-P/7125, a rozhodnutí Městského úřadu Hanušovice ze dne 15. 9. 2005, č. j. 5816-práv/Zt/05, bylo zrušeno a návrh žalovaného, aby žalobci byla uložena povinnost obnovit předešlý pokojný stav, a to umožnit nerušené užívání cesty zčásti umístěné na st. p. č. 8 - zast. plocha a nádvoří, p. č. 727 – ost. plocha a st. p. č. 10/2 – zast. plocha a nádvoří v katastrálním území V. k průchodu a průjezdu vozidel k rekreační chalupě ev. č. 31 na st. p. č. 10/1 v katastrálním území V., byl zamítnut, se zamítá.“ Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný a jeho manželka jsou vlastníky budovy určené k individuální rekreaci ev. č. 31 na parc. č. 10/1 a parcely č. 10/1 v k. ú. V., obec M. M. Žalobce a jeho manželka jsou vlastníky mimo jiné budovy č. p. 5 určené k bydlení na pozemku parcela st. č. 7 a pozemků parc. st. č. 7, st. č. 8, st. č. 10/2 a parc. č. 727 – ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, nacházejících se tamtéž. Účastníci jsou bratři. Soud věc posuzoval v řízení podle části páté občanského soudního řádu, tj. v řízení o věci, o níž bylo již rozhodnuto správním orgánem. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí správního orgánu, který rozhodl podle § 5 občanského zákoníku („obč. zák.“) o obnovení pokojného stavu tak, že uložil žalobci povinnost obnovit předešlý pokojný stav tím, že umožní nerušené užívání cesty zčásti umístěné na stavební parcele č. 8 – zastavěná plocha a nádvoří, na parcele č. 727 – ostatní plocha a na stavební parcele č. 10/2 – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. V., k průchodu a k průjezdu vozidel k rekreační chalupě ev. č. 31 na stavební parcele č. 10/1 v k. ú. V., shledal toto rozhodnutí věcně správným, a proto žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl. Vzal za prokázané, že uvedená přístupová cesta byla dlouhodobě užívána k přístupu a k průjezdu k rekreační chalupě ev. č. 31 rodiči účastníků, žalovaným a jeho manželkou a jejich známými, což správně bylo ve správním řízení považováno za chráněný pokojný stav ve smyslu § 5 obč. zák. s tím, že pro posouzení věci nebylo důležité, jak bylo toto užívání „právně ošetřeno“. Soud dále vzal za prokázané, že žalobce do pokojného stavu skutečně zasáhl, neboť na svých pozemcích vybudoval oplocení, které neumožňuje průjezd k rekreační chalupě žalovaného a jeho manželky, což sám ve správním řízení připustil. Před soudem uvedl, že v oplocení vybudoval mobilní brány, ale žalovanému a jeho manželce klíče od nich nepředal. Pro danou věc není podstatné, zda oplocení provedl v souladu se stavebním zákonem. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 5. června 2008, č. j. 12 Co 854/2007-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že v dané věci jde o soudní přezkum správního rozhodnutí v řízení podle části páté občanského soudního řádu, v němž se neřeší otázka právní, ale pouze otázka faktická, to je zda došlo k porušení pokojného stavu podle § 5 obč. zák. jednáním žalobce dne 28. 5. 2005. Odvolací soud považoval skutková zjištění i skutkové závěry soudu prvního stupně za správné a rovněž se ztotožnil s právním posouzením věci. Za nadbytečný a pro věc nerozhodný považoval pouze závěr soudu prvního stupně týkající se oplocení, protože k jeho zbudování došlo až po výše uvedeném a tvrzeném porušení pokojného stavu. Tato skutečnost je pro věc irelevantní a bezpředmětná právě z důvodu, že zasahuje do právních vztahů, což přesahuje rámec předmětu posuzované věci vymezený v § 5 obč. zák. Soudní přezkum je zaměřen pouze na správnost rozhodnutí správního orgánu, tedy na přezkum faktického stavu, nikoliv právního. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam pro řešení otázky, zda vlastník pozemku, přes který vede cesta k budově ve vlastnictví jiného vlastníka, se dopustí zásahu do pokojného stavu spočívajícího v nerušeném průjezdu a průchodu přes předmětný pozemek, když si svůj pozemek v souladu s právními předpisy (v dané věci po ohlášení drobné stavby) oplotí. Tedy zda užití § 5 obč. zák., chránícího pokojný stav, je nadřazeno pravomocným rozhodnutím orgánů státní správy. Poukazuje na to, že soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na závěru, že žalobce zasáhl do pokojného stavu tím, že vybudoval na svých pozemcích oplocení. Odvolací soud však k námitkám žalobce uzavřel, že považuje závěr soudu prvního stupně ohledně zbudování oplocení pozemku žalobcem pro věc za nadbytečný a nerozhodný, neboť k této skutečnosti došlo až po tvrzeném porušení pokojného stavu a je pro posouzení věci irelevantní. Odpadl tak jediný důvod, pro který soud prvního stupně zamítl žalobu, a odvolací soud neuvedl žádné skutkové tvrzení pro to, že k porušení pokojného stavu došlo a v čem porušení spočívalo. Nebyla tedy prokázána oprávněnost zahájení správního řízení vedeného u Městského úřadu v Hanušovicích. Rozsudek odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném posouzení věci, je nepřezkoumatelný, není řádně odůvodněný a je zmatečný. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Domnívá se, že dovolání není přípustné ani důvodné. Žalobce zaměňuje otázku právní s otázkou skutkovou. Jeho úvahy o nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem jsou založeny na nepochopení odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvod upravené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť Nejvyšší soud dosud neřešil otázku, zda se lze domáhat ochrany proti zásahu do pokojného stavu oplocením, postaveném na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u