Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
22 Cdo 5163/2014; 22 Cdo 910/2015
citace
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:22. 7. 2015
Spisová značka:22 Cdo 5163/2014; 22 Cdo 910/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.5163.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Vlastnictví
Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:12. 10. 2015
Podána ústavní stížnost
Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí
27.10.2015IV.ÚS 3172/15JUDr. Jaromír Jirsaodmítnuto28.6.2016
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 5163/2014 22 Cdo 910/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Města Jirkov se sídlem v Jirkově, náměstí Dr. Beneše 1, zastoupeného JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Rokycanova 1268/1, proti žalovanému Z. S., zastoupenému JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem v Chomutově, Školní 3315/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného A. D., zastoupeného JUDr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Staropramenná 722/26, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 226/97, o dovoláních žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. prosince 2010, č. j. 12 Co 424/2009-222, 12 Co 425/2009-222, a rozsudku ze dne 15. října 2014, č. j. 12 Co 871/2013- 20, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. prosince 2010, č. j. 12 Co 424/2010-222, 12 Co 425//2009-222, vedeného u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 22 Cdo 5163/2014, a o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2013, č. j. 12 Co 871/2013-320, vedeného u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 22 Cdo 910/2015, se spojují ke společnému řízení pod sp. zn. 22 Cdo 5163/2014.
II. Dovolání se odmítají.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1563,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Marty Klenovské.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:Okresní soud v Chomutově (dále„soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2009, č. j. 9 C 226/97-180, určil, že žalobce je vlastníkem vyjmenovaných pozemků v obci J. a katastrálních územích J.a J. (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem parc. č. 4681 v obci a katastrálním území J. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Rozsudek doplnil ve výroku I. rozsudkem ze dne 26. května 2009, č. j. 9 C 226/97-197, tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem parcely č. 4869 v obci a katastrálním území J., a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. prosince 2010, č. j. 12 Co 424/2009-424, 12 Co 425/2009-222, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. dubna 2009, č. j. 9 C 226/97-180, ve výroku I. potvrdil, ve výroku III. o nákladech zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Rovněž doplňující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. května 2009, č. j. 9 C 226/97-197, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Doplňujícím rozsudkem ze dne 19. dubna 2011, č. j. 9 C 226/97- 262, soud prvního stupně doplnil výrok I. rozsudku ze dne 23. dubna 2009, č. j. 9 C 226/97-180, tak, že určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 4896 v obci a katastrální území J. Ten odvolací soud zrušil usnesením ze dne 6. března 2013, č. j. 12 Co 480/2011-294, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně pak dalším doplňujícím rozsudkem ze dne 13. května 2013, č. j. 9 C 226/97-303, doplnil rozsudek ze dne 23. dubna 2009, č. j. 9 C 226/97-180 tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 4869 zapsaného na LV č. 1879 pro obec a k. ú. J. a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 1. října 2014, č. j. 12 Co 871/2013-320, doplňující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. prosince 2010, č. j. 12 Co 424/2009, 12 Co 425/2009-222, podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění k 31. 12. 2012 (dále též jen ,,o. s. ř.“). Uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Žalovaný podal dovolání také proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 1. října 2014, č. j. 12 Co 871/2013-320. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., neboť „napadené rozhodnutí může mít po právní stránce zásadní význam“ pro řešení otázek, které dále uvádí. Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci stejně jako v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. prosince 2010, č. j. 12 Co 424/2009-222, 12 Co 425/2009-222. Poukazuje navíc i na nález Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. II. ÚS 800/12. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k další mu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu Nejvyšší soud spojil v zájmu hospodárnosti obě dovolání žalovaného ke společnému projednání.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. prosince 2010, č. j. 12 Co 424/2009-222, 12 Co 425/2009-222, dovolací soud podle článku II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a článku II. – bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, projednal a rozhodl něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (zde mohlo jít o jen přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění k 31. 12. 2012).
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. října 2014, č. j. 12 Co 871/2013-320, podle článku II. bod 2 zákona č. 402/2012 Sb. a podle článku II. bod 7 zákona č. 293/2013, kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a některé další předpisy, Nejvyšší projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. 1. 2014.
Dovolání nejsou přípustná ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, ani podle § 237 o. s. ř. v nyní účinném znění; odvolací soud věc posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Podstata sporu je v tomto: Rodiče vedlejšího účastníka nabyli v roce 1948 sporné pozemky přídělem; v roce 1955 je však prodali manželům H., kteří na nich v roce 1958 přestali hospodařit, odstěhovali se a na pozemky si již nečinili nárok; pozemky převzal stát jako opuštěné a zřídil na nich obytné domy. Protože uvedené změny nebyly intabulovány, požádal vedlejší účastník, aby dědictví k nim bylo dodatečně projednáno, což se stalo v roce 1991, kdy státní notářství schválilo dohodu dědiců, podle kterých předmětné pozemky nabyl on. Poté je prodal žalovanému. Žalující město tvrdilo, že vlastnictví nemohlo pozbýt, neboť vedlejší účastník pozemky nikdy nenabyl, dědická dohoda není pro žalobce závazná; žalovaný namítal, že smlouva o převodu nemovitostí z roku 1955 není platná, dále že manželé H. nemovitosti neopustili a tak je nemohl stát nabýt. Dovolával se i pravomocného rozhodnutí státního notářství o dědění pozemků z roku 1991 a ochrany podle § 486 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (obč. zák.).
Přípustnost dovolání nezakládá otázka převodu vlastnického práva k nemovitostem podle § 111 odst. 1 obč. zák. 1950, vázaného na souhlas okresního národního výboru podle § 1 odst. 1 zákona č. 65/1951 Sb. s tím, že tato smlouva byla schválena příslušnou národním výborem až po pěti letech. Tuto otázku řešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ten již v rozsudku ze dne 2. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 122/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2003, uvedl, že zákon nevyžadoval, aby souhlas byl dán již před uzavřením smlouvy. Smlouva o převodu nemovitosti byla – pokud splňovala ostatní zákonné podmínky – platná, k její účinnosti však bylo třeba přivolení okresníh
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.