22 Cdo 58/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 58/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2001 Spisová značka:22 Cdo 58/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.58.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 58/2000 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, Csc., ve věci žalobců: A) J. G., B) A. K., a C) J. Š., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) J. N., 2) A. N. a 3) J. N., zastoupených advokátem, o určení vlastnictví, vedené pod sp. zn. 5 C 297/92 u Okresního soudu v Jihlavě, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 1999, č. j. 16 Co 463/96-135, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 1999, č. j. 16 Co 463/96-135, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě rozsudkem z 23. 9. 1996, č. j. 5 C 297/92-92, určil, že žalobce J. G., nar. 16. 5. 1909, (dále J. G. st.) a jeho zemřelá manželka M. G., nar. 30. 11. 1907, byli ke dni 4. 4. 1976 podílovými spoluvlastníky každý z jedné poloviny zemědělské usedlosti č. p. 45 se st. p. č. 80/1 a pozemků p. č. 80/2 se skladem č. p. 56, p. č. 1219/1 a 1219/2 v katastrálním území H., zapsaných naposledy na LV č. 158 u Katastrálního úřadu v J. Dále zamítl žalobu na určení spoluvlastnictví manželů G. k pozemku p. č. 1219/3 v kat. území H. a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. a M. G. nabyli každý z jedné poloviny spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem (s výjimkou parc. č. 1219/3) přídělem podle přídělové listiny z 21. 12. 1947. Podle dohody z 9. 4. 1955 J. G. st. se souhlasem M. G. směnil uvedený příděl s Okresním národním výborem v J. za příděl ve V. S., tj. zemědělskou usedlost č. p. 27 a zemědělskou půdu o výměře 14,5 ha. M. G. však se směnou přídělu nesouhlasila a dokonce vyhnala pracovníky státního statku, kteří přišli o směně jednat. Nikdy také nezmocnila manžela J. G. st. k tomu, aby jejím jménem dohodu podepsal. Podle dohody byla důvodem směny potřeba Státního statku R. získat usedlost pro své pracovníky a také potřeba ujmout se opuštěné silně zanedbané usedlosti č. p. 27 ve V. S. Dne 14. dubna 1955 byl vyhotoven zápis o převzetí usedlosti č. p. 45 v H., který J. G. st. podepsal, a tato usedlost byla předána Státnímu statku R. Po podpisu dohody došlo k její realizaci. Manželé G. bydleli (spolu se žalobci, kteří jsou jejich dětmi) ve V. S. jen asi rok. Poté jim Státní statek R. odebral veškerý živý inventář a protože nechtěli na statku pracovat, zakoupili si rodinný domek v P., kam se přestěhovali. M. G. zemřela 4. 4. 1976. V katastru nemovitostí jsou jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí vedeni žalovaní. Žalovaní 1) a 2), kteří jsou manželé, jako kupující uzavřeli 19. 3. 1990 s O. P., státním podnikem, semenářským statkem J., jako prodávajícím ohledně předmětných nemovitostí kupní smlouvu, a dále převedli darovací smlouvou z 12. 4. 1991 spoluvlastnický podíl k nemovitostem v rozsahu jedné id. třetiny na svého syna - žalovaného 3). Na základě uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že nemovitosti nabyli manželé G. přídělem do podílového spoluvlastnictví, avšak od 1. 1. 1950, kdy nabyl účinnosti zákon č. 249/1949 Sb., o právu rodinném, se podle § 22 tohoto zákona staly předmětem zákonného majetkového společenství. Dohodu z 9. 4. 1995, kterou uzavřel J. G. st. s Okresním národním výborem v J., považoval soud za směnnou smlouvu ve smyslu § 382 obč. zák. z roku 1950, avšak podle § 36 téhož zákoníku za absolutně neplatnou v celém rozsahu pro nedostatek souhlasu M. G. s touto smlouvou. Podle § 23 zákona č. 249/1949 Sb. totiž mohli manželé vykonávat samostatně pouze obvyklou správu jmění náležejícího do zákonného majetkového společenství, avšak tam, kde záležitost přesahovala rámec obvyklé správy, potřeboval manžel souhlas druhého manžela. Soud prvního stupně také uvedl, že oproti rozsudku z 19. 2. 1993, č. j. 5 C 297/92-32, v němž dospěl k závěru, že dohoda z 9. 4. 1955 nemůže být pro neurčitost platnou směnnou smlouvou, přihlédl po doplnění dokazování výslechem žalobců k tomu, že dohoda byla realizována, a že mezi účastníky dohody bylo jasné, co je předmětem směnné smlouvy. Dále soud prvního stupně dovodil, že dohoda byla uzavřena J. G. st. v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, neboť \"by bylo proti logice zdravého rozumu, aby manželé G. měli zájem opustit usedlost, na níž 8 let hospodařili a chtít začít znovu hospodařit na místě, které i podle vyjádření státního statku bylo ve špatném stavu. Jednoduše řečeno neměli na vybranou. Muselo jim být oběma zřejmé, že v každém případě budou muset usedlost opustit, ať se tak stane na základě dohody o směně přídělu nebo jiné skutečnosti. Pozdější vývoj skutečnosti jen potvrdil tento předpoklad a byl důkazem toho, že proti zájmu státu, v tomto případě reprezentovaného Státním statkem R., nebylo možné projevit svobodně svou vůli.\" Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze 13. dubna 1999, č. j. 16 Co 463/96-135, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (zamítavý výrok nebyl odvoláním dotčen) tak, že zamítl žalobu na určení, že zemřelý J. G., nar. 16. 5. 1909, a zemřelá M. G., nar. 30. 11. 1907, byli ke dni 4. 4. 1976, podílovými spoluvlastníky k jedné polovině zemědělské usedlosti č. p. 45 na stavební parcele č. 80/1, stavební parcely č. 80/1, parcely č. 80/2 se skladem č. p. 56, parcely č. 1219/1, 1219/2 v kat. území H., zapsaných naposledy na LV č. 158 pro k. ú. H. u Katastrálního úřadu v J. Odvolací soud rozhodl také o nákladech řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda z 9. 4. 1955 byla smlouvou směnnou ve smyslu § 382 zákona č. 141/1950 Sb. Oproti soudu prvního stupně však považoval tuto smlouvu za platnou. Okresní národní výbor v J. byl oprávněn takovou smlouvu uzavřít, když zákonem č. 98/1950 Sb. byl zrušen N. p. f. a podle vyhlášky č. 530/1950 Ú. l. bylo právě na okresní národní výbory přeneseno udělování souhlasu ke zcizení, propachtování nebo jinému nakládání s přidělenou půdou. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že \"z formulace jménem svým a jménem své manželky lze dovodit, že J. G. uzavíral zmíněnou smlouvu se souhlasem své manželky, tak jak to vyžadovalo ustanovení § 23 zákona č. 265/1949 Sb.\" Nešlo také o smlouvu neplatnou podle § 37 zákona č. 141/1950 Sb., neboť byla sice uzavřena v tísni, nikoli však za nápadně nevýhodných podmínek. V dohodě byly totiž podrobně specifikovány kompenzace, které byly manželům G. právě v souvislosti se směnou poskytnuty. Konečně odvolací soud uvedl k nároku po J. G. st., který zemřel v průběhu odvolacího řízení 5. 7. 1998, že žalobci nemají na určovací žalobě naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Určením, že J. G. st. byl podílovým spoluvlastníkem nemovitostí ke dni smrti jeho manželky by se nijak nezměnilo právní postavení žalobců. I v případě úspěšné žaloby by totiž nemohli požadovat dodatečné projednání dědictví k tomuto majetku. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Vytýkají odvolacímu soudu nesprávný závěr o platnosti směnné smlouvy z 9. 4. 1955. I kdyby Okresní národní výbor v Jihlavě byl oprávněn uzavřít uvedenou smlouvu, pak přímo ze smlouvy vyplývá, že podléhala schválení radou Okresního národního výboru v J. a okresním plnomocníkem výkupu. To však nebylo prokázáno, stejně jako souhlas M. G. s tím, aby její manžel smlouvu uzavřel. Ta nechtěla smlouvu podepsat, odmítala tento úkon učinit, a nemohl jej za ni učinit ani její manžel. Protože se smlouvou nesouhlasila, je správný závěr soudu prvního stupně, že šlo o úkon nad rámec obvyklé správy, týkající se majetku náležejícího do zákonného majetkového společenství, tedy o úkon z tohoto důvodu neplatný. Smlouva byla také uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. \"Rozhodně nestačí to, že v dohodě je uvedeno, že rodiče se vzdají přídělu pozemku a budov v H. ve prospěch státního statku a směnou jim bude dána do vlastnictví za podmínek přídělu část zemědělské usedlosti ve V. S. č. 27. Rodičům nikdy do vlastnictví zemědělská usedlost ve Vysokých Studnicích dána nebyla, takže rozhodně byli znevýhodněni.\" Žalobci zdůrazňují, že jejich rodiče na usedlosti v H. delší dobu pracovali a neměli žádný důvod odtud odejít. \"Byl však na ně činěn politický nátlak, bylo jim vyhrožováno, že pokud se přídělu nevzdají, budou vystěhováni a mohou být soudně stíhán