22 Cdo 609/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 609/2025-204 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce T. H., zastoupeného JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 693/5, proti žalované H. T., zastoupené Mgr. Patrikem Lukešem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 155/86, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 236/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 37 Co 15/2024-182, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 797 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2023, č. j. 6 C 236/2022-158, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, jak je vyznačen v geometrickém plánu č. 543-48/2023 ze dne 11. 8. 2023, vypracovaném oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Janem Zemánkem (výrok I). Dále určil, že stavba sklepa, jež je předmětem stavebního řízení u Městského úřadu ve Vyškově, stavebního úřadu, pod sp. zn. MV 75332/2019/SÚ/Hl, nezasahuje do pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 37 Co 15/2024-182, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, resp. při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítla, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť se soudy nevypořádaly s námitkami žalované a neprovedly důkaz listinami ze spisu vedeného v rámci stavebního řízení. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2990/2015. Soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami vůči znaleckému posudku a nepřistoupily k výslechu znalce. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010. Dále žalovaná polemizovala s odbornými závěry znaleckého posudku. Též poukázala na to, že jí v důsledku provedení stavby žalobcem hrozí újma. Nakonec označila za vadný postup odvolacího soudu, který se nevypořádal s její námitkou, že účastníkem řízení měl být rovněž vlastník pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Závěrem navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto, přičemž žalovanou předkládaná rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud odchýlit, označil za nepřiléhavá. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. 9. Dovolací soud předesílá, že je dovolání žalované na samé hraně projednatelnosti. Žalovaná ke svým námitkám vymezila dva předpoklady přípustnosti dovolání (otázka, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, jakož i otázka, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu), přičemž není zcela patrné, který předpoklad přípustnosti se má vztahovat ke kterým námitkám. V dovolání též absentuje zobecnitelná právní otázka, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, případně při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 10. Protože žalovaná v rámci dovolání – ve vztahu k jednotlivým námitkám – toliko „odkázala“ na dvě rozhodnutí dovolacího soudu, nelze bez pochybností seznat, s jakým předpokladem přípustnosti se tato mají pojit. Po obsahové stránce lze spíše soudit, že žalovaná má zato, že je splněn předpoklad přípustnosti dovolání spočívající v tom, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a proto se dovolací soud zabýval tím, zda (i přes absenci explicitního vymezení zobecnitelné právní otázky) mohlo ze strany odvolacího soudu k takové odchylce dojít. 11. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2990/2015. V témž odstavci dovolání poukázala na to, že soud prvního stupně neprovedl např. důkaz listinami ze spisu vedeného v rámci stavebního řízení, načež odvolací soud příslušné vady neodstranil, čímž zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. 12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění (přičemž o takový případ se v nyní posuzované věci ani nejedná – pozn. dovolacího soudu), není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky dovolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (§ 157 odst. 2, § 211 o. s. ř.), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v dovolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uvést dovolací důvody. 13. Z dovolatelkou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2990/2015, se podává, že „v projednávané věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že nespatřuje mimořádnost pro navýšení náhrad nad jednorázovou částku u žalobkyně c), svou úvahu ale jinak nikterak blíže neodůvodnil, stejně ani skutkově a právně nepodložil (takto je pouze bez dalšího předkládal k ‚věření‘) a založil tak nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí“. 14. O takový případ se však v nyní posuzované věci nejedná, a proto s tímto rozhodnutím dovolacího soudu není napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu. 15. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, na jakých tvrzeních a důkazech založil své rozhodnutí, jak jednotlivé důkazy (i v jejich souhrnu) hodnotil a k jakému skutkovému stavu a souvisejícím právním závěrům na základě nich dospěl. Je patrné, že se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně se následně ztotožnil odvolací soud pod body 6 a 7 rozsudku. Nemůže se tedy jednat o rozhodnutí, které by bylo skutkově či právně nepodloženo (jako v dovolat