22 Cdo 722/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 722/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:22 Cdo 722/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.722.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 8, § 1140 odst. 2, § 1147 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 722/2023-315 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň a) P. V., narozené XY, bytem v XY, b) N. Š., narozené XY, bytem ve XY, obou zastoupených Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, proti žalované J. D., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 114/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2022, č. j. 71 Co 55/2022-279, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2022, č. j. 71 Co 55/2022-279, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 13 C 114/2017-242, zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, a to k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, se všemi součástmi a příslušenstvím (dále také „předmětné nemovitosti“) ­– (výrok I). Nařídil prodej předmětných nemovitostí s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastnice takto: žalobkyni 1) jedna čtvrtina, žalobkyni 2) jedna čtvrtina a žalované jedna polovina (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a v usnesení ze dne 2. 8. 2022, č. j. 13 C 114/2017-261, o nákladech státu. K odvolání všech účastnic Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. 71 Co 55/2022-279, výrok I potvrdil a ve výroku II upravil znění tak, že se nařizuje prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastnice těmito podíly: žalobkyni a) jednou čtvrtinou, žalobkyni b) jednou čtvrtinou a žalované jednou polovinou, a potvrdil rovněž výrok o nákladech státu, výrok III změnil tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle jejího názoru nalézací soudy nevzaly v kontextu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 do úvahy všechny okolnosti aplikace § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dál jen „o. z.“), které se v daném případě promítají do práv žalované. Ačkoliv žalobkyně mají s žalovanou ve spoluvlastnictví i další nemovitosti kromě vypořádávaných, rozhodly se vypořádat zrovna tyto, tj. nemovitosti včetně domu, ve kterém žalovaná bydlí. Účelem žaloby podle ní není neochota žalobkyň setrvávat s žalovanou ve spoluvlastnictví, nýbrž zájem způsobit žalované újmu. Tomu odpovídá i navržený nejméně výhodný způsob vypořádání, a to nařízení soudního prodeje předmětných nemovitostí v dražbě. Žalovaná nemá ve svém věku se svými příjmy možnost jiného bydlení a nedokáže si představit, že by měla dožít jinde, než v předmětných nemovitostech. Po úmrtí žalované navíc připadne její spoluvlastnický podíl žalobkyním coby jejím zákonným dědičkám. Žalovaná chápe jednání žalobkyň jako pomstu za to, že chtěla, aby o nemovitosti pečovaly a podílely se na nezbytných nákladech. Žalovaná se domnívá, že jsou zde s ohledem na její sociální, zdravotní a ekonomickou situaci okolnosti k zamítnutí žaloby na základě § 8 o. z. Zdravotní stav žalované se může ještě zhoršit v souvislosti se stresem z nutnosti stěhování a zajišťování náhradního bydlení. Dcery, kterým žádná újma nehrozí, by naopak měly matce pomoci v nemoci a ve stáří a nechat ji dožít v domě, v němž strávila většinu života. Zdůraznila, že rodina a rodičovství požívají zvláštní ochrany podle § 3 odst. 2 písm. b), § 855 a § 883 o. z. Odkázala dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4755/2015 a 22 Cdo 48/2022. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobu zamítne, případně aby ho zrušil. Současně navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudků nalézacích soudů. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Žalovaná namítala, že by žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví měla být s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci zamítnuta. Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť se odvolací soud neodchýlil od rozhodovací praxe namítané žalovanou v dovolání. Podle § 1140 odst. 1 o. z., jakož i podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [srov. např. odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, či ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015 (dostupné stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)], nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Odvolací soud v řešené věci dospěl k závěru, že není dána ani výjimka v § 1140 odst. 2 o. z. v podobě újmy žalované, ani nedošlo ke zjevnému zneužití práva podle § 8 o. z. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněném pod č. 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2773/16, dostupným stejně jako níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že pro posouzení, zda by některému spoluvlastníku (spoluvlastníkům) vznikla zrušením spoluvlastnictví újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. Uvedl, že námitky některého ze spoluvlastníků proti oddělení ze spoluvlastnictví či proti jeho zrušení pro vznik újmy „se musejí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví ‚pro tentokrát‘ namístě nevyhovět oddělení ze spoluvlastnictví či zrušení spoluvlastnictví. Dojde-li však ke změně okolností, pro které by došlo k zamítnutí žaloby (například překážka zcela odpadne), nebude původní zamítavé rozhodnutí bránit novému projednání věci. Musí tak jít o skutečnosti, u kterých je dán objektivní předpoklad jejich možné změny, v důsledku které by nastalá změna poměrů umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví“. Dovodil, že okolnosti jako vyšší věk, s tím související zdravotní stav či úzké citové vazby na dům nejsou obecně okolnostmi dočasn