22 Cdo 807/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 807/2025-325 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. J., zastoupené JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chlumova 256/10, proti žalované Villa Bendelmayer s.r.o., IČO 11638923, se sídlem v Brně, Elgartova 381/11, zastoupená Mgr. Tomášem Valouchem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 2000/78, o správě společné věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 156/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 69 Co 369/2024-244, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 69 Co 369/2024-244, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vlastislava Karla. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2024, č. j. 34 C 156/2022-207, zamítl žalobu na určení, že v domě č. p. XY, který je součástí pozemku p. č. XY, na adrese XY, LV č. XY, katastrální území XY, bude žalovaná užívat veškeré prostory situované v 1. podzemním podlaží (suterénu domu) o celkové výměře 113,67 m2, a veškeré prostory situované v 1. nadzemním podlaží (přízemí domu) o celkové výměře 95,13 m2, a že žalobkyně bude užívat veškeré prostory situované v 2. nadzemním podlaží domu o celkové výměře 93,50 m2, a veškeré prostory situované ve třetím nadzemním podlaží (podkroví domu) o celkové výměře 89,93 m2 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 69 Co 369/2024-244, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že v domě č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. XY, na adrese XY, LV č. XY, katastrální území XY, bude žalovaná užívat prostory situované v 1. podzemním podlaží (suterénu domu) o celkové výměře 113,67 m2, a prostory situované v 1. nadzemním podlaží (přízemí domu) o celkové výměře 95,13 m2, a že žalobkyně bude užívat prostory situované v 2. nadzemním podlaží domu o celkové výměře 93,50 m2, a prostory situované ve třetím nadzemním podlaží (podkroví domu) o celkové výměře 89,93 m2, a to od 1. 1. 2025 nadále, s tím, že žalovaná je povinna umožnit žalobkyni přístup do prostorů užívaných žalobkyní a žalobkyně je povinna umožnit žalované přístup do prostorů užívaných žalovanou (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně a odvolací soud rozhodovaly ve věci poté, co byl rozsudek odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 69 Co 135/2023-86, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3254/2023, a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. 5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení následujících právních otázek: 1) Za jakých podmínek se může soud prvního stupně odchýlit od právního názoru vysloveného v kasačním usnesení odvolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 679/2015, 21 Cdo 5380/2007 či 29 Cdo 2649/2022). Má za to, že odvolací soud nijak nevysvětlil, proč by se soud prvního stupně nemohl odchýlit od závazného právního názoru odvolacího soudu o nevázanosti dohodou spoluvlastníků po doplněném dokazování. 2) Zda lze Nejvyšším soudem dovozenou nepřípustnost některé dovoláním předestřené otázky (zde nevázanosti dohodou spoluvlastníků) interpretovat jako závazný právní názor dovolacího soudu pro řízení následující po kasaci. Má za to, že dovolacím soudem vyslovenou nepřípustnost některé dovolací otázky nelze interpretovat jako závazný právní názor dovolacího soudu, neboť nebylo-li dovolání pro některou otázku přípustné, nemohl z ní ani plynout meritorní právní názor (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2649/2022, a uvádí, že in eventum jde o otázku v judikatuře Nejvyššího soudu neřešenou ve všech souvislostech, a to pro závaznost odůvodnění nepřipuštění předestřené otázky vzhledem k možnému posunu ve skutkových zjištěních). 3) Otázku náležitostí odůvodnění rozsudku (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3554/2023 a 25 Cdo 262/2024 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1132/22). Namítá, že ve svých podáních podrobně rozvedla nové skutečnosti, jež vyplynuly z doplněného dokazování provedeného soudem prvního stupně v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu a druhé (kasační) rozhodnutí odvolacího soudu, odvolací soud požadavkům na odůvodnění rozsudku nedostál, neboť se nevypořádal s novými skutečnostmi (zlepšení vztahů po vstupu žalované do spoluvlastnického vztahu, to, že žalobkyně nespecifikovala, v čem spočívá potřeba péče o její osobu ze strany vnoučat, když zároveň tvrdí svůj dobrý zdravotní stav, to, že svědek považuje umístění pečujících osob u žalobkyně za klíčové, ale nespecifikuje, proč vnoučata nemohou bydlet v suterénu, zároveň je přesvědčen, že suterén je i bez rekolaudace vhodný pro ubytování zaměstnanců žalované). Závěr odvolacího soudu, který pouze lakonicky konstatoval, že nemá důvod odchýlit se od dříve přijatého závěru, že došlo k podstatné změně poměrů, není opřen o argumentaci, úvahu či hodnotící úsudek. Odvolací soud se nevěnoval ani skutečné povaze (účelu) dohody o užívání, tedy zda byla vskutku uzavřena z důvodu rodinných vazeb, když mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované panovala výrazná averze. Zda šlo tedy o dohodu, která odrážela příbuzenský poměr a musí tedy „padnout“ se vstupem žalované do spoluvlastnického vztahu, se kterým se podle zjištění soudu prvního stupně naopak situace uklidnila a společná správa se jeví jako jednodušší. Odvolací soud přešel druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, jako kdyby neexistovalo, a žalovaná není ani s to absentujícímu posouzení kvalifikovaně oponovat. 4) Otázku „postupu odvolacího soudu po zjištění nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně“. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 656/2022 a sp. zn. 32 Cdo 4075/2016 a uvádí, že měl-li odvolací soud za to, že se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s výtkami Nejvyššího soudu, byl povinen rozsudek soudu prvního stupně zrušit, nikoli nahradit chybějící důvody vlastními. Dodává, že výtky dovolacího soudu směřovaly vůči rozhodnutí soudu odvolacího. 5) Za jakých podmínek může odvolací soud učinit skutkový závěr odlišný od skutkového závěru soudu prvního stupně (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 81/2021 k možnosti uplatnit porušení procesních pravidel ohledně procesu dokazování a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2022, sp. zn. 22 Cdo 2769/2024 a sp. zn. 23 Cdo 3317/2023 k povinnosti odvolacího soudu zopakovat dokazování ke skutečnosti, o níž má pochybnosti). Odvolací soud měl učinit jiný skutkový závěr o funkční samostatnosti jednotlivých pater a absenci narušení soukromí, aniž sám zopakoval místní šetření. Odvolací soud se sice formálně přihlásil ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, ve skutečnosti dospěl ke zcela odlišným závěrům o intenzitě dotčení soukromí žalobkyně a vzájemné závislosti „kompaktních celků“. Podle názoru dovolatelky došlo k porušení zásady přímosti dokazování. 6) Otázku zákazu nepředvídatelného postupu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1019/2009 k nemožnosti posuzovat skutečnost, která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně, sp. zn. 22 Cdo 3254/2023 k postupu k docílení předvídatelnosti, sp. zn. 23 Cdo 1814/2023 k povinnosti odvolacího soudu umožnit účastníkům vyjádření ke všem otázkám, na nichž bude jeho rozhodnutí spočívat, a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1555/23 k zákazu překvapivých rozhodnutí. Uvedla, že odvolací soud „originárně“ posuzoval okolnosti významné pro nové uspořádání užívání nemovitosti, čímž odňal žalované možnost účinně argumentovat. Právní zástupce byl proto zaskočen, když pověřený člen senátu vyžadoval sdělení dat k rekonstrukci podkroví, a nebyl vybaven ani skutkovými tvrzeními stran nového uspořádání. 7) Otázku „vymezení relevantních kritérií a hodnocení okolností v rámci slušného uvážení za účelem (případného) nového uspořádání poměrů spoluvlastníků“ (označenou též jako otázku neúplnosti a zjevné nepřiměřenosti úvahy o novém uspořádání poměrů spoluvlastníků). Dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3254/2023, sp. zn. 28 Cdo 2197/2023, sp. zn. 25 Cdo 1060/2023 a sp. zn. 22 Cdo 754/2023 k povinnosti přihlédnout ke všem relevantním okolnostem, k povaze záležitosti, o níž má být rozhodnuto a ke způsobu rozhodnutí a jeho možným alternativám. Podle dovolatelky lpí odvolací soud na kritériu soukromí, jehož narušení však bylo spolehlivě vyvráceno skutkovými zjištěními o 4 samostatných jednotkách. Potřeba soukromí však podle