22 Cdo 818/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 818/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2019 Spisová značka:22 Cdo 818/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.818.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba Dotčené předpisy:§ 118 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 818/2019-363 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO: 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, proti žalované CITRONELLE a. s, se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, IČO: 27175227, zastoupené Mgr. Jarmilou Lajblovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované MARKET BRNO, a. s., se sídlem v Horoměřicích, V Zahradách 609, IČO: 63481774, zastoupené Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, o zaplacení 2 238 354 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 62/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2018, č. j. 70 Co 60/2018-329, ve znění opravného usnesení ze dne 19. prosince 2018, č. j. 70 Co 60/2018-359, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2018, č. j. 70 Co 60/2018-329, ve znění opravného usnesení ze dne 19. prosince 2018, č. j. 70 Co 60/2018-359, se v části výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výroku II., ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2017, č. j. 29 C 62/2010-289, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 524 656,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, a to z částky 323 875,20 Kč za období od 24. 6. 2009 do zaplacení a z částky 492 290,65 Kč za období od 23. 3. 2010 do zaplacení a dále pak spolu s úrokem z prodlení z částky 718 490,35 Kč ve výši 7,75 % ročně za období od 10. 3. 2011 do zaplacení (výrok I.), a žalobu co do částky 703 697,80 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně přikázal žalované zaplatit tyto částky z titulu bezdůvodného obohacení, jehož měla dosáhnout užíváním pozemků žalobkyně parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY a zpevněné části pozemku parc. č. XY (dále jen „předmětný pozemek“) v k. ú. XY, obci XY. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 70 Co 60/2018-329, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2018, č. j. 70 Co 60/2018-359, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ohledně částky 1 385 634,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů z částky 292 439,10 Kč za období od 24. 6. 2009 do zaplacení a z částky 444 481,50 Kč za období od 23. 3. 2010 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 648 713,70 Kč ve výši 7,75 % ročně za období od 10. 3. 2011 do zaplacení; ohledně částky 149 021,90 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok I.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Ve vztahu ke zpevněné části předmětného pozemku odvolací soud nespatřoval důvodnou námitku žalované, že užívá stavbu manipulační plochy a nikoliv pozemek a že tento pozemek užívá bezesmluvně jiný subjekt, totiž vlastník oné zpevněné plochy – vedlejší účastnice MARKET BRNO, a. s. V napadeném rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 260/2012 a 22 Cdo 737/2002 a uzavřel, že zpevněná manipulační plocha představuje pouze určité ztvárnění či zpracování (zejména stavební činností) povrchu pozemku, je jeho součástí a nemůže tak být ani součástí jiné věci – stavby, ale ani samostatnou věcí v právním smyslu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že taková zpevněná manipulační plocha podléhala stavebnímu a kolaudačnímu řízení podle správních předpisů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které spatřuje přípustným podle § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která „má být dovolacím soudem řešena a posouzena jinak s tím, že by dovolací soud měl svoji dosavadní judikaturu sjednotit“. Soudy posoudily nesprávně otázku charakteru zpevněné manipulační plochy postavené na části předmětného pozemku. Odvolací soud bez náležitého zhodnocení provedených důkazů považoval manipulační plochu za součást pozemku a nikoliv za stavbu jako samostatnou nemovitost. Žalovaná je přesvědčena, že je zpevněná manipulační plocha místní účelovou komunikací ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. Odvolací soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 737/2002, opomenul však zohlednit závěr velkého senátu obsažený v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 691/2005, podle nějž mohou být místní komunikace za určitých okolností samostatnou věcí. Zpevněná manipulační plocha má spojovací a dopravní funkci, slouží k přístupu k nemovitostem a k manipulaci s nákladními vozidly. Jde o těžkou asfaltovou vozovku spojenou se zemí pevným základem, u níž lze vymezit, kde začíná stavba a končí pozemek, ve skladbě: štěrkopísek, hrubé kamenivo, drcené kamenivo, kamenivo obalované asfaltem a asfaltový koberec; a o tloušťce 50 cm. Plocha navíc byla samostatným předmětem práv a povinností. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neprovedl navržené důkazy k prokázání toho, že je předmětná plocha samostatnou věcí, nemohl dospět ke správnému právnímu posouzení. Není důvod neaplikovat závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 691/2005 i na účelové komunikace a zpevněné manipulační plochy. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v části výroku I., v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výroku II. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce spatřuje dovolání jako nepřípustné, a navrhuje jej proto odmítnout. Dosavadní judikatura je ustálená a zcela jednoznačná. Žalovaná nepředložila žádný relevantní důkaz, kterým by prokázala, že je předmětná plocha natolik specifická, aby ji bylo možné považovat za samostatnou nemovitost. Podotýká, že žalovaná s argumentací ohledně nedostatku své pasivní legitimace přišla až v odvolacím řízení. Nadto nelze z dovolání jasně seznat, zda žalovaná považuje předmětnou plochu za místní či účelovou komunikaci. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po tomto datu (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná v dovolání vymezuje otázku právní povahy zpevněné manipulační plochy. Pro řešení této otázky je dovolání přípustné i důvodné, neboť na ní právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá, dovolatelka závěry odvolacího soudu v daném ohledu napadá a rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou soudu dovolacího. Odvolací soud svůj závěr o tom, že zpevněná manipulační plocha nemůže být samostatnou věcí v právním smyslu (stavbou), ale pouze součástí pozemku jako jeho určité ztvárnění nebo zpracování, učinil bez dalšího s odkazem n