22 Cdo 944/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 944/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2009 Spisová značka:22 Cdo 944/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.944.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 944/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně V. a o.s. a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému C. K. a. s., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 133/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 21 Co 299/2006-528, takto : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 21 Co 299/2006-528, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. března 2006, č. j. 4 C 133/2000-482, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.   O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. března 2006, č. j. 4 C 133/2000-482, určil, že „stavba R. C. K. – přípojka vysokého napětí a trafostanice a dále vodohospodářské objekty sestávající ze stavby vodovodního řadu od vodojemu B. do S., stavby vodojemu v Ú. včetně oplocení, stavby vodojemu v B. včetně oplocení, stavby čerpací stanice v B., stavby odpadu z čerpací stanice v B., dechlorace v čerpací stanici v B., vrtu R3 v B. včetně jednoho čerpadla, armatury a přívodního potrubí, schválená a uvedená do provozu kolaudačním rozhodnutím vydaným referátem životního prostředí Okresního úřadu v J. ze dne 3. 5. 1991 pod č. j. : VOD.15/91-72/B1, patří do vlastnictví žalobkyně“ (dále též jen „předmětné objekty“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě podrobných skutkových zjištění konkretizovaných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vzal tento za prokázáno, že předmětné objekty netvoří samy o sobě jeden funkční celek, ale takový celek představují pouze s navazujícím vodovodním řadem „2“ zásobujícím město K. a další obce. Tyto objekty nelze dále od sebe dělit, neboť by došlo ke ztrátě funkčního určení, nebylo by tedy možno dopravovat pitnou vodu do spotřebiště v K. a dalších obcích – B., Ú., Ú. L., B., V. a Ž . Funkční určení těchto objektů je jediné, a to zásobit pitnou vodou obce napojené na tento vodovod, přičemž původním určením těchto objektů bylo i zásobování C. v K . Objekty nemohou být odděleny, neboť by došlo nejen ke znehodnocení funkce veřejného vodovodu K., ale i k porušení jeho funkce a snížení jeho hodnoty. Vodovod, který je předmětem sporu, nelze provozovat jako samostatný funkční celek, tato část vodovodu nemá rozvodnou síť. Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci jsou ve věci legitimováni, žalobkyně je uživatelkou předmětných objektů a jejich investorem byl žalovaný. Žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť určující výrok postaví najisto vzájemné vztahy účastníků. Soud prvního stupně dále poukázal na skutečnost, že předmětné objekty, kromě stavby přípojky vysokého napětí a trafostanice, jsou vodními díly, jejichž právní režim upravuje zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a trafostanice a přípojka vysokého napětí jsou zařízeními, jejich režim je podroben zákonu č. 458/2000 Sb., energetickému zákonu. Žádný z uvedených předpisů však není speciálním zákonem, který by upravoval vlastnické právo k těmto objektům. Při posuzování vzniku vlastnického práva k předmětným objektům proto soud prvního stupně vycházel z občanského zákoníku, jsa vázán právním názorem obsaženým v rušícím rozhodnutí odvolacího soudu. Ve smyslu závazného právního názoru se zabýval tím, zda předmětné stavby jsou samostatnými věcmi v právním smyslu, či zda jde o součást věci jiné ve smyslu § 120 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Na základě provedeného dokazování, zejména z obsahu v řízení vypracovaných znaleckých posudků vzal za prokázané, že předmětné objekty tvoří jeden funkční celek pouze s navazujícím vodovodním řadem „2“, který zásobuje město K. a další obce; tyto objekty a vodovodní řad nelze od sebe oddělit, neboť v případě jejich oddělení by došlo ke ztrátě jejich funkčního určení. Zařízení, která jsou předmětem řízení, nelze provozovat samostatně jako samostatný funkční celek, neboť tato část vodovodu nemá rozvodnou síť. Předmětné objekty proto jsou součástí vodovodního řadu „2“, neboť podle své povahy k němu náleží a nemohou být odděleny, aniž by se tím věc znehodnotila. Žalobě proto soud prvního stupně vyhověl. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2006, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i jeho právním posouzením a zaměřil se na argumentaci vztahující se k uplatněným odvolacím námitkám. Shodně se soudem prvního stupně shledal ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem na žalobkyní požadovaném určení a ztotožnil se i s jeho závěrem, že zákon č. 274/2001 Sb. není speciálním zákonem, který by upravoval vlastnické vztahy k vodním dílům a který by vylučoval obecnou úpravu obsaženou v občanském zákoníku. Uvedený zákon neupravuje vlastnické právo k jednotlivých stavbám, které jsou tímto zákonem vymezeny jako vodní díla, přičemž skutečnost, že předmětné objekty jsou vodními díly ještě neznamená, že jsou i samostatným předmětem právních vztahů. Pro rozhodnutí ve věci proto bylo nutno posoudit, zda předmětné objekty jsou samostatnými věcmi v právním smyslu či zda jsou součástí věci jiné ve smyslu § 120 obč. zák. Odvolací soud akceptoval závěr soudu prvního stupně, opírající se o vypracované znalecké posudky, že předmětné objekty tvoří funkční celek výhradně s navazujícím vodovodním řadem „2“ zásobujícím vodou město K. a další obce. Objekty, k nimž se žalobce domáhá určení vlastnického práva, tak jsou součástí věci hlavní, kterou představuje vodovodní řad „2“, jenž je ve vlastnictví žalobce. Po oddělení předmětných objektů by tento řad coby věc hlavní již nebyl z velké části sloužit svému účelu, tj. dovádět vodu do spotřebiště. Soud prvního stupně proto učinil správný závěr promítající se do vyhovění žalobě, neboť předmětné objekty jako součást věci hlavní, která je ve vlastnictví žalobce, jsou rovněž v jeho vlastnictví. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v zákonné lhůtě podaným dovoláním, v němž vymezil tři otázky zásadního právního významu : 1) zda je v souzené věci hlavní věcí vrt, čerpací stanice a vodojem a vodovodní řad  součástí této věci hlavní anebo je věcí hlavní vodovodní řad a jeho součástí je vrt, čerpací stanice a vodojem, popř. zda vrt, čerpací stanice a vodojem jsou samostatné věci a samostatnou věcí je taktéž vodovodní řad. V této souvislosti vyjádřil souhlas s názory nalézacích soudů potud, že vrt, čerpací stanice a vodojem a vodovodní řad tvoří jeden funkční celek, neztotožnil se však s jejich závěry, že věcí hlavní je vodovodní řad „2“ a vrt s čerpací stanicí a vodojemem tvoří jeho součást, když podle přesvědčení odvolatele je věcí hlavní vrt s čerpací stanicí a vodojemem, jehož součástí je vodovodní řad „2“, přičemž v dovolání podrobně argumentoval ve prospěch tohoto názoru, 2) zda zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, je či není speciálním zákonem, který by samostatně upravoval některé vztahy, tedy i vztahy vlastnické, k vodním dílům, a který by vylučoval obecnou úpravu občanského zákoníku. Ve vztahu k této dovolací námitce se omezil na argumentaci, podle které zákon č. 274/2001 Sb. je speciálním zákonem, který samostatně upravuje některé vztahy, tedy i vztahy vlastnické k vodním dílům, 3) zda lze rozhodnutím, že určitá stavba je součástí stavby jiné, způsobit důsledky vyvlastnění určitého majetku ve prospěch jiného subjektu, a to dokonce bez náhrady. V daném směru dovolatel poukázal na skutečnost, že předmětné objekty stavěl na základě stavebního povolení, přičemž nyní jsou tyto stavby dovolateli odnímány ve prospěch jiného bez náhrady. Rozhodnutí nalézacích soudů se tak dovolatel ocitá v situaci, kdy jeden státní orgán dovolateli stavbu objektu vodního díla povolil, a ten jeho výstavbu zaplatil a jiný orgán mu jej odebírá bez náhrady. Takové rozhodnutí je ve své podstatě vyvlastňovacím aktem ve prospěch jiného subjektu, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť omezení nebo zbavení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Dovolatel proto navrhl zru