23 Cdo 1027/2024

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 590 Kč s příslušenstvím; podáním ze dne 4. 10. 2023 vzala žalobu zpět s tím, že žalovaný dne 25. 9. 2023 dlužnou částku včetně příslušenství zaplatil.

Okresní soud Brno-venkov jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 34 C 301/2023-43, řízení zastavil (výrok I) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku II jej změnil tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává (výrok I napadeného usnesení), a rozhodl o tom, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok II napadeného usnesení).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním označeným jako „odvolání“, přičemž ani na výzvu odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2024, č. j. 14 Co 232/2023-88, své podání neopravil ani jej nedoplnil tak, aby se podle obsahu jednalo o dovolání či jiný opravný prostředek proti usnesení odvolacího soudu.

Odvolací soud, jemuž bylo toto „odvolání“ předloženo, vrátil věc soudu prvního stupně s tím, nechť ji předloží Nejvyššímu soudu, neboť podle jeho judikatury řízení o „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů.

Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť Krajský soud Brně rozhodoval jako soud odvolací – srov. ustanovení § 9, 9a a 10 o. s. ř.). Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).

Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu § 104 odst. 1 a § 243b o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.

Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 599/2004, ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1566/2012, či ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1401/2020).

Za situace, kdy zde není – jak je výše uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2024, č. j. 14 Co 232/2023-79, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalovaného zastavil (§ 243c, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni – která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu – v tomto řízení náklady nevznikly.