23 Cdo 1048/2023 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1048/2023-163 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce OSA, z.s., se sídlem v Praze 6, Čs. armády 786/20, Bubeneč, identifikační číslo osoby 63839997, zastoupeného Mgr. Petrem Ostrouchovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Vojtěchem Chloupkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 707/7, o poskytnutí informací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 78/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 2 Co 12/2022-115, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 2 Co 12/2022-115, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 34 C 78/2020-90, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 34 C 78/2020-90, zamítl žalobu o poskytnutí informací rozhodných pro výši odměny dle § 25 autorského zákona (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce jako kolektivní správce práv domáhal po žalované předložení informací o prodaných, dovezených nebo přijatých paměťových médiích zabudovaných nebo zabudovatelných do mobilních telefonů (nebo jiných multifunkčních zařízení, které lze pro jejich funkci telefonování označit za mobilní telefon) rozhodných pro výši (tzv. náhradní) odměny v souvislosti s rozmnožováním záznamů děl pro osobní potřebu na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), (dále jen „autorský zákon“), za období prvního pololetí roku 2017 do konce druhého pololetí roku 2019. 3. Žalobce má za to, že mobilní telefony (tzv. chytré telefony) podléhají povinnosti platby náhradní odměny dle kapacity do nich zabudovaných paměťových médií jakožto nenahraných nosičů záznamů ve smyslu § 5 odst. 2 vyhlášky Ministerstva kultury č. 488/2006 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn (dále jen „vyhláška č. 488/2006 Sb.“). Žalobce poukazuje na to, že ačkoliv jsou mobilní telefony dle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 488/2006 Sb. vyjmuty z kategorie přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, platí se dle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 488/2006 Sb. náhradní odměna z nezabudovatelného paměťového média a z paměťového média zabudovaného nebo zabudovatelného do přístroje, pokud tento přístroj není zpoplatněn podle § 6 vyhlášky č. 488/2006 Sb. Dle žalobce je žalovaná z tohoto důvodu povinna podle § 25 odst. 6 autorského zákona předkládat žalobci informace o skutečnostech rozhodných pro výši shora uvedené odměny. 4. K odvolání žalobce odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tom správném znění, že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalované předložit žalobci informace rozhodné pro určení výše odměny podle § 25 autorského zákona, pokud se týká paměťových médií zabudovaných nebo zabudovatelných do mobilních telefonů nebo do jiných multifunkčních zařízení, která lze pro jejich funkci telefonování označit za mobilní telefony, za období od prvního pololetí 2017 do druhého pololetí 2019 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Dle odvolacího soudu není podle § 5 a § 6 vyhlášky č. 488/2006 Sb. u mobilních telefonů paměťové médium zpoplatněno, pokud jde o vlastní vnitřní kapacitu přístroje. Naopak paměťové karty jsou zpoplatněny bez ohledu na způsob balení, tedy nikoli pouze ty, které jsou volně přibaleny, ale i ty, které jsou již vloženy do přístroje. Dle odvolacího soudu tím není porušeno pravidlo technologické neutrality stanovené unijním právem, jelikož je technicky odůvodnitelné rozlišit ostatní multifunkční přístroje (tablet) od mobilních telefonů, jelikož mobilní telefon je určen primárně k telefonování (jak vyplývá z jeho názvu), nikoliv k dalším funkcím (včetně ukládání děl), jako jiné elektronické prostředky, např. tablet. Proto je § 6 vyhlášky č. 488/2006 Sb. tzv. eurokonformní. Přímý účinek směrnic je navíc ve vztahu mezi účastníky vyloučen. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to konkrétně otázky aplikace § 25 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) a odst. 3 písm. c) autorského zákona v souvislosti s § 5 a § 6 vyhlášky č. 488/2006 Sb., kdy oba soudy rozhodly ve zjevném rozporu se zněním § 5 odst. 2 vyhlášky č. 488/2006 Sb., o který žalobce svůj nárok opírá, aniž to dle žalobce jakkoli vysvětlily. 7. Žalobce má za to, že soudy neprovedly správný výklad vzájemného vztahu § 5 a § 6 vyhlášky č. 488/2006 Sb., neboť vyjmutí mobilních telefonů z okruhu přístrojů podle § 6 této vyhlášky má za důsledek, že jejich paměťová kapacita podléhá platbě odměny podle § 5 odst. 2 této vyhlášky v závislosti na paměťové kapacitě. Tento závěr je dle žalobce v souladu i s tzv. eurokonformním výkladem na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen „směrnice 2001/29/ES“), kterou shora uvedená ustanovení autorského zákona a vyhl. č. 488/2006 Sb. provádí. 8. Žalobce dále shledává dovolání přípustným i pro řešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu taktéž nebyla vyřešena, a to konkrétně, zda mají české soudy vykládat české autorské právo (v daném případě vyhlášku jako podzákonný předpis, kterým není soud v souladu s čl. 95 Ústavy vázán a jehož soulad se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána, je oprávněn posoudit) tak, aby výklad odpovídal právním předpisům Evropské unie a rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). 9. Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu shledává žalobce v tom, že odvolací soud aplikoval vyhlášku č. 488/2006 Sb. způsobem, který je v rozporu tzv. eurokonformním výkladem autorského zákona. Za takové situace není soud dle názoru žalobce zněním vyhlášky č. 488/2006 Sb. ve smyslu čl. 95 Ústavy vázán a odvolací soud měl posoudit soulad této vyhlášky se zákonem a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a v důsledku toho neměla být rozporná ustanovení této vyhlášky na projednávanou věc použita. 10. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání. 11. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. 13. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Dovolání není přípustné pro otázku procesního práva, zda mají české soudy vykládat autorské právo (v daném případě vyhlášku jako podzákonný předpis, kterým není soud v souladu s čl. 95 Ústavy vázán a jehož soulad se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána, je oprávněn posoudit) tak, aby výklad odpovídal právním předpisům Evropské unie a rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad), neboť na takové otázce napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud v dané věci nerozporoval svoji povinnost vykládat české právo v souladu s právními předpisy Evropské unie, resp. se takovou povinností v meritu věci nezabýval. Samotná správnost výkladu českého autorského práva v projednávané věci je řešena prostřednictvím druhé dovolatelem položené otázky. 15. Dovolací soud