23 Cdo 1213/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1213/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1213/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1213.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odvolání Příslušnost soudu funkční Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř. § 201 o. s. ř. § 243b o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1213/2024-206 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně IFIS investiční fond, a.s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti žalované M. R., o zaplacení 10 742 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 101/2021, o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 3. 2024, č. j. 30 Co 163/2023-195, takto: Řízení o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 3. 2024, č. j. 30 Co 163/2023-195, se zastavuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 18 C 101/2021-181, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 742 Kč s 5,5% úrokem z prodlení z částky 1 199 Kč od 11. 3. 2002 do zaplacení, s 5,5% úrokem z prodlení z částky 1 199 Kč od 11. 4. 2002 do zaplacení, s 5,5% úrokem z prodlení z částky 1 199 Kč od 11. 5. 2002 do zaplacení a s 5,5% úrokem z prodlení z částky 5 995 Kč od 11. 6. 2002 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. V průběhu odvolacího řízení o odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne ze dne 4. 3. 2024, č. j. 30 Co 163/2023-195, podle § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepřipustil zastupování žalované J. C. jako obecným zmocněncem v řízení vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 18 C 101/2021. 3. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná podáním ze dne 25. 3. 2024 označeným jako „odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. L., pob. Liberec, č. j 30 Co 163/2023-195 ze dne 4. 3. 2024“. 4. Usnesení, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nepřipustil zastupování žalované J. C. jako obecným zmocněncem, je usnesením odvolacího soudu. 5. Podle § 201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně. Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.). 6. Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu § 104 odst. 1 a § 243b o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání. 7. Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 599/2004, ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1566/2012, a ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1401/2020 či usnesení ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/15). 8. Za situace, kdy zde není – jak je shora uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalované proti napadenému usnesení, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalované zastavil (§ 243b a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 9. O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, a ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1401/2020). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 6. 2024 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu