Nejvyšší soud 23 Cdo 1213/2024 – Zaplacení 10 742 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 18 C 101/2021-181, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 742 Kč s 5,5% úrokem z prodlení z částky 1 199 Kč od 11. 3. 2002 do zaplacení, s 5,5% úrokem z prodlení z částky 1 199 Kč od 11. 4. 2002 do zaplacení, s 5,5% úrokem z prodlení z částky 1 199 Kč od 11. 5. 2002 do zaplacení a s 5,5% úrokem z prodlení z částky 5 995 Kč od 11. 6. 2002 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. V průběhu odvolacího řízení o odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne ze dne 4. 3. 2024, č. j. 30 Co 163/2023-195, podle § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepřipustil zastupování žalované J. C. jako obecným zmocněncem v řízení vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 18 C 101/2021.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná podáním ze dne 25. 3. 2024 označeným jako „odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. L., pob. Liberec, č. j 30 Co 163/2023-195 ze dne 4. 3. 2024“.

Usnesení, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nepřipustil zastupování žalované J. C. jako obecným zmocněncem, je usnesením odvolacího soudu.

Podle § 201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně. Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).

Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu § 104 odst. 1 a § 243b o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.

Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 599/2004, ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1566/2012, a ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1401/2020 či usnesení ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/15).

Za situace, kdy zde není – jak je shora uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalované proti napadenému usnesení, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalované zastavil (§ 243b a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, a ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1401/2020).