23 Cdo 1790/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1790/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2020 Spisová značka:23 Cdo 1790/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1790.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 662a odst. 1 obch. zák. § 662a odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 12. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1790/2020-572 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně INTENERG, s. r. o., se sídlem v Jeseníku, Horská 1259/1, identifikační číslo osoby 27496538, zastoupené JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Divišova 882/5, proti žalované ELGAS, s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Semtínská 211, identifikační číslo osoby 47469978, zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o vydání výkazu o dlužné provizi a souvisejících dokladů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 C 47/2016, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, č. j. 23 Co 230/2019-531, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 16 C 47/2016-479, rozhodl, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni výkaz o dlužné provizi spolu s výpisy ze svých účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství indonéské státní společnosti PGAS SOLUTION, ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoliv třetích subjektů: - faktury vystavené žalovanou od 1. 6. 2012 do 3. 4. 2019 za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, - smluvní dokumentaci vážící se k takto vystaveným fakturám, - vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady) vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur, - úplné seznamy výrobků – přepočítávačů množství plynu (EVC) a komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, instalované v Indonésii v období od 25. 5. 2011 do 3. 4. 2019, a to včetně výrobních čísel těchto výrobků, data jejich vývozu z České republiky, přiřazení výrobků k jednotlivým objednávkám, na základě kterých byly výrobky vyvezeny, předložení těchto objednávek, to vše společně s prohlášením, že předkládané seznamy jsou úplné a že žádné výrobky instalované v Indonésii v uvedeném období nebyly zamlčeny, - úplné seznamy všech služeb poskytnutých žalovanou v období od 25. 5. 2011 do 3. 4. 2019, včetně uvedení ceny těchto služeb, data a místa jejich poskytnutí, to vše společně s prohlášením, že předkládaný seznam je úplný a že žádné služby poskytnuté v uvedeném období nebyly zamlčeny (I. výrok). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (II. výrok). K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni výkaz o dlužné provizi spolu s výpisy ze svých účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, indonéské státní společnosti PGAS SOLUTION, ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoliv třetích subjektů: - faktury vystavené žalovanou od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, - smluvní dokumentaci vážící se k takto vystaveným fakturám, - vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady), vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur. Odvolací soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala vydání: - úplných seznamů výrobků – přepočítávačů množství plynu (EVC) a komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, instalovaných v Indonésii v období od 25. 5. 2011 do doby rozhodnutí odvolacího soudu, a to včetně výrobních čísel těchto výrobků, data jejich vývozu z České republiky, přiřazení výrobků k jednotlivým objednávkám, na základě kterých byly výrobky vyvezeny, předložení těchto objednávek, to vše společně s prohlášením, že předkládané seznamy jsou úplné a že žádné výrobky instalované v Indonésii v uvedeném období nebyly zamlčeny, - úplných seznamů všech služeb poskytnutých žalovanou v období od 25. 5. 2011 do doby rozhodnutí odvolacího soudu, včetně uvedení ceny těchto služeb, data a místa jejich poskytnutí, to vše společně s prohlášením, že předkládaný seznam je úplný a že žádné služby poskytnuté v uvedeném období nebyly zamlčeny, a dále vydání výkazu o dlužné provizi spolu s výpisy ze všech účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství indonéské státní společnosti PGAS SOLUTION, ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoliv třetích subjektů: - faktury vystavené žalovanou od 1. 1. 2017 do doby rozhodnutí soudu za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, - smluvní dokumentaci vážící se k takto vystaveným fakturám, - vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady) vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur (první výrok). Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně dovoláním napadá zamítavou část prvního výroku rozsudku odvolacího soudu spolu s druhým a třetím výrokem rozsudku odvolacího soudu s tím, že dovolání považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V konkrétnosti žalobkyně formuluje otázky, zda (i) lze v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá vydání výkazu o dlužné provizi, přiznat nárok na vydání výkazu o dlužné provizi za období až do vyhlášení rozhodnutí a zda (ii) lze v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá vydání výkazu o dlužné provizi, požadovat, aby označené výpisy z účetních knih byly vydány společně s prohlášením, že předkládané seznamy jsou úplné a že žádné výrobky/služby nebyly zamlčeny. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a proto navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno, spolu s výroky o náhradě nákladů řízení s tím, že dovolání považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a stejně tak otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalovaná také namítá vadu řízení, neboť se odvolací soud nevypořádal se dvěma odlišnými překlady zadávací dokumentace. Žalovaná odkazuje na znění § 662a odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) a dovozuje z něj, že povinnost poskytnout potřebné údaje neslouží k tomu, aby bylo zjištěno, zda vůbec obchodnímu zástupci vznikl nárok na nějakou provizi, ale jen k ověření výše této provize. V tomto řízení, dle žalované, je zapotřebí posuzovat potenciální nárok žalobkyně na zaplacení provize a následně určit období, za které by měla žalobkyně mít na zaplacení nárok, a nikoliv obráceně. D