23 Cdo 1790/2020 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1790/2020-572 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně INTENERG, s. r. o., se sídlem v Jeseníku, Horská 1259/1, identifikační číslo osoby 27496538, zastoupené JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Divišova 882/5, proti žalované ELGAS, s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Semtínská 211, identifikační číslo osoby 47469978, zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o vydání výkazu o dlužné provizi a souvisejících dokladů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 C 47/2016, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, č. j. 23 Co 230/2019-531, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 16 C 47/2016-479, rozhodl, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni výkaz o dlužné provizi spolu s výpisy ze svých účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství indonéské státní společnosti PGAS SOLUTION, ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoliv třetích subjektů: - faktury vystavené žalovanou od 1. 6. 2012 do 3. 4. 2019 za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, - smluvní dokumentaci vážící se k takto vystaveným fakturám, - vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady) vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur, - úplné seznamy výrobků – přepočítávačů množství plynu (EVC) a komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, instalované v Indonésii v období od 25. 5. 2011 do 3. 4. 2019, a to včetně výrobních čísel těchto výrobků, data jejich vývozu z České republiky, přiřazení výrobků k jednotlivým objednávkám, na základě kterých byly výrobky vyvezeny, předložení těchto objednávek, to vše společně s prohlášením, že předkládané seznamy jsou úplné a že žádné výrobky instalované v Indonésii v uvedeném období nebyly zamlčeny, - úplné seznamy všech služeb poskytnutých žalovanou v období od 25. 5. 2011 do 3. 4. 2019, včetně uvedení ceny těchto služeb, data a místa jejich poskytnutí, to vše společně s prohlášením, že předkládaný seznam je úplný a že žádné služby poskytnuté v uvedeném období nebyly zamlčeny (I. výrok). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (II. výrok). K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni výkaz o dlužné provizi spolu s výpisy ze svých účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, indonéské státní společnosti PGAS SOLUTION, ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoliv třetích subjektů: - faktury vystavené žalovanou od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, - smluvní dokumentaci vážící se k takto vystaveným fakturám, - vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady), vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur. Odvolací soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala vydání: - úplných seznamů výrobků – přepočítávačů množství plynu (EVC) a komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, instalovaných v Indonésii v období od 25. 5. 2011 do doby rozhodnutí odvolacího soudu, a to včetně výrobních čísel těchto výrobků, data jejich vývozu z České republiky, přiřazení výrobků k jednotlivým objednávkám, na základě kterých byly výrobky vyvezeny, předložení těchto objednávek, to vše společně s prohlášením, že předkládané seznamy jsou úplné a že žádné výrobky instalované v Indonésii v uvedeném období nebyly zamlčeny, - úplných seznamů všech služeb poskytnutých žalovanou v období od 25. 5. 2011 do doby rozhodnutí odvolacího soudu, včetně uvedení ceny těchto služeb, data a místa jejich poskytnutí, to vše společně s prohlášením, že předkládaný seznam je úplný a že žádné služby poskytnuté v uvedeném období nebyly zamlčeny, a dále vydání výkazu o dlužné provizi spolu s výpisy ze všech účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství indonéské státní společnosti PGAS SOLUTION, ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoliv třetích subjektů: - faktury vystavené žalovanou od 1. 1. 2017 do doby rozhodnutí soudu za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, - smluvní dokumentaci vážící se k takto vystaveným fakturám, - vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady) vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur (první výrok). Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně dovoláním napadá zamítavou část prvního výroku rozsudku odvolacího soudu spolu s druhým a třetím výrokem rozsudku odvolacího soudu s tím, že dovolání považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V konkrétnosti žalobkyně formuluje otázky, zda (i) lze v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá vydání výkazu o dlužné provizi, přiznat nárok na vydání výkazu o dlužné provizi za období až do vyhlášení rozhodnutí a zda (ii) lze v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá vydání výkazu o dlužné provizi, požadovat, aby označené výpisy z účetních knih byly vydány společně s prohlášením, že předkládané seznamy jsou úplné a že žádné výrobky/služby nebyly zamlčeny. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a proto navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno, spolu s výroky o náhradě nákladů řízení s tím, že dovolání považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a stejně tak otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalovaná také namítá vadu řízení, neboť se odvolací soud nevypořádal se dvěma odlišnými překlady zadávací dokumentace. Žalovaná odkazuje na znění § 662a odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) a dovozuje z něj, že povinnost poskytnout potřebné údaje neslouží k tomu, aby bylo zjištěno, zda vůbec obchodnímu zástupci vznikl nárok na nějakou provizi, ale jen k ověření výše této provize. V tomto řízení, dle žalované, je zapotřebí posuzovat potenciální nárok žalobkyně na zaplacení provize a následně určit období, za které by měla žalobkyně mít na zaplacení nárok, a nikoliv obráceně. Dle žalované však žalobkyně neuvádí žádnou konkrétní činnost, ze které by bylo možné vyhodnotit alespoň jakýkoliv potenciální nárok na onu provizi. Žalovaná obsáhle zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, kdy zpochybňuje zejména skutečnost, že by byla se zadavatelem tendru uzavřena rámcová smlouva o dodávkách zboží na pět let. Z obsahu dovolání žalované dále plyne, že namítá nesprávnou aplikaci § 659b obch. zák. s tím, že odvolací soud nesprávně použil § 659b písm. a) obch. zák. Dle dovolatelky však § 659b písm. b) obch. zák. dopadá na konkrétněji a úžeji vymezený okruh případů a je vůči písm. a) normou speciální a má tedy aplikační přednost. V souvislosti s tímto ustanovením dále formuluje otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, a to otázku, jaký