23 Cdo 1872/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1872/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1872/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1872.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 553 odst. 1 o. z. § 556 o. z. § 574 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1872/2023-238 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce: M. R. K., zastoupeného Mgr. Markem Martinkou, advokátem se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1089/22, proti žalovaným: 1) L. B., a 2) L. T., oba zastoupeni Mgr. Petrem Jandou, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 2575/31a, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 232/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 17 Co 378/2022-202, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 17 Co 378/2022-202, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhá po žalovaných zaplacení smluvní pokuty z důvodu nesplnění povinnosti žalovaných sjednané v kupní smlouvě zajistit do 6 měsíců od podpisu smlouvy spojení prodávaných jednotek (bytové jednotky a nebytového prostoru) v jednu bytovou jednotku určenou k bydlení. 2. Rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 14 C 232/2020-193, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci 500.000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 19. 11. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce jako kupující se žalovanými jako prodávajícími uzavřel dne 12. 3. 2018 smlouvu o převodu nemovitostí (dále jen „smlouva“), jíž došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. XY a nebytovému prostoru č. XY, obojí v 1. NP budovy č. XY, stojící na pozemku parc. č. XY v obci XY, k.ú. XY. Žalovaní se při prodeji zavázali, že zajistí spojení předmětné bytové jednotky a nebytového prostoru v jednu bytovou jednotku určenou k bydlení, nejpozději do 6 měsíců od podpisu smlouvy – tato povinnost vyplývá z čl. III. odst. 3.4 smlouvy. Podle tohoto ujednání se žalovaní zavázali předložit žalobci do 6 měsíců od uzavření smlouvy originál výpisu z katastru nemovitostí osvědčující, že předmětná bytová jednotka a nebytový prostor byly spojeny v jednu jednotku nově označenou jako jednotka č. XY, se způsobem využití byt, a že vlastníkem této spojené jednotky je žalobce. V případě, že tato povinnost žalovanými splněna nebude, ujednali účastníci oprávnění žalobce (kupujícího) odstoupit od smlouvy a povinnost žalovaných (prodávajících) uhradit žalobci smluvní pokutu 500.000 Kč. Stavební úpravy, jimiž byly jednotky stavebně technicky sloučeny, byly provedeny se souhlasem SVJ již v roce 2016, právo užívat stavbu vzniklo dne 2. 6. 2016. SVJ již v roce 2017 předpokládalo zpracování nového prohlášení vlastníka, kde bude spojení předmětných jednotek zapracováno. Na shromáždění SVJ dne 2. 5. 2018 bylo rozhodnuto, že bude vypracováno nové prohlášení vlastníka, kde bude vyřešeno spojení obou jednotek. Asi rok a půl po prodeji bytu začala banka, která žalobci poskytla na nákup nemovitostí hypoteční úvěr, urgovat zápis spojení jednotek do katastru a žalobce se obrátil na právníky, na architekta i na další vlastníky nemovitosti, aby se věc vyřešila. Žalobce se bál, že banka byt zkonfiskuje a prodá, musel zaplatit bance pokutu za dodatečné náklady a za úkony spojené se změnou právního stavu jednotek uhradil přibližně 150.000 Kč. Od kupní smlouvy žalobce nedostoupil, protože mezitím investoval 2,5 mil. českých korun do rekonstrukce bytu. Hypoteční banka vystavila souhlas se sloučením jednotek 1. 3. 2021, změna prohlášení vlastníka spočívající ve sloučení předmětných jednotek byla schválena shromážděním vlastníků jednotek ze dne 12. 3. 2021, v tentýž den sepsal žalobce prohlášení o sloučení jednotek, zápis spojení jednotek do katastru nemovitostí byl proveden 23. 4. 2021 s právními účinky ke dni 22. 3. 2021. Při sjednávání kupní smlouvy žalovaní [dle výpovědi žalovaného 1)] nesouhlasili s tím, aby částka 500.000 Kč zůstala v advokátní úschově 6 měsíců až do sloučení jednotek, nakonec se příslušné ujednání změnilo na smluvní pokutu po 6 měsících. Žalovaného 1) v tu chvíli nenapadlo, že sloučení jednotek už po jejich prodeji nebude moci zařídit, a když se SVJ v květnu 2018 zavázalo, že to vyřeší, považoval věc za vyřízenou. Později z SMS žalobce (SMS komunikace z 24. a 25. 12. 2018) usuzoval, že je všechno v pořádku. 4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uvedl, že z textu čl. III. odst. 3.4 smlouvy plyne, že smluvní pokutu bylo možné uplatnit pouze v situaci, kdy by žalobce od kupní smlouvy odstoupil, což se nestalo. Jde o vzájemně vázanou povinnost a nedošlo-li k odstoupení od smlouvy, žaloba nemůže obstát. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 76.956 Kč, jinak jej v tomto výroku rovněž potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud uvedl, že smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou o koupi nemovité věci ve smyslu § 2128 a násl. o. z., předmětem koupě byla jednotka č. XY (bytová jednotka) a jednotka č. XY (nebytový prostor). Ze smlouvy je nepochybné, že každá z těchto jednotek byla v katastru nemovitostí zapsána jako samostatná nemovitá věc a že tato skutečnost byla oběma stranám při uzavírání smlouvy známa. Z kupní smlouvy vznikla žalovaným jako prodávajícím povinnost odevzdat žalobci věci, které jsou předmětem koupě, a umožnit mu nabýt vlastnické právo k nim, žalobci jako kupujícímu vznikla povinnost věci převzít a zaplatit žalovaným sjednanou kupní cenu 7.400.000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tyto vzájemné povinnosti prodávajících a kupujícího byly splněny. Odvolací soud dále uvedl, že ve sporném ustanovení čl. III. odst. 3.4 smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě, že žalobci nebude předložen výpis z katastru nemovitostí osvědčující spojení jednotek, jež byly předmětem koupě, v jednu jednotku č. 1163/1, se způsobem využití byt, je žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit a žalovaní jsou povinni uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 500.000 Kč. 7. Odvolací soud se zabýval výkladem tohoto ustanovení (čl. III. odst. 3.4 smlouvy). S odkazem na ustanovení § 555, § 556 a § 2048, § 2049 o. z. odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) shledal, že dle posuzovaného ujednání není smluvní pokuta podmíněna nebo jinak provázána s odstoupením od smlouvy ze strany žalobce. Uvedl, že vznik práva na smluvní pokutu sice může být vázán kromě porušení povinnosti dlužníka na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, v posuzovaném ustanovení však není podmíněnost zaplacení smluvní pokuty odstoupením od smlouvy jakkoli vyjádřena. 8. Odvolací soud se dále zabýval tím, splnění jaké smluvní povinnosti žalovaných mělo být sjednáním smluvní pokuty utvrzeno (určení povinnosti, na jejíž porušení je smluvní pokuta vázána, je podmínkou určitosti ujednání o smluvní pokutě) a zda se žalovaní ke splnění takové povinnosti skutečně zavázali. Uvedl, že na vymezení této povinnosti žalovaných přitom nelze usuzovat z ostatního obsahu smlouvy, neboť v celém textu smlouvy vyjma čl. III. odst. 3.4 nejsou obsaženy závazky žalovaných k žádné činnosti, jež by se vztahovala ke „spojení jednotek“ (ať už ve významu stavebně technickém nebo administrativním). Žalobce spatřoval porušení povinnosti žalovaných v tom, že „nezajistili spojení jednotek“. Vzhledem k prokázané skutečnosti, že po stavebně technické stránce bylo spojení obou jednotek v jeden prostor určený k bydlení provedeno již před uzavřením smlouvy (v roce 2016), mohlo požadované zajištění spojení jednotek spočívat pouze v zajištění, aby celý prostor byl jako jediná bytová jednotka zapsán v katastru nemovitostí (což předpokládalo změnu dosavadního prohlášení vlastníka). 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že z hypotézy čl. III. odst. 3.4 „v případě, že žalobci nebude předložen výpis z katastru nemovitostí osvědčující spojení jednotek“ nelze ani výkladem dov