23 Cdo 2123/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2123/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2123/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2123.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 3 o. s. ř. § 218 písm. b) o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. F23 Cdo 2123/2024-812 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce T. S., zastoupeného Mgr. Eliškou Barthélemy, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, proti žalované Nobis studio s.r.o., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 712/32, identifikační číslo osoby 26202956, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o zaplacení 2 496 859 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 68 C 12/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 18 Co 334/2023-782, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 22 506 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. V řízení se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 496 859 Kč s příslušenstvím jako rozdílu mezi částkou, kterou žalované zálohově uhradil na cenu díla (stavebních prací na rozestavěné bytové jednotce žalobce) na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi nimi podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“) a cenou nedokončené stavby. Tvrdil, že jako objednatel odstoupil od smlouvy o dílo z důvodů na straně žalované (zhotovitelky). Dále požadoval zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu sjednanou pro případ odstoupení od smlouvy. Žalovaná zpochybňovala platnost odstoupení od smlouvy žalobcem. Pro případ platnosti odstoupení od smlouvy žalobcem tvrdila, že žalobce se stavebními úpravami obohatil o částku převyšující zaplacené zálohy, neboť se zvýšila tržní hodnota jeho nemovitosti. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve rozsudkem ze dne 23. 1. 2017, č. j. 68 C 12/2012-243, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2 496 859 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), částku 100 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci a České republice (výroky III a IV). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 224/2017-271, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci (druhý výrok). Na základě dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 32 Cdo 1340/2018-310 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), odmítl dovolání žalované v rozsahu, v němž směřovalo proti části prvního výroku, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně (o povinnosti k zaplacení smluvní pokuty), a dále zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 224/2017-271, v části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 1. 2017, č. j. 68 C 12/2012-243, ve výrocích I, III a IV a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. V dalším průběhu řízení žalovaná uplatnila vzájemný návrh, v němž žádala po žalobci vrácení částky celkem 2 111 029,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 10. 2018 do zaplacení jako bezdůvodného obohacení s tvrzením, že podle pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 224/2017-271, který však byl později zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 1340/2018-310 zaplatila žalobci částku 2 111 029,72 Kč, a to polovinu přiznané jistiny 1 248 429,50 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 575 748,32 Kč, polovinu přiznané smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 23 058,90 Kč (dohromady 1 897 236,72 Kč) a na náhradu nákladů řízení částku 213 793 Kč. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 68 C 12/2012-413, žalobu zamítl, uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 2 111 029,72 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalované a České republice a o tom, že se žalované vrací záloha na vypracování znaleckého posudku. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 18 Co 211/2020-477, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2020, č. j. 68 C 12/2012-413, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 68 C 12/2012-633 (třetím v pořadí), ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 7. 12. 2023, č. j. 68 C 12/2012-753, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1 248 429,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení dalších 1 248 429,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 213 793 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem III), zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení dalších 1 897 236,72 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem IV) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci a České republice (výroky pod body V a VI). 6. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil třetí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výrocích pod body I, II, III a VI a ve výroku IV jej zrušil (výrok I), rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobci (výrok II), jakož i o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci (výrok III). 7. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalovaná včasné dovolání. Namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že se soudy nižších stupňů odchýlily od právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1340/2018 vydaném v této věci, kterým bylo závazně stanoveno určit hodnotu, o kterou se zvýšil majetek žalobce v souvislosti s činností žalované, prostřednictvím určení zvýšení obecné ceny (tržní hodnoty) nemovitosti žalobce. Soudům nižších stupňů vytýkala, že vyšly ze závěrů znaleckého posudku, který nelze použít jako důkaz pro rozhodnutí, neboť znalkyně užila nepřesnou metodu hodnocení (nákladovou metodu). Požadovala posouzení otázky „zda lze v případě stanovení výše obohacení objednatele vůči zhotoviteli, a to činností zhotovitele na nemovitosti ve vlastnictví objednatele, využít metodu nákladovou, jež plně nereflektuje daný stav“. Soudům nižších stupňů též vytýkala, že se nezabývaly skutečností, že zhotovitelem byla postavena terasa, čímž byly vynaloženy další finanční prostředky, a jaký to mělo vliv na celkové vypořádání účastníků. 8. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl dovolání odmítnout. 9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 10. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. zda je subjektivně přípustné. 11. Dovolání směřující proti té části výroku I napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen výrok pod bodem III (v pořadí třetího) rozsudku soudu prvního stupně (ukládající žalobci povinnost zaplatit žalované částku 213 793 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení), není subjektivně přípustné a v tomto rozsahu bylo podáno neoprávněnou osobou. Napadené rozhodnutí v této části totiž nezpůsobuje v poměrech žalované žádnou újmu odstranitelnou tím, že dovolací soud jej změní či zruší (srov. například usnesen