23 Cdo 2129/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2129/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2129/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2129.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2129/2025-413 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně I.D.T.S. s.r.o., se sídlem v Mariánských Lázních, Tepelská 137/3, identifikační číslo osoby 04283325, zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, proti žalované METALIS Nejdek s. r. o., se sídlem v Nejdku, Závodu míru 340, identifikační číslo osoby 45350582, zastoupené Mgr. Šárkou Gregorovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, o zaplacení částky 901.665 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 74/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 4. 2025, č. j. 64 Co 610/2024-379, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.991,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 13 C 74/2022-285, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 901.665 Kč s příslušenstvím (výrok I), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). 2. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že navrhuje, aby bylo odmítnuto. 5. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 9. Dovolání není přípustné. 10. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku notifikace postoupení pohledávky. Dle dovolatelky z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě, kdy je postoupení pohledávky dlužníku oznámeno ze strany postupitele, není třeba prokazovat, že smlouva o postoupení pohledávky je platná, nebo dokonce, že taková smlouva existuje. Dovolatelka uvádí, že samotné oznámení o postoupení pohledávky vyvolá změnu osoby, které je dlužník povinen plnit, pouze v případě, že oznámení je učiněno postupitelem. V případě, že dojde k oznámení o postoupení postupníkem či třetí osobou, resp. soudnímu uplatnění práva postupníkem (žalobkyní), aniž by došlo k oznámení postupitelem (AYIN, s.r.o.), který v době činění těchto právních jednání navíc již neexistuje, je postoupení pohledávky postupník (žalobkyně) vždy povinen prokázat. Oznámení ze dne 28. 3. 2023 není možno považovat za oznámení učiněné postupitelem, ale jde o oznámení učiněné třetí osobou. Dle názoru dovolatelky tak žalobkyně není aktivně věcně legitimována, když notifikace nebyla učiněna ze strany postupitele, a rozhodné tedy je, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k postoupení opravdu došlo. Uvedená argumentace dovolatelky však přípustnost dovolání nezakládá. 11. V rozhodovací činnosti dovolacího soudu již byla řešena otázka, jakou právní úpravou se bude řídit posouzení možnosti dlužníka namítat neplatnost či neexistenci postoupení pohledávky vůči postupníkovi, je-li postupitelem postoupení dlužníku notifikováno. To vše za situace, kdy základní smlouva mezi věřitelem a dlužníkem byla uzavřena za předchozí úpravy soukromého práva (občanského zákoníku z roku 1964 a obchodního zákoníku), k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, a tedy i k notifikaci postupitelem došlo však již za účinnosti nového občanského zákoníku. Vztah dlužníka vůči věřiteli se posoudí podle dřívější právní úpravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018). 12. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na který odkazuje též dovolatelka), k otázce změny osoby věřitele při postoupení pohledávky v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vyložil, že otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky je nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. V takovém případě dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu). Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Oznámením o postoupení pohledávky, adresovaném dlužníku, vyvolá postupitel změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníku) s účinky i pro postupitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná. Oznámí-li tedy postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku, vyvolá tento notifikační úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k postoupení došlo (§ 526 odst. 2 obč. zák.); pro vztah mezi dlužníkem a postupníkem je to totiž lhostejné. 13. Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu, rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníku nepřísluší. 14. K důvodům uvedeného rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 se Nejvyšší soud dále přihlásil například v usnesení ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2766/2007, uveřejněném pod číslem 21/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2129/2009, uveřejněném pod číslem 11/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 10. 10