23 Cdo 2268/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2268/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:23 Cdo 2268/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2268.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 96 o. s. ř. § 222a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 1. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.1.2018IV.ÚS 344/18prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto14.2.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2268/2017-339 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně GRIV s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, U Výstaviště 486/15, identifikační číslo osoby 28083580, zastoupené JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti žalované HORA s. r. o., se sídlem v Táboře, Tržní 274/2, identifikační číslo osoby 26015889, zastoupené Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 808/22, o zaplacení částky 349.991,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 C 172/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2016, č. j. 15 Co 504/2016-289, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2016, č. j. 15 Co 504/2016-289, se ve výroku I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k dalšímu řízení. II. Dovolání směřující do II. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2016, č. j. 15 Co 504/2016-289, se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 7. 9. 2016, č. j. 24 C 172/2014-271, rozhodl, že nesouhlas žalované se zpětvzetím návrhu žalobkyní není důvodný (bod I. výroku). Dále rozhodl, že rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 2. 2016, č. j. 24 C 172/2014-211, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 19. 7. 2016, č. j. 15 Co 251/2016-258, se zrušuje a řízení se v celém rozsahu zastavuje (bod II. výroku). Současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů (bod III. výroku). V předmětné věci Okresní soud v Táboře svým rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 24 C 172/2014-211, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 349.991,41 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nedoplatku za zhotovení díla na základě Smlouvy o dílo ze dne 20. 8. 2013, č. 38/0/2013. Odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku vyhodnotil Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako nedůvodné a rozsudek svým rozhodnutím ze dne 19. 7. 2016, č. j. 15 Co 251/2016-258, v celém rozsahu potvrdil. Následně dne 26. 7. 2016 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Dle soudu prvního stupně, jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo v okamžiku, kdy soud druhého stupně již rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, ale zároveň v době, kdy rozsudek odvolacího soudu nebyl dosud v právní moci, je namístě postup dle § 96 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Co se týče stanoviska žalované, žalovaná se zpětvzetím žaloby nejenže nesouhlasila, ale navrhovala, aby soud na zpětvzetí žaloby nahlížel jako na úkon neúčinný. Soud prvního stupně ve vztahu k nesouhlasu žalované dospěl k závěru, že tento nesouhlas není důvodný, a s ohledem na ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil a zároveň zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů. K odvolání žalobkyně a žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zpětvzetí žaloby žalobkyní není účinné, rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 2. 2016, č. j. 24 C 172/2014-211, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 7. 2016, č. j. 15 Co 251/2016-258, se nezrušují a řízení se nezastavuje (první výrok). Dále rozhodl, že návrh žalobkyně na přerušení řízení se zamítá (druhý výrok), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). Odvolací soud konstatoval, že v dané věci z obsahu spisu plyne, že ke zpětvzetí žaloby žalobkyní došlo po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, ale ještě dříve, než rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům doručen a mohl nabýt právní moci. S ohledem na výklad zastávaný Nejvyšším soudem i Ústavním soudem, kdy v této souvislosti odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2146/11, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3601/2014, dospěl odvolací soud k závěru, že zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu je neúčinné. Co se návrhu žalobkyně na přerušení řízení týče, neshledal odvolací soud žádné zákonné důvody (ve smyslu § 109 o. s. ř) k přerušení řízení; proto jej jako nedůvodný zamítl. Usnesení odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, napadla žalobkyně (dále též jen „dovolatelka“) dovoláním s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dle dovolatelky dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena otázka procesního práva, zda lze s ohledem na ustanovení § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř. vzít žalobu zpět po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, když tato právní otázka sice byla dovolacím soudem již řešena, avšak bez řádného zohlednění citovaného zákonného ustanovení, a v případě kladné odpovědi, zda je o takovém návrhu oprávněn rozhodovat soud prvního stupně. Dovolatelka je přesvědčena, že tento postup, tedy zpětvzetí žaloby po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, zákonodárce výslovně předpokládá, a rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. a II.; výrokem o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto samostatně nezabýval. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když dovolatelkou předestřená právní otázka – zda lze s ohledem na ustanovení § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř. vzít žalobu zpět po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu a zda o takovém návrhu rozhoduje soud prvního stupně – nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Dovolání je i důvodné. Dle ustanovení § 96 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví (odst. 1). Soud řízení nezastaví, jestliže odpůrce se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí; v takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení (odst. 2). Nesouhlas odpůrce se zpětvzetím návrhu není účinný, dojde-li k zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není (odst. 3). Novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2001 ustanovení § 96 o. s. ř. změněno tak, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení