23 Cdo 2305/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2305/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2305/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2305.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:čl. 267 odst. 3 úmluvy 111/2009 Sb.m.s. Kategorie rozhodnutí:E EU Zveřejněno na webu:4. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2305/2024-264 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce K. J., zastoupeného Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, proti žalované M. M., zastoupené Mgr. Přemyslem Markem, advokátem se sídlem v Praze 7, Partyzánská 18/23, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 161/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 12 Co 365/2023-178, t a k t o: I. Řízení o dovolání se přerušuje na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžnou otázku uvedenou pod bodem II. výroku. II. Nejvyšší soud žádá Soudní dvůr Evropské unie na základě článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie o odpověď na následující předběžnou otázku: Je řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, kterou nabyli manželé do podílového spoluvlastnictví v důsledku sjednaného režimu oddělených jmění, řízením o majetkových poměrech v manželství ve smyslu čl. 1 a čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějícího posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství? O d ů v o d n ě n í : I. Skutkové okolnosti případu a dosavadní řízení před českými soudy 1. V projednávané věci jde o spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitých věcí, kdy každý z účastníků je dle tvrzení žalobce vlastníkem ideální poloviny komplexu nemovitostí tvořícího součást bytového domu ve Francouzské republice. Předmětné nemovitosti nabyli žalobce a žalovaná do podílového spoluvlastnictví za trvajícího (nyní již rozvedeného) manželství, a to v důsledku smluvního ujednání o majetkovém režimu oddělených jmění. 2. Rozhodnutí o mezinárodní příslušnosti soudů v projednávané věci závisí na otázce, do působnosti kterého nařízení spadá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k věci v případě, že tuto věc nabyli žalobce a žalovaná během trvání jejich manželství do spoluvlastnictví v důsledku jejich ujednání o majetkovém režimu oddělených jmění. 3. Soud prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 5) usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 11 C 161/2022-94, řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení podle § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Dle soudu prvního stupně vzhledem ke sjednanému režimu oddělených jmění mezi manželi nikdy nevzniklo společné jmění manželů a žalobce a žalovaná tak předmětné nemovitosti nabyli do podílového spoluvlastnictví. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jako (obecného) soukromoprávního vztahu spadá do věcné působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 24 odst. 1 tohoto nařízení jsou k projednání příslušné soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází, tedy francouzské soudy. 4. K odvolání žalobce odvolací soud (Městský soud v Praze) usnesením ze dne 22. 1. 2024, č. j. 12 Co 365/2023-178, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. 5. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že projednávaná věc spadá do věcné působnosti nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějícího posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen „nařízení č. 2016/1103“), a nikoliv nařízení Brusel I bis, s odůvodněním, že do věcné působnosti nařízení č. 2016/1103 spadají všechny občanskoprávní aspekty majetkových poměrů v manželství. Dle odvolacího soudu pojem majetkové poměry v manželství musí být vykládán jako samostatný pojem unijního práva a zahrnuje i jakákoliv nepovinná pravidla, která si mohou manželé mezi sebou dohodnout podle rozhodného práva. Proto i oddělené jmění manželů představuje manželský majetkový režim dle nařízení č. 2016/1103, jelikož jakékoliv majetkové režimy v manželství (tedy i smluvně sjednaný režim oddělených jmění) odpovídají požadavku věcné působnosti nařízení č. 2016/1103, tedy majetkových práv plynoucích z manželství. Mezinárodní příslušnost českých soudů v projednávané věci tak vyplývá z čl. 6 písm. b) nařízení č. 2016/1103, neboť účastníci jako manželé měli poslední obvyklý pobyt v České republice. 6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. 7. Dovolací soud v řízení o dovolání shledal, že jeho rozhodnutí o věci je závislé na vyřešení otázky, zda zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, kterou do spoluvlastnictví nabyli manželé v důsledku sjednaného majetkového režimu oddělených jmění, představuje právní vztah vyplývající z manželství a zda tedy spadá pod věcnou působnost nařízení č. 2016/1103, nebo se jedná o obecnou občanskou a obchodní věc ve smyslu nařízení Brusel I bis. II. Použitelné vnitrostátní právo 8. Rozhodnutí o vlastní otázce mezinárodní příslušnosti soudů je založeno na aplikaci přímo použitelných ustanovení unijního práva. Předpisy vnitrostátního práva se nepoužijí. 9. Pro osvětlení právní povahy věci, jejíhož projednání a rozhodnutí se žalobce v tomto řízení domáhá, se nicméně jeví vhodné zmínit následující ustanovení českého vnitrostátního práva. 10. Podle § 708 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona (odst. 1). Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu (odst. 2). 11. Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku je v zákonném režimu součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou jmění v tomto ustanovení uvedeného. 12. Podle § 716 odst. 1 věty první občanského zákoníku si snoubenci a manželé mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. 13. Podle § 717 odst. 1 věty první občanského zákoníku smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. 14. Podle § 729 občanského zákoníku v režimu oddělených jmění smí manžel nakládat se svým majetkem bez souhlasu druhého manžela. 15. Podle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. 16. Podle § 1117 občanského zákoníku každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. 17. Podle § 1121 občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. 18. Podle § 1122 odst. 1 občanského zákoníku podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. 19. Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví (odst. 2). 20. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. III. Použitelné právo Evropské unie 21. Dle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 2016/1103 se nařízení vztahuje na majetkové poměry v manželství. Nepoužije se na daňové, celní či správní věci. 22. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2016/1103 jsou majetkové poměry manželů vymezeny jako soubor pravidel týkající se majetkových vztahů mezi manželi navzájem a ve vztahu ke třetím osobám vyplývajících z manželství nebo z jeho zrušení. 23