23 Cdo 2450/98 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2450/98-323 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a Mgr. Josefa Hendrycha ve věci žalobců A) J. K. a B) J. M., zastoupených JUDr. Josefem Noskem, advokátem se sídlem v Plzni, Kralovická 16, proti žalovaným 1) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, a 2) Ministerstvu financí České republiky - Generálnímu ředitelství cel (Praha 4, Budějovická 7), Praha 1, Letenská 15, o uzavření dohody o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 12/92 (po spojení s věcí vedenou pod sp. zn. 5 C 68/91), o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 1998 č.j. 11 Co 777/97-289, takto : Dovolání proti výrokům rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 1998 č.j. 11 Co 777/97-289, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se odmítají. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 1998 č.j. 11 Co 777/97-289 se ve výrocích, jimiž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. července 1997 č.j. 4 C 12/92-256 tak, že se ukládá povinnost prvnímu žalovanému uzavřít s žalobci dohodu o vydání pozemků v katastrálním území D., a druhému žalovanému dohodu o vydání pozemků v katastrálním území D., a v nákladových výrocích zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 1998 č.j. 11 Co 777/97-289 v částech, jimiž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. července 1997 č.j. 4 C 12/92-256 tak, že první žalovaný je povinen uzavřít s žalobci dohodu o vydání nemovitostí - pozemků „se stavbou čp. ", „s ostatním stavebním objektem“, „s ostatním stavebním objektem“, - zapsaných na listu vlastnictví č. pro obec a katastrální území D., a druhý žalovaný je povinen uzavřít s žalobci dohodu o vydání nemovitostí - pozemků „se stavbou č. “, - zapsaných na listu vlastnictví č. pro obec a katastrální území D., se zamítají. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. června 1998 č.j. 11 Co 777/97-289 (mimo jiné) změnil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. července 1997 č.j. 4 C 12/92-256 tak, že uložil žalovaným uzavřít s žalobci dohody o vydání věcí, a to prvnímu žalovanému nemovitostí - pozemků „se stavbou čp. “, „s ostatním stavebním objektem“, „s ostatním stavebním objektem“, - zapsaných na listu vlastnictví č. pro obec a katastrální území D., a druhému žalovanému nemovitostí - pozemků „se stavbou č. “, - zapsaných na listu vlastnictví č. pro obec a katastrální území D., a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud podřadil nárok na uzavření dohody o vydání věcí úpravě provedené zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 267/1992 Sb., č. 133/1993 Sb., č. 115/1994 Sb., č. 116/1994 Sb., č. 107/1995 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 78/1998 Sb. a nálezů Ústavního soudu publikovaných pod č. 164/1994 Sb. a č. 2/1997 Sb. (dále jen „zákon č. 87/1991 Sb.“), a nikoliv zákonu č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), neboť „pozemky, které ke znárodněnému majetku náležely, i když jsou některé z nich v evidenci vedeny s označením zemědělské nebo lesní půdy, v době znárodnění již dávno nesloužily zemědělskému účelu, nýbrž provozu dřevařského průmyslu (pily)“. Žalobce, kteří uplatnili nárok včas, shledal osobami oprávněnými (§ 3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb.) a žalované osobami k vydání sporných nemovitostí povinnými (§ 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.). Na podkladě zjištění, že - na rozdíl od vlastního aktu znárodnění - výměr ministra lesů a dřevařského průmyslu ze dne 23. září 1952, č.j. 302/21.124/1952, jímž byl stanoven rozsah znárodnění podniku právního předchůdce žalobců, „nebyl vydán a podepsán ministrem, ale ´za ministra´ někým jiným“, odvolací soud uzavřel, že znárodnění bylo vykonáno v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy (§ 6 odst. 1 písm. k/ zákona č. 87/1991 Sb.), neboť pravomoc ve věcech znárodnění podle dekretu č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (dále jen „dekret č. 100/1945 Sb.“), a zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků (dále jen „zákon č. 114/1948 Sb.“), byla svěřena výlučně ministru jako ústavnímu činiteli; z ustanovení § 4 odst. 7 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění čl. II. zákona č. 114/1948 Sb., vyplývá - argumentuje odvolací soud - nezastupitelnost osobního rozhodnutí ministra, které „není rozhodnutím správního orgánu“. Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch žalobců, napadli žalovaní dovoláními. Dovolání prvního žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v části věci samé, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že je povinen uzavřít s žalobci dohodu o vydání specifikovaných nemovitostí, a výslovně též proti výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Námitkou, že pozemky parcelních čísel (les), (les), (pastvina), (pastvina) a (zahrada) „sloužily zemědělské a lesní výrobě (v usedlosti byl chován i hovězí dobytek a tažní koně)“ i po zavedení pily právním předchůdcem žalobců, aniž by „tvořily jeden funkční celek s pilou“, vystihl žalovaný dovolací důvod uvedený v § 241 odst. 3 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o.s.ř.“); protože křivda vznikla převzetím půdy uvedené v § 1 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., měl o vydání těchto nemovitostí rozhodovat správní orgán a nikoliv soud (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. žalovaný namítá, že v průběhu sporu se stal jen jedním z nástupnických subjektů původního žalovaného Západočeských státních lesů, s.p., Plzeň a že „oblastní inspektorát je metodickým a kontrolním orgánem“ státního podniku. Vadným shledává i označení povinné osoby ve výroku napadeného rozhodnutí („Česká republika - České lesy s.p. Hradec Králové“). K dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. se připíná výhrada prvního žalovaného, že není povinnou osobou (a tudíž pasivně legitimován), jestliže vykonává jen právo hospodaření a vlastníkem nemovitostí je Česká republika, a nesouhlas se závěrem, podle něhož absence podpisu ministra na výměru o rozsahu znárodnění představuje rozpor s dekretem č. 100/1945 Sb. ve znění čl. II. zákona č. 114/1948 Sb. Navíc zjištění, že výměr podepsal za ministra někdo jiný, učinil odvolací soud jen z toho, že listina, jíž byl proveden důkaz, je opatřena insignií „za ministra“, aniž zkoumal, kdo skutečně je na listině podepsán (zda přesto nejde o ministrův podpis), takže rozhodnutí v této části vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.). Proti vydání nemovitostí snáší žalovaný i argumenty „zhodnocení objektů“ (generální oprava pily), „vybudování nových staveb“ (sila, sociálního zařízení, kotelny apod.) a obtížnosti přístupu k jednotlivým objektům na pozemcích (následkem rozhodnutí odvolacího soudu je podle žalovaného „nefunkční monstrum“). Zbylé námitky jsou jednak z pohledu odvolacím soudem přijatého právního posouzení věci bezcenné (týkající se funkčních celků), jednak reagují pouze na reprodukční část odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ze všech uvedených důvodů první žalovaný navrhl zrušení rozsudku v napadených částech a jeho vrácení v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Druhý žalovaný dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že je povinen uzavřít s žalobci dohodu o vydání specifikovaných nemovitostí, a výslovně i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přestože výslovně ohlašuje použití dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. a/ a d/ o.s.ř., nelze jim po obsahové stránce žádné námitky podřadit. Dovolacímu důvodu uvedenému § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. odpovídají námitky týkající se označení druhého žalovaného v závěrečném návrhu žalobců - „Generální ředitelství cel (Ústřední celní správa, Praha“) - které je jen součástí ministerstva financí a samo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jakož i námitky k postupu odvolacího soudu, který z vlastní iniciativy za účastníka na straně žalované v záhlaví svého rozhodnutí označil „Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel“, přičemž ve výrokové části se zmiňuje o „České republice - Ministerstvu financí - Generálním ředitelství cel v Praze“, které uložil povinnost dohodu o vydání nemovitostí uzavřít. Shodně s prvním žalovaným je druhým žalovaným namítáno, že zjištění odvolacího soudu, podle něhož výměr o rozsahu znárodnění podniku právního předchůdce žalobců nebyl vydán a