23 Cdo 2667/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2667/2008 citace  Právní věta:Název kraje jakožto vyššího územního samosprávného celku není před neoprávněným užitím chráněn podle § 12 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 1 obch. zák., ale podle § 19b odst. 2 obč. zák. Užití názvu „kraje“ pro podnikatelské účely je neoprávněným zásahem do oprávněných zájmů „kraje“. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 1. 2011 Spisová značka:23 Cdo 2667/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2667.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana názvu právnické osoby Dotčené předpisy:§ 19b odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 2. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:62 / 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.15.2011I.ÚS 1121/11JUDr. Vojen Güttler Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2667/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Ústeckého kraje, Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, identifikační číslo 70892156, zastoupeného JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 193/2, proti žalované DPÚK a.s., se sídlem v Praze 5, Lumiérů č. p. 181, č. or. 41, PSČ 152 00, identifikační číslo 25497961, (dříve Dopravní podnik Ústeckého kraje a.s.), zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 76/14, o ochranu názvu právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 148/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2008, č. j. 3 Cmo 293/2007-185, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Karla Muzikáře, advokáta, se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 193/2. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. dubna 2007, č. j. 41 Cm 148/2006-142, uložil žalované povinnost do dvou měsíců od právní moci rozsudku rozhodnout o takové změně své obchodní firmy, že z ní bude odstraněno slovní spojení „Ústecký kraj“ v kterémkoli gramatickém pádu nebo slovosledu a v téže lhůtě podat návrh této změny do obchodního rejstříku u příslušného soudu (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je právnickou osobou ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, a ustanovení § 18 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a že svůj název „Ústecký kraj“ užívá s účinností od 1. 1. 2000 v souladu s ústavním zákonem č. 347/97 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaná byla zapsána do obchodního rejstříku dne 26. 11. 2004 s názvem „Dopravní podnik Ústeckého kraje a.s.“. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce není ani zakladatelem, vlastníkem ani spoluvlastníkem žalované společnosti a že žalovaná v té době neměla se žalobcem uzavřenu ani smlouvu o závazku veřejné služby na veřejné linkové dopravě k zajištění dopravní obslužnosti území Ústeckého kraje ve smyslu ustanovení § 19 zákona č. 111/1994 Sb., silničního zákona. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že název obchodní firmy žalované působí vůči veřejnosti klamavým dojmem, neboť asociuje spojení se žalobcem jako právnickou osobou (územním samosprávným celkem), což se nezakládá na pravdě. Klamavost označení je umocněna použitím slovního spojení „Dopravní podnik“, kdy výraz „podnik“ ve smyslu § 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) znamená soubor hmotných i nehmotných složek podnikání. Klamavost označení žalované posuzoval soud prvního stupně i ve srovnání s obchodní firmou „Dopravní podnik hl. m. Prahy“, přičemž veřejnosti je obecně známá skutečnost, že 100% vlastníkem této společnosti je hlavní město Praha. Oprávnění užívat název žalobce ve své obchodní firmě nezakládá ani historický vývoj společnosti z hlediska jejích právních předchůdců. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná porušila ustanovení § 10 obch. zák., neboť její firma tím, že obsahuje název žalobce, působí klamavě. Žalobce je proto oprávněn dle ustanovení § 12 obch. zák. a zároveň dle ustanovení § 19b odst. 2 obč. zák. domáhat se odstranění závadného stavu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2008, č. j. 3 Cmo 293/2007-185, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované zaplatit náklady řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Považoval je za dostatečná a ztotožnil se i s právními závěry, na nichž soud prvního stupně své rozhodnutí založil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně řádně věc posoudil z hlediska obou žalobcem uplatněných právních titulů, a to jednak z titulu ochrany před neoprávněným použitím názvu právnické osoby ve smyslu § 19b odst. 2 obč. zák. a i z titulu ochrany před neoprávněným užíváním firmy podle § 12 obch. zák. Konstatoval, že jako neoprávněné užití názvu právnické osoby je kvalifikováno jednání, při němž si jiná osoba zvolí název s názvem právnické osoby zaměnitelným, jako je to v daném případě, kdy součástí firmy žalované je název žalobce. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že slovní spojení „Ústecký kraj“ v jeho firmě je pouze geografickým označením území, v němž realizuje svou hospodářskou činnost. Mezi žalobcem a žalovanou neshledal žádnou souvislost, z níž by bylo možné dovozovat oprávněnost užití názvu žalobce v názvu žalované, když žalobce k tomu ani neudělil souhlas. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovaná užívá název žalobce v názvu své obchodní firmy neoprávněně. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obchodní firma žalované je v rozporu s § 10 odst. 1 obch. zák., neboť působí klamavě, když asociuje spojení se žalobcem. Tuto klamavost podtrhuje i slovní spojení „Dopravní podnik“, které navozuje dojem kapitálového propojení žalované s žalobcem. Odvolací soud dále odmítl námitku žalované, že klamavost firmy lze posuzovat pouze v okamžiku její volby a jejího zápisu do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud v okamžiku zápisu nezkoumá, zda znění zapisované obchodní firmy nezasahuje do práv třetích osob, a proto zápisem obchodní firmy do obchodního rejstříku nemůže zaniknout právo osob dotčených na svých právech obchodní firmou jiné osoby domáhat se ochrany svých práv později. Petit žaloby shledal odvolací soud zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které je podle jejího závěru přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož napadené rozhodnutí řeší otázky zásadního právního významu, které v judikatuře dovolacího soudu doposud nebyly řešeny. K dovolacímu přezkumu předkládá následující právní otázky zásadního právního významu: a) zda tvrzená klamavost označení určitého subjektu, v daném případě označení obchodní firmy žalované, dává žalobci právo domáhat se ochrany podle ustanovení § 12 obch. zák.; b) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby podle ustanovení § 19b obč. zák. a vynucovat si změnu názvu právnické osoby, když žalobcův výkon práva na ochranu názvu právnické osoby podle § 19b obč. zák. má zřejmě šikanózní charakter; c) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby podle ustanovení § 19b obč. zák. a vynucovat si změnu názvu jiné právnické osoby, když dosavadní situace nevede k újmě u subjektu domáhajícího se takové ochrany a naopak je způsobilá vést k újmě na nabytých právech u subjektu, který by měl svůj název změnit; d) zda tvrzená klamavost označení určitého subjektu může být dovozována jen ze znění tohoto označení, aniž bylo prvoinstančním soudem zkoumáno, kdo, jakým způsobem a s jakými důsledky by mohl být tímto označením klamán; e) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby podle ustanovení § 19b obč. zák. a vynucovat si změnu názvu jiné právnické osoby, když podle § 5 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, je explicitně stanoveno, že jiné subjekty než kraj jsou omezeny souhlasem kraje pouze potud, pokud mají v úmyslu užívat znak kraje; f) zda stanovená povinnost změnit název právnické osoby může být vyjádřena tak, že omezuje žalovanou ve svobodné volbě jejího označení větší měrou, než by si vyžadovaly zájmy ochrany vyjádřené v ustanovení § 19b obč. zák. nebo v ustanove