23 Cdo 2735/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2735/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2735/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2735.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2735/2024-502 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce R. K., zastoupeného Mgr. Martinou Bolčákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Radhošťská 1942/2, proti žalovanému M. F., zastoupenému Mgr. Gustavem Valenzem, advokátem se sídlem v Plzni, Božkovská 397/15, o vydání věci, eventuálně o zaplacení částky 1 500 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 120/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2024, č. j. 10 Co 552/2024-476, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se v řízení domáhal na žalovaném vydání věci – lodi Regal 2565, rok výroby 2008, evidenční číslo 108208 (dále jen „loď“), eventuálně zaplacení částky 1 500 000 Kč v případě, že by žalovaný nebyl schopen plavidlo vydat. Tvrdil, že na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3. 7. 2015 se společností INVEST IN REAL s.r.o. se stal vlastníkem lodi. Loď mu měla být předána nejpozději do 30. 9. 2015, avšak předána mu nebyla ani později. Prodávající společnost na sebe podala dne 2. 3. 2018 insolvenční návrh, byl zjištěn její úpadek a v seznamu majetku uvedla i předmětnou loď (ta však nebyla insolvenčním správcem sepsána do majetkové podstaty). Žalobce po skončení insolvenčního řízení zjistil na státní plavební správě, že dne 27. 2. 2020 došlo k uzavření (zfalšované) kupní smlouvy, na jejímž základě koupil loď D. J. (u nějž byla loď uskladněna) údajně od žalobce, který mu však loď neprodal a nikdy s ním ani nejednal. Následně D. J. prodal loď žalovanému kupní smlouvou ze dne 23. 6. 2020. Podle žalobce nemohl žalovaný nabýt loď v dobré víře, neboť nedostál své investigativní povinnosti při uzavření kupní smlouvy. 2. Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 19. 2. 2024, č. j. 5 C 120/2023-415, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok pod bodem I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II) a uložil žalobci povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Rokycanech náklady za svědečné (výrok pod bodem III), o jejichž výši a splatnosti rozhodl výrokem pod bodem II samostatného usnesení ze dne 29. 2. 2024, č. j. 5 C 120/2023-419. 3. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění výroku pod bodem I, že se zamítá žaloba žalobce, aby mu byla vydána věc – loď XY, rok výroby 2008, evidenční číslo XY, eventuálně na zaplacení částky 1 500 000 Kč, a též ve výroku po body II a III, ve znění výroku pod bodem II usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 2. 2024, č. j. 5 C 120/2023-419 (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, včasně podaným dovoláním, v němž namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje, eventuálně, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Přípustnost dovolání žalobce spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Konkrétně argumentoval tím, že: - odvolací soud, který nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o možnosti aplikace § 1109 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dál jen „o. z.“) na posuzovanou věc a sám dospěl k závěru o věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně na základě odlišného právního posouzení podle § 1111 o. z, seznámil se svým odlišným právním názorem účastníky řízení až v písemném vyhotovení napadeného rozsudku. Nedal tak žalobci příležitost se k němu vyjádřit a uvádět tvrzení a navrhovat důkazy k (negativnímu) znaku obsaženému v § 1111 větě druhé o. z., tj. k tomu, zda žalobce loď pozbyl činem povahy úmyslného trestného činu. Takovými argumenty přitom žalobce disponoval, neboť tvrdil, že loď pozbyl tak, že se za něj někdo vydával, zfalšoval jeho podpis na kupní smlouvě ze dne 27. 2. 2020 a loď prodal D. J., od kterého též neoprávněně inkasoval kupní cenu, což žalobce uváděl již v žalobě. Uvedená tvrzení přitom podle žalobce byla prokázána a odvolací soud si těchto okolností nevšímal. Žalobce též zdůraznil, že po celé řízení konzistentně zastával právní názor, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k lodi podle žádné skutkové podstaty nabytí od neoprávněného a že vlastníkem je stále žalobce. Napadené rozhodnutí tak žalobce považoval za překvapivé s tím, že uvedeným postupem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3254/2023, ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, a ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4646/2008, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1006/2023, ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1783/2017, ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4345/2016 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). Žalobce dále uplatnil námitku, že tímto postupem bylo též zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, a že v případech překvapivosti je dána přípustnost i důvodnost dovolání podle judikatury Ústavního soudu (citoval nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16, a ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 1472/23, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz). - odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2247/2014) při řešení otázky, zda je možné v řízení stranu zatíženou břemenem tvrzení a důkazním břemenem nevyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně skutečnosti, kterou soud považuje jednak za rozhodující, a jednak za neobjasněnou. Žalobce poukázal na to, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že okolnosti vzniku držby lodi D. J. a jím učiněné koupě lodi zůstaly „do značné míry nejasné“, ačkoliv jsou zjevně klíčové pro právní posouzení věci podle § 1111 o. z., k němuž odvolací soud přistoupil. V průběhu řízení přitom ani soud prvního stupně, ani odvolací soud nedaly účastníkům najevo, že by uvedení tvrzení a označení důkazů k tomu, zda žalobce pozbyl loď činem povahy úmyslného trestného činu bylo pro posouzení věci potřebné. Odvolací soud tak podle žalobce nemohl potvrdit zamítnutí žaloby s tím, že rozhodná skutečnost zůstala neobjasněna, nebyl-li předtím žalobce vyzván k doložení tvrzení a označení důkazů k této rozhodné skutečnosti podle § 118a občanského soudního řádu. Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 4495/12 též dodal, že i tímto postupem odvolací soud porušil žalobcovo právo na spravedlivý proces. - napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu, zda je činem povahy úmyslného trestného činu ve smyslu § 1111 o. z. jednání osoby, při kterém taková osoba odlišná od vlastníka věci (lodě) tuto věc (loď) bez souhlasu a vědomí vlastníka (lodě) předá jiné osobě za úplatu, kterou inkasuje na úkor vlastníka věci (lodě) na svůj vlastní účet, a při tomto jednání se vydává přímo za takového vlastníka věci (lodě), jímž není, a podpis takového vlastníka věci (lodě) ve smlouvě bez jeho vědomí a svolení padělá. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že výše uvedené jednání může svou povahou naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a že je v takovém případě naplněn negativní znak skutkové podstaty vylučující aplikaci nabytí vlastnictví od neoprávněného podle § 1111 o. z. - napadený rozsudek je zatížen vadou nepřezkoumatelnosti, neboť odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevypořádal s tím, proč má v dané situaci (a za okolností, za kterých žalobce pozbyl loď) za to, že žalobce nepozbyl věc činem pov