23 Cdo 282/2025 – Nejvyšší soud

23 Cdo 282/2025-695 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně L. KRET s.r.o., se sídlem v Mělníku, Rumburská 3153/4, identifikační číslo osoby 27412709, zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Mělníku, Husova 48/4, proti žalované ATEBEK, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Újezd nad Lesy, Poličanská 1487, identifikační číslo osoby 28862520, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, o vzájemné žalobě o zaplacení 821 169 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 303/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 58 Co 404/2023, 60/2024-592, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 12 378 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Žalovaná se vzájemnou žalobou na žalobkyni domáhala zaplacení 821 169 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná tvrdila, že s žalobkyní v květnu 2018 uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka osvětlení (s konkrétními parametry) do tenisové haly v České Třebové. Žalobkyní dodaná svítidla však neměla požadovanou účinnost (intenzitu osvětlení) a nemohla tak být použita k osvětlení tenisové haly. Z důvodu vadného plnění žalobkyně žalovaná dne 7. 2. 2019 od kupní smlouvy odstoupila. Žalovaná byla následně nucena žalobkyní dodané osvětlení vyměnit za nové, v důsledku čehož jí vznikly náklady ve výši 821 169 Kč tvořené dosud nevrácenou částí kupní ceny ve výši 316 977 Kč a částkou 504 192 Kč odpovídající výši škody, jež žalované vznikla v důsledku porušení smluvní povinnosti žalobkyní. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně (svým v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 29. 9. 2023, č. j. 52 C 303/2019-519, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 1. 2024, č. j. 52 C 303/2019-555, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 821 169 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že vzájemnou žalobu co do částky 452 054 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbývající části výrok I potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu (v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, tj. co do částky 369 115 Kč s příslušenstvím) napadla žalobkyně dovoláním, v němž namítla nepřezkoumatelnost závěrů soudů nižších stupňů ohledně existence příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalobkyní (dodávkou vadného osvětlení) a vznikem škody (nákladů na výměnu osvětlení) na straně žalované. Podle žalobkyně soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu (vyjádřený v bodu 29 jeho předchozího zrušujícího rozsudku ze dne 20. 4. 2023, č. j. 58 Co 108/2023-470), neboť nedoplnil dokazování a nezabýval se tím, zda žalovanou uplatněné náklady vznikly v důsledku jednání žalobkyně. 5. Žalobkyně dále namítla, že se soudy nevypořádaly s tím, že ji žalovaná úmyslně uvedla v omyl, neboť za účelem získání zakázky na dotčeném projektu tenisové haly účelově podhodnotila cenu, přičemž následně měla žalovaná „‘vytvořit situaci‘, aby nebyla následně pokutována, za nezbytné navýšení původní ceny stavby“; v této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná označila dovolání žalobkyně za nepřípustné, neboť žalobkyně pouze polemizuje s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů a neuvádí žádnou právní otázku zakládající přípustnost dovolání. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Nejvyšší soud předně podotýká, že v souladu s § 242 odst. 4 o. s. ř. nepřihlížel k doplnění dovolání ze dne 14. 8. 2024, neboť žalobkyně dané podání učinila až po uplynutí dovolací lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5137/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1001/2020, a ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3377/2023). 9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Žalobkyní namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť žalobkyně touto námitkou nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku (otázku procesního práva), na jejímž vyřešení napadený rozsudek odvolacího soudu závisí, nýbrž tím tvrdí jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což však není případ projednávané věci. Podle § 237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá, i kdyby se odvolací soud vytýkaného procesního pochybení dopustil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1773/2021, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, či ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014). 13. Nejvyšší soud dále podotýká, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). 14. Nejvyšší soud má za to, že odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu v projednávané věci představuje dostatečnou oporu k tomu, aby měla žalobkyně možnost proti němu v dovolání formulovat své námitky, což ostatně také učinila. Napadený rozsudek pak namítanou vadou netrpí, ani jde-li o v něm obsažené závěry soudu o tom, že náklady na výměnu osvětlení (vzniklá škoda) byly žalovanou vynaloženy v důsledku vadného plnění žalobkyně, neboť odvolací soud se (oproti mínění žalobkyně) ve svém rozhodnutí zabýval jednotlivými položkami takto vzniklých nákladů vyčíslených žalovanou, přičemž své závěry o (ne)existenci příčinné souvislosti ve vztahu k jednotlivým nákladovým položkám řádně odůvodnil (viz body 20 a 21 odůvodnění napadeného rozsudku). 15. Měla-li žalobkyně v úmyslu dovoláním napadnout rovněž samotný závěr odvolacího soudu o (ne)existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně a vznikem škody na straně žalované, pak tím ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem,