23 Cdo 2938/2020 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2938/2020-320 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně LABETA, a.s., se sídlem v Dřenici, č. p. 81, PSČ 537 01, IČO 49813749, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalované Viking Mašek, a.s., se sídlem v Praze 7, Holešovice, Na Maninách 1620/6, PSČ 170 00, IČO 24249629, zastoupené JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, o uložení povinnosti zaplatit kupní cenu oproti vrácení předmětu koupě a o náhradu škody ve výši 3 190 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 231/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2020, č. j. 58 Co 83/2020-262, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 1. 11. 2019, č. j. 30 C 231/2018-183, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 165 739,45 Kč oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované balicí stroj sestávající ze součástí v tomto výroku uvedených (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 3 286 910,55 Kč (výrok pod bodem II) a co do částky 2 651 845,79 Kč z titulu náhrady škody (výrok pod bodem IV), uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 538 154,21 Kč (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body V až VII). 2. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení kupní ceny v celkové výši 9 465 000 Kč oproti vrácení předmětu koupě (balicího stroje) s tvrzením, že uzavřela s žalovanou dne 18. 6. 2014 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla balicí linka na sypký materiál balený do drobných sáčků. Uvedený stroj však již od počátku, v období od 17. 12. 2014 do 18. 7. 2016, vykazoval různé vady a nedosahoval ani slibovaných parametrů. Žalobkyně u žalované tyto nedostatky opakovaně reklamovala, ale přes opravy nedošlo ke zlepšení. Vzhledem k závěrům dvou znaleckých posudků, které potvrdily oprávněnost vytýkaných vad a neochotu žalované tyto vady odstranit, odstoupila žalobkyně přípisem ze dne 1. 3. 2018 od kupní smlouvy a žádala uhradit zaplacenou kupní cenu oproti vrácení předmětu koupě. Žalobkyně rovněž požadovala náhradu škody ve výši 3 690 294,90 Kč, sestávající z nákladů vynaložených v důsledku snížení funkčnosti stroje, a dále náhradu škody, kterou představovaly náklady vynaložené na obsluhu staré technologie, kterou žalobkyně byla nucena v důsledku vadnosti nové balicí linky pro výrobu dále také užívat. 3. Soud prvního stupně v řízení zjistil, že dne 18. 6. 2014 byla mezi stranami uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla balicí linka. Kupní cena za balicí linku byla stanovena celkem ve výši 9 465 000 Kč bez DPH. Záruční lhůta byla sjednána v trvání 12 měsíců. Prodávající uváděl minimální rychlost 405 ks/min., tj. 45 taktů za minutu. Dne 8. 12. 2014 byla linka nainstalována. Dne 17. 12. 2014 žalobkyně reklamovala závadu na předávání skupiny sáčků ze stroje. Dne 3. 2. 2015 byl balicí stroj převzat žalovanou a odeslán výrobci do Španělska, opětovné zprovoznění linky nastalo 19. 5. 2015. Dne 3. 11. 2015 žalobkyně poukazovala na nízký výkon stroje (pouze 30 taktů za minutu). Dne 13. 11. 2015 žalobkyně e-mailem sdělila, že linka stále není funkční podle parametrů ve smlouvě – mj. dosahuje pouze rychlosti 35 taktů. Dne 15. 3. 2016 bylo provedeno předání zařízení „do trvalého provozu“. Dne 9. 5. 2016 žalobkyně reklamovala mj. nedosažitelnost rychlosti 45 taktů za minutu. Podle znaleckého posudku Ing. Bakeše linka dosahuje maximální rychlosti 40 taktů za minutu. Při místním šetření znalce Ing. Blažka bylo dosaženo maximálního výkonu 35, resp. 40 taktů za minutu. Přípisem ze dne 1. 3. 2018 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy. Předpokládaná živostnost linky činí 10 let. Oproti balicí lince v plné deklarované rychlosti měla žalobkyně při snížené rychlosti linky vyšší náklady na prodané výrobky v období od 19. 5. 2015 do 31. 3. 2018 ve výši 538 154,21 Kč. O 2 648 958,08 Kč byly náklady vyšší u sortimentu výrobků, které žalobkyně nadále vyráběla na starší technologii (balicí lince Mespack). 4. Soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 2095, § 2096, § 2099, § 2100, § 2106, § 2107, § 2110, § 2111 a § 2112 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a nárok žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy oproti vrácení předmětu koupě shledal důvodným. Balicí linka měla dosahovat prodávajícím uváděné rychlosti 45 taktů za minutu, ale tato rychlost v reálném provozu, jak bylo prokázáno znaleckými posudky, dosažitelná není. Tuto skutečnost soud prvního stupně hodnotil jako vadu. Uvedenou vadu žalobkyně opakovaně v záruční době reklamovala, vada však odstraněna nebyla, a proto měla žalobkyně právo od kupní smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně se dále zabýval námitkou žalované, že žalobkyně nemůže odstoupit od smlouvy, neboť balicí linku již není možné vrátit v původním stavu. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3600/2008, řešící problematiku ustanovení § 441 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jehož závěry jsou podle přesvědčení soudu prvního stupně přiměřeně aplikovatelné i za účinnosti nového občanského zákoníku, načež uzavřel, že v důsledku užívání linky došlo podle názoru soudu prvního stupně k jejímu opotřebení vlivem běžného užívání, nikoliv k pozměnění věci. Ve smyslu § 2110 písm. d) o. z. nedošlo k pozměnění věci; nejsou naplněny ani jiné podmínky tohoto ustanovení. 5. Ze znaleckých posudků vyplývá, že běžná technická životnost balicího stroje činí 10 let, žalobkyně požadovala ušlý zisk za období od 19. 5. 2015 do 31. 3. 2018, tedy za 2,87 roku, a proto soud přiznal žalobkyni oproti její povinnosti vrátit linku právo na vrácení kupní ceny snížené o 28,7 %, tedy 8 165 739,45 Kč včetně DPH. 6. K odvolání žalobkyně proti výrokům pod body IV, V a VI rozsudku soudu prvního stupně a k odvolání žalované proti výrokům pod body I, III, V a VII rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2020, č. j. 58 Co 83/2020-262, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba se žádostí o zaplacení 8 165 739,45 Kč oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované balicí stroj sestávající ze součástí uvedených ve výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně se zamítá, a ve výrocích pod body III, IV, V, VI a VII napadený rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Odvolací soud v prvé řadě uvedl, že žalobkyně by nemohla od kupní smlouvy odstoupit s ohledem na ustanovení § 2110 písm. b) o. z., neboť nadále používala balicí linku několik let po objevení tvrzené vady. Odvolací soud vyložil, že klíčovým pojmem režimu odstoupení od smlouvy a vrácení věci jako práv kupujícího z vady věci je stejný stav věci v okamžiku vrácení a okamžiku nabytí kupujícím. Věc musí mít tedy shodné vlastnosti a jejich fungování, vzhled, balení atd. Předpokládá se, že stav věci nesmí být horší než stav původní. Nesmí být ani lepší, resp. jiný než byl původní stav. Smyslem základního pravidla obsaženého v ustanovení § 2110 o. z. je, že kupující, pokud věc nemůže vrátit ve stavu, v jakém ji obdržel, při splnění všech ostatních předpokladů odpovědnosti prodávajícího za vady, má pouze právo na slevu z kupní ceny a opravu věci. Je-li vada neodstranitelná (neopravitelná), má kupující pouze právo na slevu z kupní ceny. Nejběžnějším způsobem objevení vady je její zjištění při použití věci. Kupující by tak mohla odstoupit od smlouvy, pokud by balicí linku použila před objevením vady, v posuzovaném případě však bylo najisto postaveno, že žalobkyně používala balicí stroj k další výrobě produktů minimálně měsíc poté, kdy od smlouvy odstoupila (1. 3. 2018), a několik let poté, co vadu vytkla (prvně 11. 9. 2015). K argumentaci žalobkyně ustanovením § 2110 písm. d) o. z. odvolací soud uvedl, že tento exonerační (pozn. vylučující) důvod předpokládá aktivní činnost kupujícího vedoucí ke změně stavu věci. Musí se jednat o činnost v rámci jejího obvyklého používání. Tento důvod se však při své aplikaci překrývá s důvodem použití před zjištěním vady – § 2110 odst. 1 písm. b) o. z., proto tato argumentace žalobkyně nemůže podle odvolacího soudu obstát. 8. Pokud jde o nárok na náhradu škody, dospěl odvolací soud k závěru, že v této části je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, a proto ho v tomto rozsahu, jakož i v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti měnící části rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když napadené rozhodnutí podl