23 Cdo 3085/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3085/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:23 Cdo 3085/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.3085.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 8 odst. 2 písm. c) předpisu č. 441/2003 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3085/2025-189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) Formula One Licensing B.V., se sídlem v Rotterdamu, Beursplein 37, Nizozemsko, registrační číslo 24198235, a b) Formula One World Championship Limited, se sídlem v Londýně, 2 St. James's Market, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04174493, obou zastoupených JUDr. Petrou Sauvage de Brantes, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, proti žalované FIRST Automotive s.r.o., se sídlem v Praze 7, Argentinská 1624/32b, Holešovice, identifikační číslo osoby 07564902, zastoupené Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, o ochranu práv vlastníka ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 31/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2025, č. j. 3 Cmo 52/2024-160, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 8. 2025, č. j. 3 Cmo 52/2024-160, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každé z žalobkyň na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 302 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupkyně. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 2 Cm 31/2023-81, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. 6. 2024, č. j. 2 Cm 31/2023-95, uložil žalované, aby se zdržela v obchodním styku užívání označení F1 a odstranila toto označení z názvu provozoven a ze všech propagačních tištěných nebo online materiálů, ze všech prezentací na internetu a sociálních sítí a ostatních užití v obchodním styku žalované (výrok I), dále žalobu v části týkající se návrhu na uložení povinnosti žalované zrušit doménu F1 CARWASH, e-mailové účty na této doméně a účty na sociálních sítích, které obsahují označení F1, zamítl (výrok II), dále žalované uložil povinnost podat návrh na zápis změny obchodní firmy tak, aby neobsahovala označení F1 (výrok III), žalobu zamítl v části týkající se návrhu na uložení povinnosti žalované vzít zpět přihlášku ochranné známky tam specifikovanou (výrok IV), dále uložil žalované zaplatit žalobkyním částku 150 000 Kč jako satisfakci za nemajetkovou újmu (výrok V), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI) a dále zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhaly zaplacení 100 000 Kč z titulu satisfakce za nemajetkovou újmu (výrok VII). 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem zamítl návrh žalované na přerušení řízení (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I, III, V a VI potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, ale byla vyřešena v judikatuře Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil; dále namítala, že se odvolací soud nevypořádal s odvolacími námitkami a že rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Konkrétně dovolatelka formulovala tyto otázky: a) Postačí v případě aplikace § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), aby vlastník ochranné známky prokázal, že ochranná známka požívá v určitém segmentu zboží a služeb dobré jméno, nebo je nutné, aby současně tvrdil a prokázal také to, že užívání podobného označení bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu? b) Má vliv na posouzení újmy na ochranné známce tzv. rozmělňováním skutečnost, že obdobného či stejného označení je užíváno i pro jiné výrobky a služby jiných vlastníků ochranných známek? c) Má odvolací soud povinnost se v odůvodnění rozsudku vypořádat s odvolacími námitkami odvolatele? 4. První otázka dovolatelky shrnutá pod bodem a) se týkala podmínek aplikace § 8 odst. 2 písm. c) zákona o ochranných známkách a dovolatelka namítala, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Soudního dvora Evropské unie i Ústavního soudu (s odkazem na konkrétní rozhodnutí), neboť sice vzal za relevantní a prokázané, že ochranná známka žalobkyně a) má dobré jméno, nicméně již v řízení nebylo prokazováno naplnění další podmínky uvedeného ustanovení, a to, zda žalovaná užíváním sporného označení neoprávněně těžila z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo ochranné známce bylo takové užívání na újmu. Namítala, že soudy předpokládaly, že k zásahu do práv žalobkyň dochází automaticky, aniž by bylo skutečně prokázáno, že je užívání žalobkyním na újmu či že z něj žalovaná těží, jak předpokládá § 8 odst. 2 písm. c) zákona o ochranných známkách. 5. S výše uvedeným souvisela i otázka výše shrnutá pod bodem b), prostřednictvím které dovolatelka namítala, že se odvolací soud vůbec nezabýval jejími námitkami, že označení F1 je veřejností spojováno i s jinými subjekty, například s řetězcem nízkorozpočtových hotelů Formule 1 ve Francii, který je známý i spotřebitelům v České republice, či s rádiem Frekvence 1. Absence jakéhokoliv vypořádání těchto námitek odvolacím soudem měla dle dovolatelky za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které dle dovolatelkou citované judikatury Ústavního soudu představuje zásah do práva na spravedlivý proces. 6. Dovolatelka dále namítala, že soud prvního stupně zamítl důkazní návrhy žalované, aniž by jejich zamítnutí dostatečným způsobem odůvodnil, neboť se omezil na lakonické odůvodnění. Dovolatelka namítala, že se tím soudy odchýlily od judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí poukázala. 7. Dovolatelka rovněž navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který odůvodnila tím, že uložená povinnost zdržet se v obchodním styku užívání označení F1 a odstranit jej z názvu provozoven a ze všech propagačních materiálů představuje citelný zásah do její majetkové sféry. Závěrem navrhla, aby dovolací soud nejprve odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku a následně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil, příp. aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání není přípustné, reagovaly na jednotlivé námitky v dovolání, a navrhly, aby bylo dovolání žalované odmítnuto, příp. zamítnuto a aby byl rovněž zamítnut návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné. 10. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (do