Nejvyšší soud 23 Cdo 3182/2024 – Určení obsahu smlouvy
Nejvyšší soud · 27. 8. 2025
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024.
Předmět sporu: určení obsahu smlouvy.
O co šlo: O dovolání, které žalovaná podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 17 Co 104/2023-204, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 23 Cdo 3182/2024-246.
Výsledek: Zpětvzetí dovolání není účinné.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) P. M. a b) I. M., oba zastoupeni JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti žalované FCC TRADE s.r.o., se sídlem v Dolních Bojanovicích, Hodonínská 1070, identifikační číslo osoby 29357926, zastoupené JUDr. Tomášem Pavlíčkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Příkrá 6898, o určení obsahu smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hodoníně
pod sp. zn. 20 C 79/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 17 Co 104/2023-204, takto:
Zpětvzetí dovolání není účinné.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o účinnosti zpětvzetí dovolání.
Odůvodnění
O dovolání, které žalovaná podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 17 Co 104/2023-204, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 23 Cdo 3182/2024-246. Dovolání jím odmítl (výrok I) a žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení (výrok II).
Podáním ze dne 30. 6. 2025 žalovaná prostřednictvím svého zástupce Nejvyššímu soudu sdělila, že své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bere v celém jeho rozsahu zpět.
Z ustanovení § 243c odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a z přiměřeného užití § 154 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 243b o. s. ř.) vyplývá, že dovolatel může vzít své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zpět jen do té doby, dokud dovolací soud o dovolání ještě nerozhodl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1496/2007, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1839/2014, ze dne 1. 3. 2021, sen. zn. 29 ICdo 55/2019, ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2964/2020, nebo ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 20 Cdo 723/2025).
V posuzovaném případě vzala žalovaná své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zpět až v době, kdy o něm již bylo dovolacím soudem rozhodnuto. Protože označený procesní úkon nemůže mít účastníkem řízení sledovaný procesní následek, Nejvyšší soud rozhodl, že zpětvzetí dovolání není účinné.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.; žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v této fázi řízení již žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu