23 Cdo 3345/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3345/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3345/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3345.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana dobré pověsti právnické osoby Svoboda projevu Dotčené předpisy:§ 135 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3345/2024-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PENTA INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Saint Helier, 3rd Floor Osprey House, 5-7 Old Street, Normanské ostrovy, zastoupené Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 15/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 97/2021-302, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 97/2021-302, se ve výroku I mění tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020, č. j. 21 Cm 15/2019-174, se ve výroku II potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 5 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č. j. 21 Cm 15/2019-174, uložil ve výroku I žalované povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku v nejbližší další reportáži z cyklu pořadu „Nedej se“ zveřejnit omluvu žalobkyni ve znění blíže specifikovaném v tomto výroku. Ve výroku II zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalované odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz reportáž, kterou odvysílala dne 5. 11. 2017 v pořadu „Nedej se plus“ v díle s názvem „Praha: město v defenzivě“ na programu ČT 2. Ve výroku III zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalované se při informování veřejnosti o projektu žalobkyně na brownfieldu v blízkosti pražského Masarykova nádraží zdržet propojování s tématy, která s projektem nesouvisejí, zejména spojování projektu s problematikou údajných vazeb žalobkyně na čínskou kontrarozvědku a čínské finance, spojování projektu se společností CEFC či spojování projektu s informacemi o trestním stíhání společníků žalobkyně. Ve výroku IV rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 2. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 3 Cmo 97/2021-241, změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit tam uvedenou omluvu zamítl a změnil výrok II tak, že žalované uložil povinnost odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz z výše specifikované reportáže její část, počínaje slovy redaktora „Společnost, která za loňský rok vykázala…“ a konče slovy redaktora „…vyšetřován protikorupční policií.“ a dále část reportáže počínaje slovy redaktora „Administrativní centrum Florentinum…“ a konče slovy P. P. „nějakou nekomplikovanou čistou architekturu.“, ve zbytku výrok II a výrok III potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (druhý výrok). 3. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022, rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v rozsahu, v jakém byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Předmětem sporu mezi stranami je reportáž, kterou žalovaná v pořadu „Nedej se plus“ odvysílala dne 5. 11. 2017 na svém programu ČT2 a současně ji zveřejnila na svých webových stránkách. Reportáž se týkala záměru výstavby projektu žalobkyně Central business district, který má být postaven v Praze v blízkosti Masarykova nádraží. V reportáži byly prezentovány informace, že žalobkyně byla na Slovensku podezřelá z účasti na korupčním skandálu Gorila, že pan M. D. byl v České republice vyšetřován protikorupční policí, že žalobkyně budovu centra Florentina prodala v roce 2016 čínské společnosti, včetně uvedení informací o této společnosti, a že zakladatelé žalobkyně získali počáteční kapitál dovozem textilních výrobků z Číny. Žalobkyně měla za to, že žalovaná touto reportáží významně zasáhla do její pověsti, neboť ji v reportáži vykreslila jako nedůvěryhodného podnikatele s vazbami na čínskou rozvědku a na subjekty, které při své obchodní činnosti nepostupují dle pravidel, a žalobkyně se s důsledky reportáže nyní musí vyrovnávat v obchodním styku. 5. Žalobkyně se proto žalobou domáhala omluvy, odstranění reportáže z webových stránek žalované a toho, aby bylo žalované uloženo zdržet se při informování veřejnosti propojování jejího projektu s nesouvisejícími tématy. Po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu zůstal předmětem řízení již pouze nárok na uložení povinnosti žalované odstranit části reportáže z webových stránek. Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby se dostatečně zabýval poměřováním dvou střetávajících se ústavně zaručených práv (práva na svobodu projevu a práva na ochranu pověsti), jak požaduje ustálená judikatura, neboť dosavadní závěr odvolacího soudu, že uveřejnění pravdivých informací o hospodářských aktivitách žalobkyně (či jejího společníka) v souvislosti s diskusí o věci veřejného zájmu vybočilo z rámce výkonu práva na svobodu slova a na informace, shledal jako neopodstatněný, resp. minimálně předčasný. 6. Odvolací soud následně (v pořadí již druhým) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 97/2021-302, rozhodl v rozsahu, v němž mu byla věc vrácena k dalšímu řízení, se stejným výsledkem jako ve svém původním rozhodnutí, tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalované uložil povinnost odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz z výše specifikované reportáže její část, počínaje slovy redaktora „Společnost, která za loňský rok vykázala…“ a konče slovy redaktora „…vyšetřován protikorupční policií.“ a dále část reportáže počínaje slovy redaktora „Administrativní centrum Florentinum…“ a konče slovy P. P. „nějakou nekomplikovanou čistou architekturu.“ (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (druhý výrok). 7. Odvolací soud v napadeném rozsudku shrnul závěry judikatury i právní názor dovolacího soudu vyjádřený v kasačním rozsudku a uvedl, že se zaměřil na posouzení závadnosti informací uvedených v předmětné reportáži, neboť požadavkem dovolacího soudu bylo dle mínění soudu odvolacího to, aby náležitě odůvodnil, v čem jsou tyto informace zavádějící. Odvolací soud uvedl, že zavádějící povahu nabyly informace o osobách zakladatelů žalobkyně způsobem, jakým byly v reportáži prezentovány. Uvedl, že pokud jsou v úvodu reportáže předkládány divákům informace o osobách zakladatelů a o tom, že žalobkyně a jeden z jejích zakladatelů byli podezřelými z trestné činnosti, jsou tyto informace snadno zapamatovatelné a ovlivňují dojem, který má divák z dalšího obsahu reportáže. To je dle odvolacího soudu dále posíleno informacemi o prodeji předchozího obdobného projektu žalobkyně (centra Florentinum) čínské společnosti, včetně uvedení informací o této společnosti a informací, že zakladatelé žalobkyně získali počáteční kapitál dovozem textilních výrobků z Číny, a vyjádřením sinologa. Vážnost těchto informací pak byla v reportáži zdůrazněna dramatickým hudebním podtextem. 8. Odvolací soud uzavřel, že takový způsob podání (jinak pravdivých) informací odpovídá spíše bulvární žurnalistice, nikoli médiu veřejné služby, kterým je žalovaná a v pravdivost jejíchž informací veřejnost oprávněně spoléhá. Odvolací soud tak setrval na svém závěru, že žalovaná zveřejněním předmětných informací neoprávněně zasáhla do pověsti žalobkyně ve smyslu § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále také jen „o. z.“). Na tomto závěru dle odvolacího soudu nic nemění ani skutečnost, že zveřejněné informace byly součástí diskuse o věci veřejného zájmu, v níž jsou přípustné i takové (pravdivé) informace, které nemusí být dotčenou osobou vnímány pozitivně. Zvýraznění uvedených informací o žalobkyni vyvolávající dojem o protiprávní činnosti žalobkyně bylo dle odvolacího soudu již za hranou cíle reportáže, pokud tímto cílem měla být kritika činnosti Magistrá