23 Cdo 3345/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3345/2024-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PENTA INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Saint Helier, 3rd Floor Osprey House, 5-7 Old Street, Normanské ostrovy, zastoupené Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 15/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 97/2021-302, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 97/2021-302, se ve výroku I mění tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020, č. j. 21 Cm 15/2019-174, se ve výroku II potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 5 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č. j. 21 Cm 15/2019-174, uložil ve výroku I žalované povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku v nejbližší další reportáži z cyklu pořadu „Nedej se“ zveřejnit omluvu žalobkyni ve znění blíže specifikovaném v tomto výroku. Ve výroku II zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalované odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz reportáž, kterou odvysílala dne 5. 11. 2017 v pořadu „Nedej se plus“ v díle s názvem „Praha: město v defenzivě“ na programu ČT 2. Ve výroku III zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalované se při informování veřejnosti o projektu žalobkyně na brownfieldu v blízkosti pražského Masarykova nádraží zdržet propojování s tématy, která s projektem nesouvisejí, zejména spojování projektu s problematikou údajných vazeb žalobkyně na čínskou kontrarozvědku a čínské finance, spojování projektu se společností CEFC či spojování projektu s informacemi o trestním stíhání společníků žalobkyně. Ve výroku IV rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 2. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 3 Cmo 97/2021-241, změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit tam uvedenou omluvu zamítl a změnil výrok II tak, že žalované uložil povinnost odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz z výše specifikované reportáže její část, počínaje slovy redaktora „Společnost, která za loňský rok vykázala…“ a konče slovy redaktora „…vyšetřován protikorupční policií.“ a dále část reportáže počínaje slovy redaktora „Administrativní centrum Florentinum…“ a konče slovy P. P. „nějakou nekomplikovanou čistou architekturu.“, ve zbytku výrok II a výrok III potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (druhý výrok). 3. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022, rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v rozsahu, v jakém byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Předmětem sporu mezi stranami je reportáž, kterou žalovaná v pořadu „Nedej se plus“ odvysílala dne 5. 11. 2017 na svém programu ČT2 a současně ji zveřejnila na svých webových stránkách. Reportáž se týkala záměru výstavby projektu žalobkyně Central business district, který má být postaven v Praze v blízkosti Masarykova nádraží. V reportáži byly prezentovány informace, že žalobkyně byla na Slovensku podezřelá z účasti na korupčním skandálu Gorila, že pan M. D. byl v České republice vyšetřován protikorupční policí, že žalobkyně budovu centra Florentina prodala v roce 2016 čínské společnosti, včetně uvedení informací o této společnosti, a že zakladatelé žalobkyně získali počáteční kapitál dovozem textilních výrobků z Číny. Žalobkyně měla za to, že žalovaná touto reportáží významně zasáhla do její pověsti, neboť ji v reportáži vykreslila jako nedůvěryhodného podnikatele s vazbami na čínskou rozvědku a na subjekty, které při své obchodní činnosti nepostupují dle pravidel, a žalobkyně se s důsledky reportáže nyní musí vyrovnávat v obchodním styku. 5. Žalobkyně se proto žalobou domáhala omluvy, odstranění reportáže z webových stránek žalované a toho, aby bylo žalované uloženo zdržet se při informování veřejnosti propojování jejího projektu s nesouvisejícími tématy. Po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu zůstal předmětem řízení již pouze nárok na uložení povinnosti žalované odstranit části reportáže z webových stránek. Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby se dostatečně zabýval poměřováním dvou střetávajících se ústavně zaručených práv (práva na svobodu projevu a práva na ochranu pověsti), jak požaduje ustálená judikatura, neboť dosavadní závěr odvolacího soudu, že uveřejnění pravdivých informací o hospodářských aktivitách žalobkyně (či jejího společníka) v souvislosti s diskusí o věci veřejného zájmu vybočilo z rámce výkonu práva na svobodu slova a na informace, shledal jako neopodstatněný, resp. minimálně předčasný. 6. Odvolací soud následně (v pořadí již druhým) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 97/2021-302, rozhodl v rozsahu, v němž mu byla věc vrácena k dalšímu řízení, se stejným výsledkem jako ve svém původním rozhodnutí, tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalované uložil povinnost odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz z výše specifikované reportáže její část, počínaje slovy redaktora „Společnost, která za loňský rok vykázala…“ a konče slovy redaktora „…vyšetřován protikorupční policií.“ a dále část reportáže počínaje slovy redaktora „Administrativní centrum Florentinum…“ a konče slovy P. P. „nějakou nekomplikovanou čistou architekturu.“ (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (druhý výrok). 7. Odvolací soud v napadeném rozsudku shrnul závěry judikatury i právní názor dovolacího soudu vyjádřený v kasačním rozsudku a uvedl, že se zaměřil na posouzení závadnosti informací uvedených v předmětné reportáži, neboť požadavkem dovolacího soudu bylo dle mínění soudu odvolacího to, aby náležitě odůvodnil, v čem jsou tyto informace zavádějící. Odvolací soud uvedl, že zavádějící povahu nabyly informace o osobách zakladatelů žalobkyně způsobem, jakým byly v reportáži prezentovány. Uvedl, že pokud jsou v úvodu reportáže předkládány divákům informace o osobách zakladatelů a o tom, že žalobkyně a jeden z jejích zakladatelů byli podezřelými z trestné činnosti, jsou tyto informace snadno zapamatovatelné a ovlivňují dojem, který má divák z dalšího obsahu reportáže. To je dle odvolacího soudu dále posíleno informacemi o prodeji předchozího obdobného projektu žalobkyně (centra Florentinum) čínské společnosti, včetně uvedení informací o této společnosti a informací, že zakladatelé žalobkyně získali počáteční kapitál dovozem textilních výrobků z Číny, a vyjádřením sinologa. Vážnost těchto informací pak byla v reportáži zdůrazněna dramatickým hudebním podtextem. 8. Odvolací soud uzavřel, že takový způsob podání (jinak pravdivých) informací odpovídá spíše bulvární žurnalistice, nikoli médiu veřejné služby, kterým je žalovaná a v pravdivost jejíchž informací veřejnost oprávněně spoléhá. Odvolací soud tak setrval na svém závěru, že žalovaná zveřejněním předmětných informací neoprávněně zasáhla do pověsti žalobkyně ve smyslu § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále také jen „o. z.“). Na tomto závěru dle odvolacího soudu nic nemění ani skutečnost, že zveřejněné informace byly součástí diskuse o věci veřejného zájmu, v níž jsou přípustné i takové (pravdivé) informace, které nemusí být dotčenou osobou vnímány pozitivně. Zvýraznění uvedených informací o žalobkyni vyvolávající dojem o protiprávní činnosti žalobkyně bylo dle odvolacího soudu již za hranou cíle reportáže, pokud tímto cílem měla být kritika činnosti Magistrátu hlavního města Prahy a povolání staveb, které dle kritiků nejsou ve veřejném zájmu. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení otázky hmotného práva týkající se poměřování střetávajících se ústavně zaručených práv při posuzování neoprávněnosti zásahu do pověsti právnické osoby, při jejímž řešení odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. 10. Dovolate