23 Cdo 3368/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3368/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3368/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3368.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3368/2020-261USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ústav přístrojové techniky AV ČR, v. v. i., se sídlem v Brně, Královopolská 62/147, PSČ 612 00, IČO 68081731, zastoupené Mgr. Martinem Látalem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, proti žalované ikis, s. r. o., se sídlem v Brně, Brněnské Ivanovice, Kaštanová 496/123a, PSČ 620 00, IČO 63485290, zastoupené JUDr. Petrem Cembisem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, o zaplacení 1 953 420 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 234 C 40/2017, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 27 Co 101/2019-224, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 440 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. 234 C 40/2017-178, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 953 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 30 000 Kč od 29. 11. 2016 do zaplacení, a 8,05% ročně z částky 1 923 420 Kč od 29. 6. 2017 do zaplacení, to vše do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále zamítl návrh žalobkyně, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 923 420 Kč od 14. 6. 2017 do 28. 6. 2017 (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně je veřejnou výzkumnou institucí a jako mandant uzavřela se žalovanou jakožto mandatářem dne 3. 3. 2011 mandátní smlouvu a k ní dne 15. 3. 2012 dodatek č. 3 s přílohou. Ze smlouvy vyplývá, že jejím předmětem mají být výkony žalované coby zástupkyně žalobkyně při zadávacích řízeních dle přílohy 1 k této smlouvě s tím, že veškeré činnosti žalované budou prováděny dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále také „ZVZ“), a též v souladu s pravidly Operačního programu EU VaVpI, neboť financování veřejné zakázky bude probíhat z tohoto programu. Plnění žalované spočívalo v kompletní přípravě a realizaci zadávacích řízení veřejných zakázek dle zákona o veřejných zakázkách a výše uvedených pravidel operačního programu. Žalovaná měla dle bodu. 1.4 smlouvy postupovat podle pokynů mandanta a v úzké součinnosti s ním, dle bodu 1.4.1 měla žalovaná mj. definovat předmět veřejné zakázky, stanovit strategii pro zabezpečení zadání veřejné zakázky, stanovit způsob zadání veřejné zakázky, stanovit základní koncepci smlouvy a zpracovat harmonogram postupu zadání veřejné zakázky. Žalovaná měla dle bodu 1.5.2 smlouvy poskytnout komplexní právní servis ve všech etapách zadávání veřejné zakázky včetně řešení námitek uchazečů a včetně úkonů činných vůči orgánům dohledu. Žalovaná měla dle bodu 4.1 postupovat s maximální odbornou péčí; dle bodu 4.3 se žalovaná zavázala nahradit škodu, která by žalobkyni vznikla činností žalované při realizaci smlouvy s výjimkou bodu 4.4, přičemž za škodu se považují i postihy žalobkyně kontrolními orgány v důsledku nedodržení zákona o veřejných zakázkách, jakož i pravidel operačního programu VaVpI. Žalovaná byla povinna podle bodu 4.4 upozornit při výkonu své činnosti žalobkyni na zřejmou nevhodnost jejích pokynů, které by mohly mít za následek vznik škody; za tuto škodu by žalovaná neodpovídala, pokud by žalobkyně i přes upozornění trvala na splnění nevhodného pokynu. Žalovaná dále neměla odpovídat za škodu, která by vznikla v důsledku obsahu podkladů předaných žalované žalobkyní; žalovaná však odpovídá za škodu způsobenou podklady žalobkyně za situace, kdy žalovaná při vynaložení odborné péče mohla vady v podkladech odhalit a pokud na tyto vady žalobkyni neupozornila. Strany si v bodě 9.5 sjednaly pro smlouvu režim zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obch. zák.“). Z dodatku č. 3, resp. z jeho přílohy vyplynulo, že předmětem činnosti žalované měla být i administrace veřejné zakázky „Laboratorní a kancelářský nábytek“ v předpokládané hodnotě 7 000 000 Kč. Žalobkyně rozhodnutím MŠMT ze dne 24. 11. 2009 obdržela dotaci mj. na nákup laboratorního a kancelářského nábytku ve výši 432 941 962 Kč. Podle čl. XII rozhodnutí byla žalobkyně povinna při výběru dodavatelů postupovat dle pravidel operačního programu VaVpI a zákona o veřejných zakázkách. Dle čl. XXII může být žalobkyni dotace odebrána dle zákona č. 218/2000 Sb., pokud k tomu nastanou podmínky; za porušení podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta, se mj. považuje porušení podmínek čl. XII, pokud jde o takové porušení, které může mít finanční dopad či vliv na výsledek výběrového řízení. Dodatkem č. 5 ze dne 25. 6. 2012 k rozhodnutí o poskytnutí dotace byl nahrazen čl. XXIII textem, podle něhož porušením podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta, a které zakládá porušení rozpočtové kázně, je též porušení podmínek stanovených v čl. XII rozhodnutí, které bude postiženo sníženým odvodem (dotace) dle přílohy č. 3 k dodatku. V příloze je mezi 8 typy porušení rozpočtové kázně uveden mj. bod 7 „porušení povinnosti stanovit předmět veřejné zakázky nediskriminačním způsobem“. Veřejná zakázka na výběr laboratorního a kancelářského nábytku pro žalobkyni byla v příslušné databázi zvěřejněna 3. 4. 2012, resp. 5. 9. 2012, s tím, že předpokládaná hodnota činí 6 100 000 Kč, resp. 6 427 000 Kč bez DPH. MŠMT – odbor implementace OP VaVpI upozornil žalobkyni přípisem ze dne 9. 8. 2013 na nesrovnalost při zadávání veřejné zakázky; tedy že v rámci ex post kontroly zjistil možné porušení zákona o veřejných zakázkách spočívající právě ve sloučení zakázek na laboratorní a kancelářský nábytek, které by jinak mohly být zadávány samostatně, čímž mohlo dojít k omezení soutěžního prostředí a tím i k diskriminaci některých dodavatelů. ÚOHS rozhodnutím ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. S 0450/2015, uložil žalobkyni pokutu ve výši 30 000 Kč za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, neboť žalobkyně coby zadavatel veřejné zakázky nedodržela zásadu zákazu diskriminace podle § 6 ZVZ ve spojení s § 98 odst. 1 ZVZ, když veřejnou zakázku nerozdělila na část spočívající v dodávce laboratorního nábytku a na část spočívající v dodávce kancelářského nábytku. Finanční úřad provedl u žalobkyně daňovou kontrolu a vázán výše uvedeným rozhodnutím ÚOHS dospěl k závěru, že došlo k porušení rozpočtové kázně, když žalobkyně porušila čl. XII rozhodnutí MŠMT o poskytnutí dotace, když porušila zásadu zákazu diskriminace; za toto porušení byla žalobkyni uložena sankce v podobě odvodu části již poskytnuté dotace ve výši 1 923 420 Kč. Žalobkyně uhradila pokutu 30 000 Kč i odvod v částce 1 923 420 Kč. Žalobkyně následně vyzvala dne 15. 11. 2016 žalovanou, aby jí uhradila 30 000 Kč, přičemž výzvu zopakovala ještě několika upomínkami. Přípisem ze dne 13. 6. 2017 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 923 420 Kč. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná celkovou částku 1 953 420 Kč neuhradila. Soud prvního stupně posuzoval věc jako odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinnosti ze závazkového vztahu podle § 373 obch. zák. a zabýval se existencí předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Soud uzavřel, že žalobkyni vznikla škoda ve výši 1 953 420 Kč v důsledku porušení závazku žalované z mandátní smlouvy, tj. „kompletně připravit a realizovat zadávací řízení veřejné zakázky“ – míněno bez vad majících za následek sankci ze strany příslušných kontrolních orgánů. Toto porušení konkrétně spočívalo v tom, že žalovaná definovala předmět zakázky příliš široce, resp. neupozornila coby osoba odborně zdatná žalobkyni na možnost rozdělení takto nastaveného předmětu veřejné zakázky, ačkoliv si tohoto rizika žalovaná měla a mohla být vědoma i v době přípravy veřejné zakázky. Dle soudu byl naplněn i třetí předpoklad odpovědnosti za škodu, neboť důvodem pro odvod části dotace a sankci bylo porušení smluvní povinnosti žalované. K obraně žalované soud uvedl, že doslovné znění § 98 odst. 1 ZVZ sice stanovilo možnost, nikoli nutnost, dělit veřejnou zakázku dle jejíh