23 Cdo 3565/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3565/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3565/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3565.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zastoupení Plná moc Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 33 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3565/2024-952 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyň a) L. K., a b) T. T., obě zastoupené JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 947/12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 83/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2024, č. j. 11 Co 51/2024-908, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 603 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 9 C 83/2015-844, určil, že nemovitosti ve výroku uvedené byly ke dni úmrtí, tedy ke dni 4. 11. 2011, ve výlučném vlastnictví zůstavitele pana P. T. (T.), občana XY, posledně trvalým pobytem v České republice, XY, XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Jednalo se o v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně v této věci. První rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2018, č. j. 9 C 83/2015-422, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) ze dne 4. 2. 2019, č. j. 11 Co 258/2018-458. Následně soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č. j. 9 C 83/2015-507, který odvolací soud opět zrušil usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 11 Co 276/2019-591. 3. K odvolání žalovaného proti v pořadí třetímu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 8. 2024, č. j. 11 Co 51/2024-908, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“), v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení tří právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatel formuloval následující otázky: a) Otázka, zda byla v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále také jen „obč. zák.“ či „občanský zákoník 40/1964 Sb.“), kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí, uzavřená v důsledku podvodného jednání jednoho z účastníků této smlouvy, konkrétně pak jeho nezmocněného zástupce, stižena absolutní či relativní neplatností právního úkonu. b) Otázka, zda v režimu občanského zákoníku 40/1964 Sb. byla kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí, posuzována jako platný právní úkon, jestliže byla uzavřena v mezidobí od uskutečnění relativně neplatného právního úkonu do okamžiku dovolání se relativní neplatnosti tohoto právního úkonu, či zda byla posuzována jako absolutně či relativně neplatný právní úkon. c) Otázka, zda v režimu občanského zákoníku 40/1964 Sb. subjekt, který v dobré víře nabyl vlastnické právo k nemovitosti, je nadále řádným vlastníkem této nemovitosti, přestože následně jiná osoba uplatnila vlastnické právo k téže nemovitosti, které nabyla či jí bylo navráceno s účinky ex tunc. 5. U otázky pod bodem a) dovolatel namítal, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jako absolutně neplatnou kupní smlouvu uzavřenou dne 27. 11. 2008 mezi zůstavitelem jako prodávajícím, který byl zastoupen N. K., a společností MEGAL PRAG STAV s.r.o. jako kupujícím o převodu předmětných nemovitostí. Dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, a na navazující rozhodnutí, podle nichž smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků smlouvy úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tímto vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tímto využil jeho omylu, není neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem; podvodné jednání jednoho účastníka smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle § 49a obč. zák., jehož se úspěšně může dovolat jen druhý účastník smlouvy. Podle dovolatele se tak soudy odchýlily od citované judikatury, pokud v projednávané věci dospěly k závěru, že kupní smlouva je stižena absolutní neplatností, nikoli relativní neplatností. 6. S výše uvedeným pak souvisela i dovolatelova otázka pod bodem b), která se týkala platnosti následně uzavřené kupní smlouvy ze dne 12. 6. 2009 o převodu týchž nemovitostí mezi společností MEGAL PRAG STAV s.r.o. jako prodávající a E. P. jako kupující. Dovolatel i zde namítal, že soudy dospěly k nesprávnému závěru o absolutní neplatnosti této kupní smlouvy. Dovolatel odkázal na konkrétní judikáty, podle nichž právní úkon, u něhož je dán důvod relativní neplatnosti, se považuje za platný, dokud nedojde k dovolání se neplatnosti oprávněnou osobou. Z uvedeného pak dovolatel dovozoval, že na druhou kupní smlouvu, uzavřenou v době, kdy se ještě relativní neplatnosti první kupní smlouvy [viz otázka pod bodem a)] oprávněná osoba nedovolala, je třeba nahlížet jako na platný právní úkon. 7. Otázka pod bodem c) se vztahovala k dopadu předchozích převodů vlastnického práva k nemovitostem na existenci vlastnického práva žalovaného, který jako kupující uzavřel kupní smlouvu ze dne 8. 4. 2010 o převodu těchto nemovitostí s E. P. jako prodávající. Dovolatel opět odkazoval na to, že v pořadí první kupní smlouva byla relativně neplatná, proto veškeré následující právní úkony učiněné před dovoláním se relativní neplatnosti této smlouvy byly platné. Poukázal rovněž na to, že se žalobkyně dovolaly relativní neplatnosti první kupní smlouvy opožděně, nikoli v promlčecí lhůtě tří let. Dovolatel dále argumentoval tím, že mu svědčí dobrá víra, o jejíž existenci nelze v posuzovaném případě pochybovat, a dále že se choval a chová jako řádný a poctivý a dobrověrný vlastník. 8. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel současně navrhl odklad právní moci napadeného rozhodnutí, který odůvodnil tím, že v případě pravomocného a vykonatelného rozsudku by byl závažně ohrožen na svých právech, neboť by pozbyl své vlastnické právo k nemovitým věcem zapsaným ve veřejném seznamu v důsledku toho, že žalobkyně již podaly návrh u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrálním pracovišti v XY, na zápis zůstavitele P. T. jako vlastníka nemovitostí. 9. Žalobkyně se k dovolání vyjádřily tak, že považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné, a navrhly, aby dovolací soud dovolání zamítl. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné. 11. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 14. Dovolání není přípustné. 15. První otázka dovolatele [výše shrnutá pod bodem a)] nezaloží přípustnost dovolání. Dovolatel tuto otázku formuloval jako otázku vlivu podvodného jednání účastníka sml