23 Cdo 3855/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3855/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 10. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3855/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3855.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Veřejná obchodní společnost Dotčené předpisy:§ 1879 o. z. § 82 odst. 1 obch. zák. § 34 předpisu č. 90/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3855/2018-233 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. L., v.o.s., se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Komárkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Podlužanská 2203, PSČ 190 16, proti žalované Delta Capital a.s., se sídlem v Praze 4, Krči, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, IČO 27387291, zastoupené Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem, se sídlem v Praze, Nekvasilova 692/27, PSČ 186 00, o zaplacení částky 2 974 942 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 26/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 55 Co 114/2018-161, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 24 829 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Jiřího Komárka, advokáta, se sídlem v Praze 9, Podlužanská 2203, PSČ 190 16. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, č. j. 15 C 26/2017-122, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 974 942 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 974 942 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 2. 2013 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byly pohledávky žalobkyně za dlužníkem NEOGRAPH, a.s., ve výši 2 974 942 Kč za úplatu ve výši postoupených pohledávek. Této úplaty se žalobkyně žalobou domáhá. Soud prvního stupně dále zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2016 postoupil M. S. žalované pohledávku vůči žalobkyni z titulu nevyplaceného podílu na zisku obchodní společnosti M. L., v.o.s., z minulých let ve výši 5 000 000 Kč, když celková výše tohoto nevyplaceného podílu na zisku činí 10 139 778,87 Kč (dále však soud prvního stupně uvádí částku 8 514 261,33 Kč). Následně, dne 23. 5. 2017, žalovaná započetla na pohledávku žalobkyně svoji pohledávku ve výši 3 336 115,07 Kč. K námitce žalované, že nebyly splněny podmínky zakotvené zejména v čl. IV smlouvy o postoupení pohledávky, konkrétně, že postupitel je povinen postoupení pohledávky bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi, přičemž dokud postoupení není dlužníkovi oznámeno, nebo dokud postupník postoupení dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním věřiteli, soud uvedl, že jediné právní následky, které z takové situace vyplývají, jsou, že dlužník bude plnit postupiteli [§ 526 a § 527 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)], nikoli postupníkovi, postupiteli pak vzniká povinnost vydat takovéto bezdůvodné obohacení postupníkovi. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a žalovanou je platná, je určitá. Možnost prokázat postoupení pohledávky byla dána nejen žalobkyni jako postupiteli, ale i žalované jako postupníkovi. Vzhledem k tomu, že došlo k upsání akcií u dlužníka, byla to evidentně žalovaná, kdo původnímu dlužníkovi prokázala shora uvedené postoupení pohledávek. V rámci procesní obrany žalovaná vznesla námitku započtení žalované částky na nějakou dlužnou částku pohledávky, kterou má za žalobkyní; následně upřesnila toto započtení odkazem na § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) tak, že na základě uznání dluhu obchodní společností – žalobkyní, zastoupené M. S., ze dne 22. 12. 2013 došlo podle § 2053 o. z. k uznání splatného dluhu co do důvodu a výše vůči M. S. z právního titulu nevyplaceného podílu na zisku z minulých let, který k 1. 1. 2014 činí 10 149 778,87 Kč. Takto uznaný dluh byl následně postoupen žalované smlouvou ze dne 22. 12. 2016 ve výši 5 000 000 Kč za cenu 5 000 000 Kč splatnou do 31. 12. 2019. Nebylo však jasně specifikováno, která částka z pohledávky postupitele za dlužníkem ve výši 8 514 261,33 Kč má být částí, která je touto smlouvou postoupena ve výši 5 000 000 Kč. Následně mělo dojít k prohlášení o jednostranném započtení pohledávky na žalovanou pohledávku ve výši 3 336 115,07 Kč, aniž by bylo jasně definováno, jaké konkrétní pohledávky vzniklé z kterých konkrétních smluvních vztahů nebo právních událostí činí částku 3 000 000 Kč jako jistinu a částku 336 115,07 Kč jako zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2016 do 23. 5. 2017. U předmětné pohledávky se pouze uvádí, že se jedná o nevyplacené podíly na zisku z minulých let příslušející M. S., rovněž tedy i uvedené uznání dluhu je podle soudu naprosto neurčité, neboť není zřejmé, o jaké konkrétní pohledávky, v jaké výši a za které roky se má jednat. Soud dospěl k závěru, že co se týká jednostranného započtení na základě listiny ze dne 23. 5. 2017, nemá tato listina hmotněprávní účinky vůči žalobkyni. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 55 Co 114/2018-161, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Podle odvolacího soudu založil soud prvního stupně své rozhodnutí na skutečnostech, které účastníci uvedli a které vyšly provedeným dokazováním najevo. Soud se řádně vypořádal s obranou žalované, která v prvé řadě namítala, že žalobkyně nesplnila povinnost vyplývající ji z článku IV smlouvy o postoupení pohledávky, správně posoudil i to, že pohledávka M. S. nebyla určitá, neboť nebylo specifikováno, jaký konkrétní nárok, resp. jaká finanční částka za který rok mu příslušela, případně jaká a za které období mu byla vyplacena, neboť ze smlouvy o postoupení pohledávky vyplývá, že z této částky mu bylo žalobkyní částečně plněno. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně, že pohledávka tak, jak byla postoupena, je neurčitá. Takováto pohledávka s odkazem na § 1987 odst. 2 o. z. je výslovně k započtení nezpůsobilá. Za této situace se soud prvního stupně správně nezabýval otázkou postupu M. S., když jako „jednatel“ žalobkyně si sám vůči sobě uznal dluh ve výši přesahující 10 000 000 Kč a ostatní společníky o tom neinformoval. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost svého dovolání žalovaná spatřuje ve vyřešení otázky hmotného práva - určitosti pohledávky při jejím postoupení a následném započtení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která nebyla po rekodifikaci soukromého práva účinné od 1. 1. 2014 Nejvyšším soudem dosud řešena. Pakliže již existuje judikatura dovolacího soudu, která klade na určitost pohledávky při jejím postoupení nepřiměřené formální požadavky, nechť je tato judikatura podkladem pro přípustnost tohoto dovolání, tj. jedná se o případnou judikaturu dovolacího soudu, která má být změněna. Důvod svého dovolání spatřuje žalovaná v nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná shrnula závěry přijaté oběma soudy v předchozím řízení a zopakovala výčet důkazních prostředků, jejichž provedení v řízení navrhovala. Podle žalované tyto důkazní prostředky nebyly provedeny, nebo z nich byly vyvozeny závěry o neurčitosti dotčené pohledávky započítávané žalovanou vůči žalobkyni. Podstata dovolací argumentace žalované spočívá v tvrzení, že sporná smlouva o postoupení pohledávky byla určitá, když žalovaná specifikovala postupovanou pohledávku důvodem vzniku (nevyplacený přiznaný podíl M. S. na zisku žalobkyně), výší postupované pohledávky (5 000 000 Kč) i postoupeným dlužníkem (žalobkyně). Mezi smluvními stranami této smlouvy nebylo a není podle žalované pochyb o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena. Pro bezrozpornost určitosti předmětné smlouvy svědčí podle žalované i skutečnost, že M. S. vůči žalobkyni neměl a nemá jinou pohledávku než právě z titulu nevyplaceného podílu na zisku, nemohl tak na žalovanou postoupit jinou svou pohledávku za žalobkyní než právě z titulu nevyplaceného přiznaného podílu na zisku žalobkyně. Žalobkyně přitom v čase uzavření této smlouvy evidovala vůči M. S. právě jeden závazek z titulu nevyplaceného přiznaného podílu na zisku, což prokazuje účetnictví žalobkyně. Podle žalované se nejednalo o souhrn nev