23 Cdo 708/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 708/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:23 Cdo 708/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.708.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o přepravě nákladu Dotčené předpisy:§ 2474 o. z. § 2566 odst. 1 o. z. § 9a předpisu č. 111/1994 Sb. čl. 8 předpisu č. 11/1975 Sb. čl. 17 odst. 1 předpisu č. 11/1975 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 708/2024-216 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně OKAY s. r. o., se sídlem v Brně, Kšírova 676/259, identifikační číslo osoby 60719257, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalované Geis CZ s. r. o., se sídlem v Ejpovicích, Zemská 211, identifikační číslo osoby 44567359, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, CSc., advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská 470/9, o zaplacení částky 1.227.701,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 8 C 214/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2023, č. j. 25 Co 122/2023-182, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.359,20 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Rokycanech (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1.227.701,57 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která vznikla porušením rámcové zasílatelské smlouvy ze dne 18. 6. 2021 žalovanou v souvislosti s odcizením zboží v přepravě. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2023, č. j. 8 C 214/2021-149, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.227.701,57 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 3. Soud prvního stupně přitom vyšel z toho, že: a) Dne 18. 6. 2021 uzavřely žalovaná jako zasílatel a žalobkyně jako příkazce rámcovou zasílatelskou smlouvu č. 600728 (dále též jen „smlouva“). b) Dle čl. II smlouvy zasílatel odpovídá v rozsahu uvedeném v této smlouvě za škody na zásilkách od okamžiku, kdy zásilky zasílatel převzal pro poskytování služeb, až do doby, kdy je zásilka předána příjemci, popřípadě vrácena zpět žalobkyni. Odpovídá-li zasílatel za ztrátu zásilky, je povinen nahradit žalobkyni škodu způsobenou ztrátou zásilky ve výši pořizovací ceny zboží obsaženého v zásilce. Zasílatel za zásilky ručí dle Úmluvy CMR, není-li uvedeno touto smlouvou jinak. c) Dle čl. 8, písm. a) a písm. g) všeobecných obchodních podmínek, jež byly přílohou č. 6 smlouvy, zasílatel neodpovídá za škodu, kterou nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče v zasílatelských službách obvyklé nebo když porušení jeho povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost, popř. vzniklou v době, kdy zásilka nebyla v moci zasílatele. d) Systém předávání zboží k přepravě byl ujednán ve smlouvě, resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, kde bylo ujednáno, že zásilka bude připravena odesílatelem k předání k přepravě v okamžiku přistavení vozidla, a že převzetí zásilky příjemcem proběhne neprodleně po přistavení vozidla u příjemce. e) Zavedená praxe stran byla taková, že žalovaná na základě telefonického hovoru s žalobkyní přistavila kamion (tahač) s návěsem k určené rampě nacházející se u skladu žalobkyně, následně žalovaná kamion (tahač) odpojí a odjede. Poté, co žalobkyně naloží návěs zbožím, uzavřou se vrata skladu u rampy, čímž žalobkyně ukončí nakládku zboží, a současně s tím opět telefonicky oznámí žalované, že je návěs naložen. f) Dne 23. 9. 2021 žalobkyně v areálu na adrese Letiště Tuřany 947/7, Brno – Tuřany naložila do návěsu přistaveného žalovanou zboží, jehož pořizovací cena činila částku 1.229.289,78 Kč a jež bylo určeno k rozvozu do prodejen žalobkyně. g) Žalobkyně ukončila nakládku v 15.43 hod., o čemž žalovanou telefonicky informovala. h) Následně bylo zjištěno, že dvě neznámé osoby odlišné od žalované vjely nákladním vozidlem (tahačem) do areálu. Využily prodlevy mezi ukončením nakládky a příjezdem řidiče žalované a zboží s návěsem odcizily. i) Žalobkyni vznikla škoda ve výši pořizovací ceny zboží. 4. Soud prvního stupně věc posoudil s odkazem na § 2471 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „o. z.“), § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a úpravu vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále též jen „Úmluva CMR“). 5. Dle soudu prvního stupně pro posouzení odpovědnosti žalované za škodu na věcech odcizených v naloženém návěsu bylo stěžejní posoudit, k jakému okamžiku došlo k převzetí zásilky žalovanou, což určuje rovněž okamžik, od kterého u žalované nastupuje režim odpovědnosti za škodu způsobenou na zásilce. Převzetím se tedy zásilka dostává do sféry vlivu dopravce a dopravce má možnost nad zásilkou vykonávat kontrolu. 6. Soud prvního stupně měl za to, že v případě nakládky zboží zasílatelem se za okamžik převzetí zboží, a tedy současně za okamžik přechodu odpovědnosti za škodu na dopravce (žalovanou), považuje okamžik, kdy zasílatel zboží naloží na ložnou plochu vozidla a umožní dopravci se zásilkou nakládat. V daném případě tedy k převzetí zboží žalovanou došlo v okamžiku, kdy zaměstnanci žalobkyně zboží do návěsu žalované naložili, uzavřeli vrata skladu a telefonicky ohlásili žalované naložení nákladu, se kterým žalovaná mohla od této chvíle již disponovat. Zboží se tedy v době jeho odcizení nacházelo ve sféře vlivu žalované, když bylo uloženo na jejím tahači, ze strany žalobkyně bylo zabezpečené tak, že s ním již nebylo možné dále manipulovat, a žalovaná byla informována o skutečnosti, že s tímto zbožím již může volně nakládat. 7. Z uvedených důvodů dle soudu prvního stupně u žalované nastoupila tímto okamžikem odpovědnost za škodu na zboží způsobenou jeho odcizením, přičemž již bylo pouze na ní, jaká provede opatření, aby zboží až do okamžiku jeho fyzického převzetí (příjezdu řidiče s tahačem, který návěs zapojil) zabezpečila, neboť zejména taková opatření by v daném případě představovala liberační důvod dle čl. 17 Úmluvy CMR, kterým by se své odpovědnosti zprostila. V projednávaném případě soud u žalované žádné liberační důvody neshledal, neboť měl za prokázané, že návěs nebyl žalovanou proti případnému odcizení nijak zajištěn. 8. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 25 Co 122/2023-182, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 1.227.701,57 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok). 9. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že významné je posouzení okamžiku převzetí zásilky k přepravě. Ten však odvolací soud posoudil jinak. Uvedl, že v komentářové literatuře ani dostupné judikatuře nenašel zcela pregnantní výklad okamžiku převzetí zásilky, jež by mohl vystihovat uvedené konkrétní okolnosti nakládky a převzetí zboží k přepravě v projednávané věci. Je tak nutno vycházet ze smyslu dalších zákonných ustanovení. Odvolací soud odkázal na článek 8 Úmluvy CMR, jež řeší přezkoumání údajů dopravcem při převzetí zásilky. Z uvedeného vyplývá, že přepravce přezkoumává správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech a zjevný stav zásilky a jejího obalu. Dle názoru odvolacího soudu především ukončení nakládky zboží na ložnou plochu vozidla ještě samo o sobě neznamená její převzetí dopravcem. Jinak řečeno k převzetí zásilky může dojít až okamžikem, kdy nejenže je zásilka naložena do vozidla (které ostatně v tomto případě ještě nebylo vozidlem, neboť nebylo schopno samostatné jízdy, jednalo se pouze o tzv. návěs), ale také že bude mít přepravce (řidič předmětného dopravního prostředku) možnost alespoň vizuálně a formálně zásilku zkontrolovat. Tedy zjistit, zda je vůbec na ložné ploše vozidla něco naloženo a provést kontrolu, byť třeba spočívající jen v přezkoumání vnějšího stavu zásilky a jejího souladu s přepravními dokumenty. K tomu však v projednávaném případě nedošlo. 10. Odvolací soud tak uzavřel, že za okamžik převzetí zásilky nutno považovat až okamžik, kdy má dopravce fyzickou možnost obsah zásilky naložené na vozidlo zkontrolovat. V projednávané věci však v tomto smyslu žalovaná zásilku od žalobkyně nepřevzala, neboť n