23 Cdo 868/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 868/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 868/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.868.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 868/2025-309 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně: ZEVES 4 s. r. o., se sídlem v Chomutově, Tovární 629, identifikační číslo osoby 29203775, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem v Blatnici pod Svatým Antonínkem, č. p. 462, za účasti: ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1015/55, za účasti vedlejší účastnice na straně ČEZ Prodej, a. s.: OTE, a. s., se sídlem v Praze, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze, Krátká 1148/32, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 246/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 29 Co 193/2024-257, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 1. 2025, č. j. 29 Co 193/2024-265, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici ČEZ Prodej, a. s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici OTE, a. s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 15 C 246/2021-200, zamítl žalobu na zaplacení částky 30.429.510 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu na nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 03408-24/2019-ERU, tímto rozsudkem (výrok II) a rovněž zamítl žalobu na nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 4. 5. 2020, č. j. 03408-17/2019-ERU, tímto rozsudkem (výrok III). Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV a V). 2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 29 Co 193/2024-257, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 1. 2025, č. j. 29 Co 193/2024-265, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III potvrdil v tom znění, že se zamítá žaloba, aby soud uložil účastnici povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.429.510 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným a nahradil tak rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 4. 5. 2020, č. j. 03408-17/2019-ERU ve znění rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 03408-24/2019-ERU (první výrok). Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích IV a V (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. K dovolání žalobkyně se účastnice vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné a za nedůvodné a navrhuje, aby bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. 5. Vedlejší účastnice se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že rozsudek odvolacího soudu je správný a přezkoumatelně odůvodněný a navrhuje, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, příp. jako nedůvodné zamítnuto. 6. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 7. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v plném jeho rozsahu, tj. v prvním až čtvrtém výroku, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval. 8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 11. Dovolání není přípustné. 12. Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu otázku, zda „lze zařadit případ dovolatelky do tzv. třetí modelové skupiny ve smyslu kategorizace Ústavního soudu provedené ve věci FVE Mozolov, když v souvislosti s licenčním řízením pochybil zásadním způsobem samotný Energetický regulační úřad, když vydal licenci na základě vlastního ohledání FVE a když oprávněná úřední osoba byla sama pravomocně odsouzena za přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti“, přičemž dovolatelka je toho názoru, že její případ spadá do druhé modelové skupiny. Tato argumentace však přípustnost dovolání nezakládá. 13. V nálezu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 946/16, Ústavní soud ve vztahu k případům čistě vertikálních vztahů, v nichž byly nezákonným rozhodnutím založeny oprávnění nebo výhoda jednotlivce oproti stavu, který měl podle objektivního práva nastat, avšak který v důsledku nezákonnosti nenastal, konstatoval, že nezbytnost ochrany důvěry v akty veřejné moci a z nich nabytých práv může být oslabena tam, kde není dána dobrá víra v jejich správnost či zákonnost, a v této souvislosti mohou nastat v zásadě tři modelové skupiny situací, jejichž hranice však nebudou vždy jasně vymezitelné, a rozlišení v konkrétních případech tak bude na aplikační praxi. K druhé modelové skupině Ústavní soud uvedl, že tato představuje nezákonnost způsobenou pochybením na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc – jednotlivec. Půjde o pochybení orgánů veřejné moci, o nichž osoba, jíž svědčí žalobou napadené rozhodnutí, musela vědět. Do této skupiny patří zejména rozhodnutí vydaná na základě nesprávných či zjevně neúplných, zejména skutkových zjištění a předpokladů, na což jednotlivec přes svou vědomost před vydáním rozhodnutí či po něm neupozornil. Za takové situace nemůže být dána dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, což však nevylučuje důvěru v jeho zákonnost a neměnnost (zejména s ohledem na plynutí času a rozvoj navazujících právních vztahů). Třetí skupinu podle uvedeného rozhodnutí pak představuje nezákonnost způsobená především či výlučně ze strany oprávněného ze správního rozhodnutí. Půjde zejména o situace, v nichž oprávněný orgány veřejné moci úmyslně uvedl v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů, případně dosáhl příznivého rozhodnutí jiným protiprávním způsobem (např. jednáním majícím znaky trestného činu). Za takové situace nemůže být dána ani dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. Pokud správní soud přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí za takové situace, zpravidla nebude důvodu, proč osobu oprávněnou z tohoto rozhodnutí chránit před dopady jejího protiprávního jednání (ledaže by bylo třeba chránit práva třetích, nezúčastněných osob). 14. Ze zjištění soudů nižších stupňů se podává, že žalobkyně dosáhla udělení licence podvodným jednáním spočívajícím v předložení nepravdivého předávacího protokolu a nepravdiv