24 Cdo 1502/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1502/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 1502/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.1502.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Určení otcovství Opatrovník Dotčené předpisy:§ 420 z.ř.s. § 420 odst. 2 z.ř.s. § 6 odst. 2 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1502/2025-177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci navrhovatelů a) R. M., b) K. M., obou zastoupených Mgr. Filipem Kisićem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11, za účasti 1) T. P., advokáta se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 102, jako opatrovníka domnělého otce J. P., zemřelého dne 16. května 2024, 2) D. M. a navrhovatelů na přibrání do řízení J. P., J. P. a J. P., všech navrhovatelů na přibrání do řízení zastoupených JUDr. Josefem Donátem LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, o určení otcovství, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 306/2024, o dovolání navrhovatelů na přibrání do řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2025, č. j. 32 Co 240/2024-105, takto: I. Dovolání J. P., J. P. a J. P. se zamítá. II. J. P., J. P. a J. P. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelům a) a b), oprávněným společně a nerozdílně, celkem 3 594 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Filipa Kisiće Svobody, advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11. III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 26. září 2024, č. j. 5 C 306/2024-42, zamítl návrh na vstup do řízení třech dědiců po domnělém otci J. P. Navrhovatelé 1) a 2) se domáhali určení, že jejich otcem je zemřelý J. P., načež se vstupu do řízení domáhali tři jeho dědicové. Soud vyložil, že podle ustanovení § 420 zákona č. 292/2013 Sb. (dále též jen „z. ř. s.“) jsou účastníky řízení žena, která dítě porodila, dítě a domnělý otec zastoupen opatrovníkem, pokud již zemřel. Práva a povinnosti dědiců nejsou v tomto řízení přímo dotčena a dědicům podle zákona nenáleží postavení účastníka řízení v řízení o určení otcovství domnělého zemřelého otce. 2. K odvolání navrhovatelů na vstup do řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2025, č. j. 32 Co 240/2024-105, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud konstatoval, že pokud jde o definici účastníků podle § 6 odst. 1 a 2 z. ř. s., nelze na ni nahlížet tak, že první se uplatní v řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, zatímco druhá v řízeních návrhových. Jejich vztah je poměrem obecného a zvláštního. Speciální je výslovná zákonná úprava okruhu účastníků. Explicitní stanovení okruhu účastníků řízení má přednost před obecnou definicí. Ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s. se uplatní, jen pokud chybí výslovná úprava, ať již se jedná o řízení návrhová či beznávrhová. Pro řízení o určení otcovství § 420 z. ř. s. explicitně stanovuje okruh účastníků řízení, včetně toho, že pokud domnělý otec zemřel, je účastníkem jeho opatrovník. Dědicové po zemřelém domnělém otci proto účastníky řízení nejsou, byť výsledek řízení se může promítnout do jejich práv a povinností. V řízení o určení otcovství nejde o motivaci navrhovatelů na určení otcovství, kterou dědici považovali za zištnou. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé na vstup do řízení dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádějí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené. Namítají, že komentářová literatura připouští i kombinaci obou definic účastenství podle § 6 odst. 1 i odst. 2 z. ř. s., pokud tak bude vyžadovat právo na spravedlivý proces. Dovolatelé mají za to, že by měli být přibráni do řízení. Poukazují na rovnost příležitostí účastníků a tvrdí, že by měli mít stejnou příležitost bránit své zájmy jako ostatní účastníci tohoto řízení. Dovolatelé navrhovatelům na určení otcovství dále vytýkají zištné motivy. Závěrem dovolatelé namítají nepřezkoumatelnost a nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení. 4. Navrhovatelé na určení otcovství se k dovolání vyjádřili tak, že považují dovolání za nedůvodné. Napadené rozhodnutí považují za souladné s výslovným zněním zákona. Nedochází k porušení rovnosti účastníků řízení, neboť zájmy domnělého otce jsou hájeny opatrovníkem. Odůvodnění považují za plně srozumitelné a přezkoumatelné. Odmítají majetkovou motivaci, důvody návrhu na určení otcovství ani nejsou předmětem tohoto řízení, k tomu odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 169/2024. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda jsou účastníky řízení o návrhu na určení otcovství domnělého zemřelého otce i jeho dědici. Protože tato otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu § 237 o. s. ř. IV. Důvodnost dovolání 9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. 10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. 11. Podle ustanovení § 6 odst. 2 z. ř. s. účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje. 12. Podle ustanovení § 418 odst. 1 z. ř. s. řízení lze zahájit jen na návrh. 13. Podle ustanovení § 420 z. ř. s. účastníky jsou žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o sobě tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec), nebo jehož otcovství má být popřeno (odst. 1). Byl-li podán návrh proti opatrovníku, který byl jmenován domnělému zemřelému otci, je účastníkem tento opatrovník (odst. 2). 14. Podle ustanovení § 783 o. z. není-li domnělý otec naživu, podává se návrh proti opatrovníkovi, kterého k tomu jmenuje soud. 15. Ve vztahu k předchozí právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 již Nejvyšší soud dospěl k závěru, že účastníky řízení o ustanovení opatrovníka domnělému otci, který není naživu (§ 55 zák. o rod.), jsou také jeho případní dědicové (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2880/2011, uveřejněné pod číslem 29/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 16. V citovaném usnesení ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2880/2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2013, Nejvyšší soud vyložil, že „účastníky řízení o ustanovení opatrovníka podle ustanovení § 192 o. s. ř. jsou mimo navrhovatele i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (srov. § 81 odst. 1 a § 94 odst. 1 větu první o. s. ř.). Zákon tedy vymezuje okruh osob, jež jsou v tomto případě účastníky řízení tím, že jsou to všichni ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Přitom nejde jen o práva a povinnosti, která jsou nebo mají být vyjádřena ve výroku rozhodnutí o věci samé, ale i o práva a povinnosti, která se sice ve výroku rozhodnutí přímo neprojeví, na která však výrok rozhodnutí má vliv; bude jím dotčeno právní postavení takových osob (takové osoby). Které konkrétní osoby to jsou se odvíjí od toho, v jakém řízení a z jakého důvodu je opatrovník ustanovován. Byl-li – jako v projednávané