24 Cdo 1509/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1509/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1509/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1509.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Splnění závazku Řízení o úschovách Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 290 z.ř.s. § 291 odst. 2 z.ř.s. § 330 odst. 5 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1509/2025-25 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci soudní úschovy za účasti 1) složitele JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora se sídlem v Praze 6, Evropská č. 663/132, IČO 49720821, a 2) příjemkyně A. H., o návrhu složitele na přijetí movité věci do soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 Sd 35/2024, o dovolání složitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2025, č. j. 29 Co 17/2025-13, takto: I. Dovolání složitele se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 8. 11. 2024 se složitel jako soudní exekutor domáhal přijetí úschovy movité věci, označené: BTV SHARP, z důvodu, že byl pověřen provedením exekuce na základě pověření Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2016, č. j. 48 EXE 10067/2016-56, pro vymožení pohledávky ve výši 9 224,47 Kč s příslušenstvím. Složitel dále v návrhu uvedl, že v této exekuci vedené pod sp. zn. 067 EX 26/16 byl na základě exekučního příkazu prodejem movitých věcí dne 30. 1. 2020 v místě bydliště povinné (dále také jako „příjemkyně“) na adrese XY, proveden soupis movitých věcí, že byla sepsána a zajištěna shora uvedená movitá věc, která byla odvezena do skladu soudního exekutora, že tato exekuce byla ke dni 2. 7. 2020 provedena a že dne 7. 7. 2020 bylo vydáno oznámení o skončení exekuce ve smyslu § 46 odst. 8 a § 51 písm. c) exekučního řádu a že příjemkyně si do dnešního dne ve skladu soudního exekutora předmětnou movitou věc nevyzvedla. Složitel proto v návrhu dále konstatoval, že řádně nabídnuté plnění nebylo příjemkyní přijato a že dluh vůči příjemkyni nelze splnit, neboť složiteli není známo jiné místo bydliště, kde se příjemkyně zdržuje. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 22. 11. 2024, č. j. 26 Sd 35/2024-6, návrh složitele zamítl a nepřiznal složiteli právo na náhradu nákladů řízení s tím, že „odkaz ustanovení § 330 odst. 5 o. s. ř. na ustanovení § 301 z. ř. s. a jeho přiměřené užití směřuje k dalšímu právnímu osudu zajištěných věcí, tzn. stanovení lhůt, do kdy lze žádat vydání zajištěné věci a kdy naopak připadne státu“, že „přiměřený postup podle § 301 z. ř. s. však neznamená, že by se další řízení o těchto věcech provádělo v jiném než exekučním řízení (např. v řízení o úschovách)“, a proto „není naplněn důvod pro přijetí úschovy ve smyslu ustanovení § 291 odst. 2 z. ř. s.“. 3. K odvolání složitele Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2025, č. j. 29 Co 17/2025-13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že „považuje východiska rozhodnutí soudu prvního stupně za správná“, když „úschovní řízení je řízení formální“ a „úschovní soud zkoumá pouze vhodnost věcí navržených k úschově a účel, který má úschova plnit“, avšak „soudního exekutora k dispozici s movitými věcmi, které sepsal a uskladnil, váže jiná povinnost než závazek, který by bylo možno splnit složením věci do soudní úschovy“. Dále konstatoval, že povinnosti soudního exekutora jsou upraveny v § 328b a násl. o. s. ř., že „pokud z nejrůznějších důvodů nedošlo k jejich splnění (v daném případě se nejedná o nevydražení věcí v opakované dražbě, protože k žádné dražbě nedošlo), je soudní exekutor povinen naložit se sepsanými věcmi, jak stanoví ustanovení § 330 odst. 5 o. s. ř.“, že „jako soud přitom nadále jedná soudní exekutor“ a že „neobstojí argument, že oprávněným nepřevzaté věci nebyly vyloučeny z exekuce“, protože „podle § 330 odst. 4 o. s. ř. je měl exekutor z exekuce vyloučit“. Uzavřel, že „citovaná právní úprava nepředpokládá, že bude kromě exekučního zahájeno další (jiné) samostatné úschovní řízení“, a proto „soud prvního stupně správně rozhodl, že navržené věci se pro složitelem zamýšlený účel do soudní úschovy nepřijímají“. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal složitel dovolání, jehož přípustnost shledává v Nejvyšším soudem neřešené otázce, když podle dovolatele odvolací soud neprávně stanovil, že soudní exekutor, který v průběhu exekuce provedl soupis movitých věcí povinného, a které si povinný u soudního exekutora po skončení exekuce nevyzvedl, nemá zahajovat samostatné řízení o návrhu na složení movitých věcí do úschovy soudu za účelem splnění dluhu podle § 289 a násl. z. ř. s. a má movité věci z exekuce vyloučit postupem podle § 330 odst. 5 o. s. ř. a vydat rozhodnutí podle § 301 z. ř. s. Dovolatel namítá, že odvolací soud tak nesprávně vyložil problematiku vrácení movitých věcí, které si povinný po skončení exekuce nevyzvedl, když (nesprávně) odkázal na ustanovení § 330 odst. 5 o. s. ř, jež se však podle dovolatele týká movitých věcí, které se nepodařilo soudnímu exekutorovi v průběhu exekuce prodat v opakované dražbě. V předmětné věci byl na základě exekučního příkazu prodejem movitých věcí proveden dne 30. 1. 2020 soupis movitých věcí v místě bydliště povinné, tyto movité věci byly odvezeny do skladu složitele a dříve, než stihly být tyto věci prodány v dražbě postupem podle § 328b o. s. ř., tak exekuce byla ke dni 12. 6. 2020 vymožena srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Dne 2. 7. 2020 nabyl právní moci příkaz k úhradě nákladů exekuce a tímto dnem byla exekuce provedena. Dne 7. 7. 2020 bylo vydáno oznámení o skončení exekuce ve smyslu § 46 odst. 8 a § 51 písm. c) exekučního řádu, a od tohoto okamžiku odpadl právní důvod „zadržování“ movitých věcí složitelem. Dovolatel proto konstatuje, že od tohoto okamžiku je zde důvod pro vrácení věcí příjemkyni – složitel (soudní exekutor) se stal dlužníkem příjemkyně (povinné) a s ohledem na nečinnost příjemkyně je potřeba složit předmětné movité věci do úschovy soudu za účelem splnění dluhu postupem podle § 289 z. ř. s. Nad rámec shora uvedeného dovolatel poukázal závěrem svého dovolání na skutečnost, že soudy zcela běžně přijímají do soudní úschovy peníze – přeplatky v exekuci, které se soudnímu exekutorovi nepodaří vrátit, a že peníze, i když jsou do úschovy soudu skládány bankovním převodem, jsou taktéž movité věci a není podle dovolatele žádný důvod, aby movité věci – peníze podléhaly úschovnému řízení prováděné soudy dle § 289 z. ř. s. a ostatní movité věci byly z úschovného řízení soudu vyňaty. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu ve smyslu ustanovení § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, pokud o změně napadeného usnesení nerozhodne sám podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. 5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Dovolání složitele proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se zákonem i s rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka (tj. otázka přijetí movitých věcí do úschovy soudu za účelem splnění povinnosti soudního exekutora) byla posouzena jinak. 7. Nelze-li dluh v soukromoprávních vztazích splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy (srov. § 1953 odst. 1 větu první o. z.). Za účelem takovéhoto náhradního splnění dluhu lze u soudu složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné mov