24 Cdo 1679/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1679/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2021 Spisová značka:24 Cdo 1679/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1679.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Popření otcovství Dotčené předpisy:§ 785 odst. 1 o. z. § 789 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 4. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 619/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1679/2020-181 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Česká Třebová, se sídlem Městského úřadu v České Třebové, Staré náměstí č. 78, dítěte matky Š. P., narozené dne XY, bytem v XY, a otce V. P., narozeného dne XY, bytem v XY, k návrhu J. J., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Štěpánkou Vincencovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, o popření otcovství, určení otcovství, oprávnění jednat za nezletilého v běžných i významných záležitostech a o úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 3503/2019, o dovolání J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. srpna 2019, č. j. 27 Co 183/2019-108, takto: I. Dovolání J. J. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ústí nad Orlicí výrokem I. rozsudku ze dne 13. 3. 2019, č. j. 0 Nc 3503/2019-49, zamítl návrh J. J. na popření otcovství V. P. a určení otcovství J. J. k nezletilému AAAAA, výrokem II. zamítl návrh J. J., na určení, že je stejně jako právní rodiče nezletilého oprávněn za něj jednat v běžných i významných záležitostech, a výrokem III. vyloučil k samostatnému řízení návrh na úpravu styku J. J. s nezletilým. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že nezletilý se narodil v srpnu 2018 v době, kdy matka nezletilého žila s navrhovatelem, avšak byla provdána za svého manžela V. P. a již v lednu 2018 zahájila rozvodové řízení. Z důvodu trvajícího manželství nemohl být navrhovatel zapsán jako otec nezletilého. Asi po 4,5 měsících od narození nezletilého se matka i s nezletilým odstěhovala od navrhovatele zpět ke svému manželovi, návrh na rozvod manželství vzala zpět v lednu 2019. V rozvodovém řízení matka uvedla, že biologickým otcem je nynější navrhovatel. Navrhovatel vypověděl, že se s matkou nezletilého seznámil v srpnu 2017, plánovali spolu rodinu, podrobil se testu, jestli s ohledem na svůj věk ještě může mít dítě. Věděl, že matka je vdaná, v prosinci 2018 se od něj odstěhovala zpět k manželovi. Původně se na styku s nezletilým dohodli, poslední dobou vídá nezletilého zhruba na 2 hodiny týdně. Matka vypověděla, že v době kritické pro početí měla pohlavní styky s navrhovatelem i s manželem, za biologického otce nezletilého považuje navrhovatele, ale 100% si jistá není. S manželem se zná od roku 2006, měli krizi, návrh na rozvod podávala v době, kdy byla těhotná. S navrhovatelem plánovala společnou budoucnost, v těhotenství si to ale rozmyslela. Matrikový otec uvedl, že manželce odpustil a převzal odpovědnost za nezletilého, s manželkou mají ještě jedno dítě, nezletilý žije v úplné rodině, pokud by se navrhovatel s nezletilým vídal, mělo by to dopad i na jejich druhé dítě a fungování rodiny. O nezletilého se stará a věnuje se mu, proto považuje za logické, že chce mít také práva. Matka i matrikový otec se dále vyjádřili, že v rámci možností jsou ochotni umožnit pravděpodobnému biologickému otci v rámci možností styk s nezletilým, případně v budoucnu styk rozšířit, matka by akceptovala styk jednou týdně na 3 hodiny, protože nezletilému je teprve 7 měsíců. Soud konstatoval, že žádná z osob s aktivní legitimací návrh na popření otcovství matrikového otce nepodala, a proto nemůže být návrhu na popření otcovství vyhověno, neboť domnělému biologickému otci zákon aktivní legitimaci k podání návrhu na popření otcovství manžela matky nepřiznává. K námitce navrhovatele ohledně porušení jeho základních lidských práv poukázal soud na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3122/2016, podle nějž nelze dovodit, že by z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen „Úmluva“ nebo „EÚLP“) vyplýval pozitivní závazek, aby byl biologický otec zapsán jako matrikový. Právní úprava určování rodičovství stojí na silném akcentu právní jistoty a Ústavní soud konstatoval, že nemůže jít tak daleko, aby zastoupil zákonodárce. Soud nezahájil z moci úřední řízení o popření otcovství ve smyslu § 793 o. z., neboť uvedené ustanovení se vztahuje pouze na případy, kdy je otcovství určeno souhlasným prohlášením. K odvolání navrhovatele J. J. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 8. 2019, č. j. 27 Co 183/2019-108, potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu znaleckého posudku, podle kterého je navrhovatel s pravděpodobností vyšší než 99,99 % biologickým otcem nezletilého. Podle sdělení opatrovníka nezletilého se navrhovatel s nezletilým vídá jednou týdně na 3 až 4 hodiny, chtěl by ho vídat častěji. Ačkoli Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i Ústavní soud upřednostňují, aby právní určení otcovství odpovídalo biologickému otcovství, nelze podle odvolacího soudu pominout aktuální právní úpravu popírání otcovství provedenou v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. Ačkoli vypuštění popěrného práva Nejvyššího státního zástupce nebylo doplněno popěrným právem dítěte, jak stanovoval věcný záměr občanského zákoníku, právní úprava umožňuje bez návrhu zahájit řízení o popření otcovství, jen pokud bylo otcovství určeno souhlasným prohlášení. Dále soud vyložil, že sdílí právní závěry ohledně nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3122/16, v němž se Ústavní soud vyrovnal s judikaturou ESLP, na niž navrhovatel ve svém odvolání poukazuje. V předmětném nálezu Ústavní soud vyslovil, že okruh aktivně legitimovaných osob k podání přinejmenším popěrné žaloby se jeví jako nepřiměřeně úzký, a že má pochybnosti, zda česká právní úprava spravedlivě upravuje zájmy biologických otců, zájem na jistotě právního postavení dítěte a obecně jeho nejlepší zájem, přesto však nemůže ztratit ze zřetele principy dělby moci mezi institucemi státu a zasahovat do věcí, které by měl řešit demokraticky zvolený zákonodárce. Nedojde-li k revizi okruhu aktivně legitimovaných osob k podání popěrné žaloby v případě určení otcovství podle první domněnky, zůstává podle Ústavního soudu podstatnou otázka možností kontaktu biologického otce s dítětem, k jehož otcovství se tento hlásí. Ačkoli v citovaném nálezu na rozdíl od projednávaného případu navrhovatel neplánoval s matkou a nezletilým společný život, jsou závěry Ústavního soudu použitelné i v této věci. K tomu z uvedeného nálezu odvolací soud odcitoval, že tento nález bude mít širší dopad i na další případy z oblasti ochrany rodinného života mužů, kteří nejsou matrikovými otci, ale tvrdí o sobě, že jsou otci biologickými. K tíži navrhovatele lze uvést, že o manželství matky věděl již na začátku mimomanželského vztahu a mohl si být vědom následků, které po narození dítěte nastanou, tj. že otcem dítěte se stane manžel matky. Přisvědčit nelze ani námitce porušení práva na rodinný život, neboť judikatura ESLP ohledně rodinného života vyžaduje, aby spolu dotčené osoby žily, navrhovatel však s nezletilým a matkou nezletilého spolu již nežijí. Navrhovateli přesto nelze upřít právo na styk s nezletilým, řízení o úpravě styku je stále v běhu, když návrh na úpravu styku byl vyloučen k samostatnému řízení. Navrhovatel nemá aktivní legitimaci k podání návrhu na popření otcovství, a zároveň nelze určit otcovství na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, jestliže již došlo k určení otcovství na základě § 776 až 779 o. z. Závěrem odvolací soud konstatoval, že i jemu se jeví současná právní úprava popírání otcovství s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci jako nedostatečná. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel J. J. dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že jde o věc v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Napadené rozhodnutí je podle dovolatele též nepřezkoumatelné, neboť má za to, že soud pouze odkázal na nález Ústavního soudu a mechanicky jej aplikoval bez právně kvalifikační úvahy a bez zohlednění konkrétních okolností, k přípustnosti dovolání proti takto nepřezkoumatelného rozhodnutí odkazuje na rozsude