24 Cdo 2553/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2553/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 9. 2022 Spisová značka:24 Cdo 2553/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2553.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2553/2022-486 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání dědictví po V. M., narozené XY, posledně bytem XY, zemřelé dne 29. 5. 1965, za účasti: 1) V. B., bytem v XY, 2)V. M., bytem ve XY, 3) V. Č., bytem XY, 4) J. M., bytem XY, 5) J. S., bytem v XY, 6) E. G. C., bytem ve XY, zastoupené Mgr. Bc. Danielou Popovovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Mařákova 333/12, 7) M. Ř., bytem v XY, 8) L. M. N., bytem v XY, 9) H. S., bytem v XY, 10) A. P., bytem XY, 11) M. K., bytem v XY, 12) L. V., bytem v XY, 13) R. V., bytem v XY, 14) A. P., bytem v XY a 15) A. V., bytem v XY, vedené u Okresního sudu v Kladně pod sp. zn. 32 D 350/2013, o žalobě pro zmatečnost projednávané u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 313/2017, o dovolání účastnice 6) E. G. C. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Co 364/2019-436; takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Co 364/2019-436, se zrušuje a věc se vrací vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dědické řízení po V. M. (dále jen „zůstavitelka“) zemřelé dne 29. 5. 1965, bylo zakončeno rozhodnutím někdejšího Státního notářství v Kladně ze dne 4. 8. 1965, č. j. D 946/65 – 9, na základě něhož státní notářství schválilo dohodu o vypořádání dědictví, dle níž veškeré jmění zůstavitelky převzal pozůstalý manžel J. M., který se současně zavázal uhradit pohřební náklady a vyplatit matce zůstavitelky J. V. na její dědický podíl částku 4 000 Kč. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 4. 2013, č. j. 32 D 350/2013-16, bylo zahájeno řízení „o vypořádání dědictví“ (správně ovšem šlo o řízení o dodatečném projednání dědictví – poznámka Nejvyššího soudu), v jehož rámci okresní soud svým usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 32 D 350/2013-204, určil obecnou cenu majetku zůstavitelky a současně schválil dohodu o vypořádání [nově se objevivšího] dědictví, podle níž spoluvlastnický podíl v rozsahu id. 1/40 k celku pozemku „ppč. kat. XY“ v katastrálním území XY nabyla pozůstalá matka zůstavitelky J. V., zemřelá dne 7. 3. 1989 a pozůstalý manžel J. M. neobdržel ničeho. K odvolání účastnice 6) E. G. C., která je jedním z procesních nástupců pozůstalé matky zůstavitelky J. V., Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 10. 2017, č. j. 24 Co 313/2017-304, odvolací řízení zastavil (výrok I usnesení) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení). Důvodem zastavení odvolacího řízení byla skutečnost, že při jednání konaném téhož dne vzala odvolatelka své odvolání výslovně zpět. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č. j. 24 Co 313/2017-MOP-382, byla zamítnuta žalobu pro zmatečnost, kterou se účastnice 6) E. G. C. domáhala zrušení výše zmiňovaného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 24 Co 313/2017-304 (výrok I) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení [míněno o žalobě pro zmatečnost (výrok II)]. V odůvodnění krajský soud uvedl, že žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí je správné, neboť účastnice 7/ byla přítomna jednání před odvolacím soudem, „přičemž její tvrzení o nátlaku se jeví nepravděpodobným, neboť v protokolu o odvolacím jednání o něm není zmínka a lze si jen těžko představit, že by navrhovatelka či odvolací senát nechali tuto (tvrzenou) skutečnost bez povšimnutí“. K odvolání účastnice 6) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení krajského soudu potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí vyložil, že účastnice 6/ se osobně zúčastnila jednání před „Městským soudem v Praze“ jakožto soudem odvolacím (správně šlo o Krajský soud v Praze – poznámka Nejvyššího soudu), jež se konalo dne 26. 10. 2017 a při němž bylo vyhlášeno žalobou pro zmatečnost napadené usnesení o zastavení odvolacího řízení. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil s tím, že „z protokolu o jednání plyne, že E. G. C. vzala na vědomí změnu názoru odvolacího soudu, která jí byla řádně vysvětlena a proti níž při tomto jednání nijak nebrojila ani nevznesla námitky proti protokolaci. Z tohoto protokolu se nepodává, že by E. G. C. svá vyjádření činila pod nátlakem soudu či jiné osoby. Důvodem zpětvzetí odvolání pak byla skutečnost, že E. G. C. byl odvolacím soudem vysvětlen systém, kterým se projednává dědictví, z čehož pochopila, že jde o systém velmi složitý. Pakliže E. G. C. v žalobě pro zmatečnost uváděla, že neměla možnost konzultovat svůj další procesní postup s právním zástupcem, mohla požádat odvolací soud, aby odvolací jednání odročil, což však neučinila. Lze tedy uzavřít, že Městský soud v Praze (správně Krajský soud v Praze) rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání učiněné E. G. C. v souladu s právními předpisy“. Proti usnesení odvolacího soudu podala účastnice 6) E. G. C. (dále též jen „dovolatelka“) dovolání. Namítala, že odvolací soud se žádným způsobem nevypořádal zejména s její odvolací námitkou o absenci jakéhokoliv právního posouzení stěžejní skutkové okolnosti ze strany soudu prvního stupně, spočívající v tom, že při ústním jednání konaném dne 26. 10. 2017 o odvolání dovolatelky proti usnesení o schválení dědické dohody Krajský soud v Praze jako odvolací soud měl zcela překvapivě konstatovat svůj vadný procesní postup, jehož se dopustil ve svém předchozím usnesení ze dne 31. 5. 2016, č. j. 24 Co 191/2016-141. V něm chybně právně posoudil okruh účastníků řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstavitelce. Usnesení odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) tak podle dovolatelky závisí na vyřešení právní otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i Ústavního soudu, když z odůvodnění usnesení odvolacího soudu není seznatelná jakákoli právně kvalifikační úvaha „o stěžejní skutkové okolnosti“, na jejíž existenci v řízení před soudy obou stupňů dovolatelka opakovaně poukazovala, a která měla být dle jejího názoru rozhodná jak pro skutkový závěr ve věci, tak i pro navazující závěr o tom, zda bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení vydáno v souladu s právními předpisy či je naopak stiženo zmatečnostní vadou. Odvolací soud je dle mínění dovolatelky na základě ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. povinen v odůvodnění svého usnesení dostatečně vysvětlit své úvahy včetně právního posouzení věci a konkrétního předpisu, z něhož vychází, v tomto směru se odvolací soud podle přesvědčení dovolatelky odchýlil od nálezů Ústavního soudu ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96, a ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, respektive od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3616/2011, ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013, a ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013. V dalším textu dovolání pak byly reprodukovány „rozhodující skutkové okolnosti projednávané věci“ (aniž by ovšem v této části dovolatelka vymezila důvody přípustnosti dovolání či vymezila tzv. dovolací důvod). Závěrem navrhovala, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze jakož i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání podáno nebylo. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přihlédl rovněž k § 30 odst. 2 a § 133 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Jen pro úplnost pak dovolací soud uvádí, že v záhlaví svého rozhodnutí označuje účastníky tak, jak to učinil již soud odvolací, když i v řízení o žalobě pro zmatečnost účastníkům svědčí dosavadní procesní postavení a nebyl tak důvod k tomu, aby pořadí účastníků bylo v záhlaví rozhodnutí krajského soudu měněno oproti tomu, jak byli pod číslicemi 1/ až 15/ označováni již v průběhu vlastního dědického řízení (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 16